Evangelijní úryvek 28. neděle (v mezidobí, cykl A - Mt 22, 1 - 14) přináší Ježíšovo podobenství o svatbě králova syna, na kterou pozvaní hosté odmítli přijít.
Znovu je i toto podobenství určeno vůdcům židovského národa - velekněžím a starším lidu. Podobenství má také evangelista Lukáš (14, 16 - 24), avšak Matouš ho uvádí dramatičtějším způsobem. Hostitelem je král, nejde o obyčejnou večeři, ale o královskou svatbu syna, král až dvakrát vyzývá pozvané, aby přišli na hostinu, proti králi se postavilo celé město, Matouš dodává příběh o člověku, který neměl svatební oděv.
Odmítnuté pozvání
Zdá se, že v Matoušově evangeliu podobenství slouží k interpretaci poslání Ježíše Krista na pozadí tehdejší politické a náboženské situace.
Svatba a svatební hostina je v Písmu svatém často obrazem vztahu mezi Bohem a člověkem. Pozvanými je židovský národ a jeho vůdci, kteří odmítli poselství Božího Syna. V roce 70 po Kr. Římané zničili město Jeruzalém. Křesťanství se začalo šířit mezi všemi národy tehdejší Římské říše, což je zobrazeno výzvou jít na rozcestí a pozvat všechny lidi bez rozdílu.
Původně pozvaní hosté se sami rozhodli, že se svatby nezúčastní. Jejich rozhodnutí je zarážející, protože pozvání od krále na svatbu vlastního syna se jednoduše neodmítá. Král se však nenechal znechutit a
dal ještě velkorysejší nabídku, když na svatbu pozval všechny lidi. Svým původem sice nejsou urození, ale mnohem důležitější je, že přijali pozvání. Matouš pokračuje ve své linii, kdy se opakuje podobný scénář, který jsme slyšeli v předchozích nedělních evangeliích. Když jeden ze synů nešel pracovat do vinice, otcova vůle se přece naplnila, když druhý syn litoval a šel pracovat. Jestli zlí vinaři odmítli předat podíl úrody pánovi, najdou se jiní vinaři, kterým pán vinici pronájme, aby včas předávali úrodu.
Nejednou jsme skeptičtí, zda Bůh se dokáže prosadit v tomto světě a zda se najde pro Boží dílo dost ochotných lidí. Boží slovo nás ujišťuje, že Boží plány a cesty jsou nad lidskými. Někdy se najdou i tací, kteří se domnívají, že překazí Boží plány a nám se zdá, jakoby se jim to i dařilo. Bůh si vždy najde cestu a způsob.
Svatební šaty
V Lukásově verzi Ježíšovo podobenství končí tím, jak nově pozvaní naplnili místnost. V Matoušově podání však podobenství nekončí a přichází nečekaný prvek. Je jím výčitka krále člověku, který nemá svatební roucho. Tento prvek je rušivý vzhledem k tomu, že dosud o takovém požadavku nebyla nikde zmínka.
Odkud měl člověk, kterého sluhové odchytili z ulice, vzít slavnostní oděv? Biblisté nabízejí několik řešení. Někteří říkají, že
v té době součástí pozvání na hostinu byl přiložen i sváteční oděv. Jiní navrhují, že
svatební oděv je symbolem neustálé připravenosti na Pánův příchod. Každý den máme odcházet z domu s vědomím, že Pán nás může povolat. Další uvádějí, že jako dnes tak i v době Ježíše Krista i lidé ze skromných poměrů rozlišovali mezi pracovním a svátečním oděvem. Nemuselo jít o předražený honosný oděv, ale o
čisté oblečení určené pro sváteční chvíle. Proto navrhují, že mezi pozváním a příchodem na hostinu byl jistý časový odstup, kdy se člověk mohl doma připravit a převléct do svátečního oděvu.
Při zmínce o svatebních šatech někteří biblisté vidí propojení se slovy ze Zjevení: "
Blaze těm, kdo jsou pozváni na hostinu Beránkovu." (Zj 19, 8) Při tomto vysvětlení se můžeme zamýšlet nad tím,
co pro nás znamená mše svatá, v níž před svatým přijímáním zaznívají tato slova. Každá mše svatá ať je pro nás svátkem, který zbožně a pozorně prožíváme. Další odborníci odkazují na List Galatským 3, 27: "
Neboť všichni, co jste pokřtěni v Kristu, Krista jste si oblékli." Je to tedy odkaz na křest a závazky, které jsme přijali.
Žít v tomto světě jako křesťan znamená obléci si natrvalo Krista.
Ztotožnit se s evangeliem
V první části podobenství dominuje téma odmítnutí pozvání, což může být pro Matouše způsob, kterým vysvětluje postoj vůdců židovského národa. Nové pozvání pro všechny je vysvětlení nového přístupu Ježíše Krista a jeho následovníků, kteří původní Boží zaslíbení nabízejí všem národům.
Zmínkou o svatebních šatech evangelista posouvá evangelijní úryvek ještě dál. Chce poukázat na nesprávný úsudek a jednání člověka, který se na svatbu sice dostal, ale neztotožnil se s úlohou a chováním svatebního hosta.
Můžeš být součástí pozvaných, tzn. patřit do společenství věřících, pokud však v něm svým stylem života nežiješ jako Kristův učedník a neztotožnil ses s poselstvím jeho evangelia, podobáš se člověku, který vstoupil na svatbu bez svatebního roucha.
P. Prof. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 10. 10. 2020 naleznete
zde
