V sobotu 3. října 2020 se uskutečnila další Moravská automobilová pouť do Jeníkova. Přinášíme svědectví poutnice, která tento den do Jeníkova doputovala úplně poprvé...
Ohlédnutí za nádhernou, automobilovou poutí v Jeníkově 3. října 2020, 1. sobotu v měsíci
V čase, kdy píšu tyto řádky, jsem ještě sama plná dojmů. Je toho mnoho hezkého, co jsme prožili, především milé společenství.Osobně jsem jela do Jeníkova poprvé, již od léta mě to sem táhlo.
Začínali jsme v Hudcově u kříže na návsi, v místě kde dříve stál kostel sv. Antonína. Zpívali jsme bavorské litanie. Potom jsme přejeli auty do nedaleké Lahoště, kde jsme v kapli Panny Marie zpívali Máti Páně přesvatá a modlili jsme se loretánské litanie. Zaujal mě i nádherný obraz Boží Matky s Ježíškem. Její pohled a také Děťátko v jejím klíně, také bych takto chtěla být pod její mateřskou ochranou. Kaple je moc hezký udržovaná a stará se o ni obec.
Poté jsme šli procesím do Jeníkova, který je asi dva kilometry vzdálen. Rosťa nesl kříž a modlili jsme se společně svatý růženec. Myslela jsem i na ty, které jsme cestou míjeli, ať už se ohlíželi z auta, nebo jsme procházeli kolem domů, na ty kteří zde žijí. Chvíli jsem nesla kříž a musím říct, že po chvilce jsem vnímala, jak je těžký. Nesla jsem na tuto pouť také duchovně naši farnost a všechny, na které myslím, ale myslela jsem také na Pána Ježíše, který když nesl kříž na Kalvárii, jak musel být znavený, zbitý, žíznivý, šel do kopce a měl mnohem těžší kříž. V tu chvíli při myšlenkách na Pána tak těžký tento dřevěný kříž s Kristem už nebyl. Cestou do Jeníkova nás míjel a zdravil v autě otec biskup Jan Baxant.
Přišli jsme do Jeníkova a chvíli jsme se zdrželi před kostelem sv. Petra a Pavla. Zde právě otec Marek křtil sedmiletého chlapce.
Prožili jsme požehnanou poutní mši svatou. Vnímala jsem na tomto místě hluboký pokoj, jaký jsem po pravdě v kostele ještě asi snad nezažila. Moc hezky to tu na mě vše působilo. Bylo evangelium o tom, jak Ježíš říká, abychom se radovali z toho, že naše jména jsou zapsána v nebi. Otec biskup hovořil mimo jiné i o tom, že ďáblovi se někdy připisuje velká důležitost. Ale on je padlým tvorem, abychom si toho byli vědomi. Jistě on využívá jakoukoliv možnost, kdy nás může trápit. Ďábel se tváří mocně, ale všemohoucí je Bůh, abychom na to nezapomínali. Řekl to důrazně a moc hezky, vnímám, že je potřeba si to brát denně k srdci.. Připomenul důležitost slov, že naše jména jsou zapsána v nebi, jsme dětmi Božími. Na konci mše svaté jsme zpívali svatováclavský chorál.
Potom jsme dostali na faře výborný oběd a mohli jsme trochu s ostatními pohovořit. Po obědě jsme jeli na místo zaniklé vesnice Staré Verneřice, kde je dnes louka a zůstala po této obci jen kaplička, která byla úplně zdevastovaná a byla objevena Soluňáky s otcem Markem a rozhodli se kapličku opravit. Kaple byla v projektu ČSOB banky a podařilo se na ni vybrat nejen finance, ale také v projektu byla na prvním místě, co do vybraných peněz a proto získala ještě peníze od banky. Proběhla zdařilá oprava kapličky. Otec biskup ji požehnal na kapli Panny Marie Verneřické. Otec biskup zmínil, že kaple září v této krajině jako slunce již s dálky. Má krásnou žlutou omítku.
Na otci biskupovi mě oslovila jeho prostota, porozumění a blízkost místním lidem, vnímavost všedních, ale krásných drobných věcí i jeho smysl pro humor. Především i to, jak on žije přítomný okamžik, že je tu teď, s námi a na 100%. Pán i skrze něj se mě tímto dotkl a uvědomovala jsem si,jak je to důležité a oslovující. Zpívali jsme písně s doprovodem kytary.
Bylo příjemné podzimní počasí, které určitě i Panna Maria požehnala, byla první sobota měsíci, zasvěcená Panně Marii.
Potom jsme prožili ještě hezké chvíle na faře v Jeníkově, kde jsme sipř mohli pohovořit, povzbudit se, vzájemně se obohatit.
Když jsme odjížděli, začínalo se již pomalu stmívat. Těším se, že když dá Pán, že se opět shledáme.
poutnice LV
