Schyluje se k půlnoci. Někdo vytrvale zvoní u farních vrat.
Když jsem otevřel dveře, stál zde nějaký mladý muž. Byl to
Sven, syn učitele, se kterým jsem učil na stejné škole.
Sven je celý bez sebe. „Mohu
dovnitř?“ zeptal se. „Jsem u konce,“
říká již na chodbě, „jsem
u konce, já se zblázním.“ Prosím
Svena, aby se posadil a klidně
mi vyprávěl, o co se jedná. On
není schopen se posadit, je příliš rozrušený, chodí sem a tam.
„Vzývali jsme s kamarády zlého
ducha. Provozovali jsme okultismus.
S pomocí duchů jsme pohybovali
sklenicemi, rozsvěcovali
žárovky, ohýbali lžíce. A teď
nemohu spát, nemohu vstoupit
do pokoje, kde jsme ty věci
prováděli, přepadá mě pekelná
hrůza, podivná temnota, říkám
vám, já se zblázním.“
Sven se třese na celém těle. „Mluvil jsi o tom s otcem?“
„Chtěl volat psychiatrickou kliniku,“
odpověděl Sven. „Ale já
nechci do blázince, proto jsem
přišel za vámi.“
Mezitím se Sven poněkud
uklidnil. Prosil jsem Pána, aby
mi vnukl, co mám dělat. Jít
o půlnoci k němu domů a vysvětit
jeho pokoj jsem nechtěl,
protože jeho otec nebyl s církví
právě zadobře. Co mám tedy
dělat?
Tu mě napadla myšlenka, která
se měla ukázat jako malý zázrak. Přinesl jsem velikonoční
svíci, postavil ji mezi sebe a Svena,
rozsvítil ji a řekl:
„Podívej se na tuto svíci. Je
to velikonoční svíce. O Velikonocích
slavíme vítězství Života
nad smrtí, vítězství Ježíše nad
Satanem. Svíce se světí těmito
slovy: ,Prosíme tě, Pane, ať tato
svíce, ke cti tvého jména posvěcená, stále svítí nehasnoucím
jasem a zahání temnotu, ať její
plamen spatří Vládce světla,
který nezná západu a jasně zazáří
lidskému rodu, tvůj Syn,
Ježíš Kristus.‘
Tato svíce je tedy symbolem
Krista. Kdekoliv ji věřící s důvěrou postaví a rozsvítí, tam působí
síla zmrtvýchvstalého Krista.
To, co se v požehnání vyprošuje,
to účinně působí: temnota je
prozářena, zlo musí ustoupit.
Vezmi si tuto svíci a jdi domů.
V důvěře ji zažehni a vstup
do svého pokoje. Tam ji nechej
svítit celou noc, jak dlouho
chceš. Klidně si lehni na
lůžko s vírou, že tato svíce zažene zlo a Bůh ti dopřeje dobrou
noc.“
Sven přijal svíci jako dar
z nebe. Rozloučil se a šel se svící klidně domů. Doma ji zapálil a postavil ve svém pokoji tuto
i následující noci, dokud celá
nevyhořela. Tajemná úzkost
se už nevrátila. Už nikdy nepodlehl
pokušení k okultním
praktikám.
Za tři týdny jsem se náhodou
setkal se Svenovým otcem. „To
byl od vás dobrý nápad s tou svící, pane faráři. Věřte, byli jsme
i s manželkou už úplně v koncích.
Já už jsem neviděl jiné východisko než psychiatrii. Nyní
je Sven opět docela sympatický
a veselý jako dříve. Můžu vám
jedině poděkovat.“
Okultismus mezi mládeží je
droga č. 1. Zažil jsem mnoho
mladých lidí, kteří prožívali po
okultních praktikách podobné
stavy. Někteří si ze zoufalství
dokonce sáhli na život. Mohu
jim poradit jediné:
„Zkus to s JEŽÍŠEM! S ním
prožiješ obdivuhodné věci. On
je tvůj nejlepší přítel. Ať tě v životě
potká cokoliv, ve všech
tvých zmatcích, osamocenosti,
pádech, bezradnosti a bezvýchodnosti nezapomeň nikdy volat
Ježíše. Volej k němu ustavičně, protože Ježíš – to znamená:
Jsem u tebe, chráním tě, miluji
tě. Nedovolím, abys zahynul,
i když padneš hodně hluboko.“
P. Urs Keusch
Z Betendes Gottes Volk 1/2004
Vyšlo v časopise Světlo 28. ČÍSLO / XII. ROČNÍK
