Evangelijní úryvek 29. neděle (v mezidobí, cyjkl. A - Mt 22, 15 - 21) přináší spor ohledně daně císaři.
Placení daní byla otázka národní svobody. Daně totiž připomínaly židům, že žijí pod nadvládou cizí mocnosti - Římské říše. Je zajímavé sledovat, že dvě skupiny - farizeové a herodiáni, kteří se navzájem nesnášeli, se v této chvíli spojili v jednom úsilí - podchytit Ježíše v řeči.
Past na Ježíše
Řecké sloveso "pagidéuo", které slovenské Písmo překládá "podchytit", doslova znamená "nastražit past pro ptáka". Sloveso se v celém Novém zákoně nachází pouze na tomto místě. Avšak podstatné jméno "pagís" = "past, osidlo, nástraha" se nachází v novozákonních textech celkem pětkrát (Lk 21, 35; Ř 11,9; 1 Tim 3, 7 a 6, 9; 2 Tim 2, 26).
V přeneseném významu můžeme výraz přeložit takto: "
pokusit se vymámit od druhého takové vyjádření, za které pak může být obviněn." Farizeové byli v rámci židovství 1. století náboženskou skupinou, která mimo napsaného zákona (napsaném Tóra - v křesťanství ji nazýváme Starý zákon), kladli důraz na další předpisy, tzv. ústní zákon (ústní Tóru).
Herodiáni byli stoupenci vládnoucí rodiny Herodesovců. Šlo jim o politickou moc, kvůli které neváhali porušovat náboženské předpisy. Proto spojení farizeů s herodiány v dané otázce ohledně placení daně císaři je skutečně motivováno společným zájmem zbavit se Ježíše Krista. Celá jejich otázka začíná množstvím komplimentů na adresu Božího Syna: "
Mistře, víme, že jsi pravdomluvný a podle pravdy učíš Boží cestě. Nebereš ohled na nikoho, protože nehledíš na osobu člověka." (Mt 22, 16)
Po sérii komplimentů zazní past ve formě otázky: "
Dávat císaři daň, nebo ne?" (Mt 22, 17) Ježíš dostává na výběr pouze dvě možnosti "ano" - "ne".
Pokud z jeho úst zazní "ano", rozhněvá si farizeje, kteří ho prohlásí za zrádce a nepřítele vlastního národa. Pokud řekne "ne", herodiáni to se spěchem oznámí římskému prefektovi Pilátovi, který ho obviní z vyvolávání nepokojů. V roce 6. po Kr. Římané mimořádně tvrdě potlačili vzpouru, kterou vyvolal Juda Galilejský kvůli placení daní, jak to zmiňuje židovský historik Jozef Flavius ve svém díle Židovské starožitnosti (18. kniha).
Být užitečný
Daňový peníz byl podle odborníků římský denár, na kterém byl vyobrazen císař Tiberius, který vládl v letech 14 - 37 po Kr. Na jedné straně byl latinský nápis:
Tiberius Caesar Divi Augusti Filius Augustus -
Císař Augustus Tiberius, syn božského Augusta. Na druhé straně mince byl nápis:
Pontifex Maximus - Nejvyšší kněz.
Tyto nápisy byly pro židy mimořádně urážlivé, protože se protivily hned prvnímu Božímu přikázání. I z toho důvodu při placení daně pro jeruzalémský chrám penězoměnci lidem zaměňovali římské peníze za takové, na kterých nebyly vyobrazení lidí ani žádné nápisy, které by zpochybňovaly Boha Izraele. Nám, křesťanům, chybí někdy tato židovská citlivost pro kritické posuzování a přebírání věcí tohoto světa, které nejsou ve shodě s křesťanstvím.
Odpověď Ježíše Krista je velmi důležitá pro celé chápání vztahu víry a lidské společnosti. Výstižně to řekl jistý kněz slovy: "
Křesťan je ten, který nohama chodí po zemi, ale rukama se drží nebe." Jsme součástí tohoto světa, pracujeme na živobytí, platíme odvody, kupujeme potraviny atd. V tomto duchu chodíme nohama na zemi. Avšak hodnotami, kterými nahlížíme na život a chceme formovat sebe i svět, se přidržujeme nebe.
Nikdy nepostavme svět a žádné stvoření nad Boha. Při křtu zaznívá modlitba za dítě, v níž se uvádí: "
Bože, žehnej naše dítě, aby jeho život tobě ke slávě, jemu ke spáse, nám k radosti a světu k užitku." Křesťan je povolán být užitečný, ne destrukční pro tuto společnost, přispívat a napomáhat při jejím budování.
Služba Bohu vůbec neznamená žít v uzavřené bublině a odmítat lidské autority.
Člověk - obraz Boha
Je tu však ještě jeden důležitý moment. Na římském denáru byl obraz císaře. Proto Pán Ježíš říká: "
Dejte tedy císaři, co je císařovo." Nicméně ve své odpovědi pokračuje: "
a co je Boží, Bohu." (Mt 22, 21)
Kde najdeme Boží obraz a nápis? Odpověď nám dává Genesis: "Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil." (Gn 1, 27)
Člověk je Boží "mincí", na níž je Boží obraz a nápis. Úkolem každého člověka, muže a ženy, je žít tak, abychom byli Bohu ke slávě.
P. Prof. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 16. 10. 2020 naleznete
zde
