V minulosti se svatost považovala za jakési dobytí strmého vrcholu. Odtud tedy pochází i slavné dílo sv. Jana z Kříže
Cesta na horu Karmel. Terezie od Dítěte Ježíše však převrátila všechno naruby - ona se totiž vydala do nebe výtahem.
Bez zdlouhavého pachtění se po schodech ... Odkud čerpala inspiraci?
Žila v 2. polovině 19. století. Technologická revoluce byla charakteristickým rysem té doby. Při sledování jednoho z nových vynálezů získala inspiraci: ... teď se nevyžaduje žádné úsilí vyjít po schodech. V případě bohatých lidí ho úspěšně nahradí výtah. I já bych chtěla najít takový výtah k Ježíši, protože jsem příliš malá na to, abych šla po strmých schodech dokonalosti.
Co to znamená v praxi? Nerůst. Ale naopak - zmenšovat se a zmenšovat se. Proto se cesta, kterou Terezka představila světu, nazývá "malá cesta" nebo "cesta duchovního dětství". Pojeďme tedy výtahem přes všechny ty patra!
První patro: Staňte se dítětem
Terezka se chopila podstaty evangelia. Pochopila, že "
největší v království nebeském je ten, kdo se jako dítě pokoří". Jak to udělat? Uznejte svou ubohost a bezmoc v dosahování dalších "stupňů svatosti". Všech očekávejte od Boha. Jako malé dítě, které čeká na všechno od své matky.
Druhé patro: Slepě důvěřujte
Máte pocit, že příběhy Františkových "svatých excesů" nebo hrdinství Matky Terezy z Kalkaty jsou mimo vás? Terezka dobře věděla, že nemá šanci konkurovat "velkým" světcům. Její cestou do nebe tedy bylo "s důvěrou se vrhnout do Otcovy náruče". Namísto intenzivního půstu směle očekávala všechno od Boha.
Třetí patro: Přijímejte to, co přijde
V praxi se nejčastěji musíte nechat "ukřižovat". Nejde o fyzické ukřižování, ale o ukřižování vlastní vůle, ambicí a životních plánů. Pro horlivé lidi jde o nejtěžší patro. Bůh nemusí chtít, aby ses stal knězem, řádovou sestrou nebo se oženil s tou či onou ženou nebo s tím či oním mužem. I když velmi chceš ... Proč nás tak tedy křižuje? Možná se v životě nedozvíme odpověď. Ale právě toto je to malé "hrdinství" - slepě Mu důvěřovat.
Čtvrté patro: Chtějte být "méně než nula"
Znamená nechtít být velkým mystikem, světcem nebo někým, kdo by křísil mrtvé, vyháněl duchy, evangelizoval atd. V této touze je skrytá hrdost. Terezka se sama nazývá "zrnkem písku", "ničím nic". Navrhuje, aby se ti malí ještě zmenšili - ví totiž, že chudoba přitahuje pozornost Všemohoucího více, než cokoli jiného.
Páté patro: Milovat "až do bolesti"
Klíčem není dělat hodně, ale hodně milovat. Příprava polévky nebo složení police může být prospěšnější. Nebo podobně pití neslazeného čaje může mít větší smysl než šlehání se do krve. Všechno závisí od touhy po lásce. Bůh je nepředvídatelný!
Šesté patro: Ponořte se do modlitby
Toto je pravděpodobně nejkrásnější z pater. Ale jen zdánlivě. Jestli můžete jít před Nejsvětější Svátost a sebevědomě usnout v objetí Mistra z Nazareta, pak se opravdu dokážete správně chopit času. Je to usínání bez výčitek, že by to byl býval zbytečně ztracený čas. To je ten vrchol mystiky a nebeská předsíň. Stačí to na obejití očistce a získání svatosti á la Mount Everest?
Nezbývá nám nic jiného - jen splnit papežovo doporučení. A ne jedno, ale hned několik. Protože všechny od samého počátku 20. století těšila "revoluce" Terezky od Dítěte Ježíše. Pius XI. jednoznačně řekl: "(...)
na tuto malou cestu musí vstoupit celý svět." Tímto způsobem papež přenesl Církev "ze schodů k výtahu". Nemáme na výběr - musíme se vyvést výtahem do nebe.
Zdroj: Aleteia
Převzato z
www.verim.sk,
článek z 1. 10. 2020 naleznete
zde.
