Brigád není nikdy dost. A v Jeníkově (adoptivní farnosti FATYMu) to platí dvojnásobně. Proto jsem se také rozhodl přiložit svou ruku k dílu a přináším vám zprávu o tom, jak to tam probíhalo.
Když mě Dana před časem oslovila jestli náhodou nemám chuť přiložit ruku k dílu při brigádě na faře v Jeníkově, rozhodoval jsem se tentokrát velmi dlouho díky nejistotě kvůli koronaviru.
V neděli po mši svaté na Petrově a koupení burčáku na cestu jsem jako fanda železnice na daleký sever volil samozřejmě vlak a pak z Duchcova ten kousek v rámci příprav na pěší pouť už došel pěšky.
Počasí nám na nějaké dny hlásili opravdu letní a náhodou jim to vyšlo. Takže jsem pondělní krásný den strávil rušením skříní a různých dalších polic a komod. A poté velkou část dne u cirkule, aby ten nepořádek mohl zmizet ze dvora. Další dva dny jsme s Danou a Táňou dělali vše, abychom to všechno schovali buď pod střechu anebo aspoň někam, kde na to bude hezčí pohled. Díky Bohu jsme to opravdu za ty tři dny za velké podpory sluníčka zvládli. A jako příjemná náplast na unavené ruce bylo ve středu večer domluveno, že se pojedeme koupat do Teplických lázní.
Na čtvrtek byl objednán kontejner na odpad, který se nahromadil na dvoře. Opět nám bylo dopřáno od rána bohatého sluníčka, a tak byl kontejner přivezen a jelikož jsem na něj byl sám, tak bylo milé, že jsem neměl časový limit, ale pro klid v duši, jsem byl rád, že se to k mému samotnému překvapení zvládlo do půl šesté večer.
Během čtvrtečního dopoledne přijel Josef s Daliborem, aby v zákristii smontovali skříňky. Po dvoudenní, myslím že dosti únavné a těžké práci řekli, že seskládat skříň z IKEA podle návodu je určitě jednodušší než jen tak z nařezaných desek.
Když se nám koncem týdne pohoršilo počasí a v pátek od rána už pršelo a pršelo, strávil jsem den motáním se po kuchyni. Přišla na řadu konečně dýně. Její osud byl zpečetěn, když bylo určeno 12 kg na džus, který je v konečném výsledku opravdu vynikající, pak nějaká část na taktéž vynikající dýňové zelí a zbytek na kompot a zavaření.
V sobotu nám opět bylo dopřáno deště a mně zase motání se po kuchyni. Pokračovali jsme s přípravou pochoutek z dýně a něčeho dobrého na oběd. A jelikož byl na neděli naplánovaný výlet, bylo potřeba připravit oběd i na neděli. Choutky sice byli na kačenku, ale prošli jsme tři obchody a žadný nám ji nedopřál, tak jsme vzali za vděk i kuřecími stehny.
No a konečně neděle a aspoň pro mě s velkým díky Daně za vysněný výlet za jedním užasným knězem a člověkem Josefem Čermákem, který působí v severočeské Kadani. Přímo v Kadani byla mše svatá už v 8:30, tak jsme se rozhodli jet do obce Maštov kde byla až 10:30. Bylo velmi příjemné, jak nás otec Josef představil všechny po jednom farníkům a až pak začala samotná bohoslužba. Po ní jsem se konečně dostal i ke svaté zpovědi a pak byl čas k odjezdu směr Kadaň, kde jsme strávili pěknou hodinku při čaji a veselém příjemném rozhovoru s otcem Čermákem.
V pondělí byl na plánu odjezd autem do Prahy a dále do Brna vlakem. Sice jsme chtěli odjíždět v 11:00 ale samozřejmě se to nestihlo a značku konec Jeníkova jsme míjeli kolem půl dvanácté. Ale pán Bůh nás má určitě opravdu rád a nedopustil, aby nám propadli jízdenky na regiojet a my to i s cestou taxíkem po Praze zvládli a ani jsme nemuseli utíkat.
Tímto mé přiložení ruk k dílu v Jeníkově končí a možná se opět ohlásím třeba z tříkrálové sbírky v Zabrušanech, když se podaří dát dohromady taková skupinka, jakou jsem již mnohokrát zažil.
