Jelikož se mně už několik let prázdniny netýkají, tak se snažím výlety plánovat podle volna. Po všech těch zákazech a omezovaní jsem konečně mohl, začít přemýšlet, jak využít tři dny volna. Žádný tábor jsem neabsolvoval, ani ten v Šaštíně, o kterém jsem se dozvěděl až příliš pozdě.
Tak jsem po noční službě zamířil na nádraží a jelikož Levoča je vzdálená nejkratší cestou šest hodin jízdy, rád jsem v rámci prázdnin využil jízdenky na prázdniny za přijatelnou cenu a bez vázanosti na kilometry. A jelikož se mně nechtělo sedět v jednom vlaku pět hodin, naplánoval jsem si cestu přes Bánskou Bystrici, Brezno, Margecany a Spišskou Novou ves. Je to sice asi jízda na jedenáct hodin, ale to mně nemůže vůbec zaskočit. Tak jsem do Levoče přijel kolem desáté hodiny večer. Paní majitelka penzionu určitě zraje pro nebe, protože na mně bez problému jakéhokoliv mrkunutí oka a zbytečných otázek počkala a dokonce jsem byl ráno pozván na snídani. Z nočního města jsem neměl nic, poněvadž jsem byl vděčný za postel a sprchu.
Ráno tedy po vydatné snídani jsem odmítl popovezení pod marianskou horu s tím, že se rád projdu. Později jsem toho trošku litoval. Vyrazil jsem díky Bohu kolem půl deváté ráno, takže nebylo takové teplo a byl jsem vlastně jediný, kdo takhle brzo někam šlapal. Už od penzionu začínalo malinké stoupání, ale to nejhorší mělo teprve následovat. Po asi třičtvrtě hodině jití do kopce, bazilika sice v dohledu, ale stále dost nade mnou, nastal čas na odpočinek a ranní chvály.
A po dalších asi patnácti minutách jsem vyšplhal na poutní místo nazývané Marianská hora, kde se do nebe tyčí Bazilika navštívení Panny Marie. V upraveném okolí pobíhalo pár dětí, tak jsem zamířil do baziliky pomodlit se rozjímavý růženec i za nemocného souseda. Poté, po promluvě s místní řádovou sestřičkou, která byla potěšena, že slyší český jazyk jsem se přesouval do centra města, kde se nachází největší (na Slovensku) gotický kostel svatého Jakuba staršího kde jsem se díky průvodci dozvěděl i spoustu o jeho bohaté historii. I v tomto dalekém pro mě úplně neznámém městě jsem si potvrdil, jak je ten svět malý, když jsem v parku u kostela potkal, teď už paní doktorku z nemocnice i s jejím novomanželem. Po prohlídce města a obědu byl čas se přesunout na autobus a pokračovat dále do Spišské Nové Vsi na vlak směr Půchov, Přerov a Brno.
