Moje letní putování Polskem.
Po nekonečně dlouhé době různých zákazů a omezení přišel čas vybrat první část letní dovolené. Nebylo nad čím přemýšlet, kde ji budu trávit. Zhruba v těchto dnech jsme loni přicházeli jako pěší poutníci do Czestochowé. Tak jsem poslední týden v srpnu naplánoval týdení dovolenou právě v Polsku.
24.8 jsem s kamarádkou zvolil na cestu z Brna kombinaci vlak a bus. Mám raději vlak, ale na litování nebyl důvod. Ubytování jsme měli zaplacené po celou dobu v Krakowě. Při odpoledním příjezdu nebyla chuť na prohlídku, až druhý den jsme se vypravili do Wadowic, kde trochu ke zklamání mé kamarádky nebylo možné navštívit rodný dům Jana Pavla II. Zrovna v pondělí bývá sanitarní den. Musím říct že svatý otec a jeho požehnání, je tam cítit doslova na každém kroku.
Při cestě zpět jsme ješte stihli návštěvu města Zebrzydowice.
26.8. na svátek Panny Marie Czestochowské jsme jeli jak jinak než do tohoto mému srdci blízkého místa. Od vlakového nadraží Czestochowá stradom je to procházka na asi 45 minut. Ale stal se malý zázrak. Pán, kterého jsem se ptal na cestu, po chvilce kolem nás projížděl autem a ochotně nás dovezl až skoro na nádvoří. Po provedení kamarádky okolím baziliky, jsem pocítil touhu jít na mši svatou a nejlépe ministrantovat. Tak jsem napsal spolupoutníkovi bohoslovci Adamovi, který je rodák z Czenstochowé a během chvíle přišla odpověď, že pokud chci, tak na mši svaté v 11:00 mohu, nebylo nad čím váhat :-). Po mši svaté jsme vyrazili na malou prohlídku města a pod bazilikou jsme potkali dvě asi stočlené skupinky pěších poutníků docházejících k Panně Marii což pro mě bylo velice smutné, když jsem si představil takhle loni sebe. Pak jsme ještě byli součástí večerní mše svaté a po ní byl čas na nocleh v domě poutníka.
27.8. v ranních hodinách byl čas přesunout se na vlak a vyrazit do asi 200 km vzdálené Wroclawi. Musím se přiznat že poprvé jsem volil po Polsku hlavně přepravu vlakem a určitě už nikdy jinak. V tomto městě jsem byl vůbec poprvé, ale hned před nádražím nás oslovila mladá paní a ochotně do podrobna vysvětlila cestu až do historického starého města. Trochu jsem čekal že to bude skvost, ale i přesto jsem byl ohromen nádherou všeho i všude přítomných lidí, kteří ochotně poradili a pomohli. Na poznání všeho by asi nestačili dva dny ale snad jsme viděli tu podstatnou část i se symboli města - trpasliky, o které člověk, když nekouká pod nohy i lehce zakopne. Zpět do Krakowa jsme dorazili po osmé hodině večerní.
A předposlední den naši dovolené 28.8. jsme strávili v Krakově, bohužel bez průvodce Adama, který tam studuje v semináři. Zůstal doma v Czenstochowé s rodiči. Po získání mapy na turistických informacích (bez ní bychom byli ztraceni) jsme se vydali na prohlídku města. Prosadil jsem si své, že využijeme i MHD, jelikož mám jen jedny nohy a město je velké. Po krásné, ale náročné prohlídce jsme se z ničeho nic ocitli na tom nejkrásnějším místě na jakém jsem snad mohl být, a to Sanktuarium Božího milosrdenství, kde v obrovském dech beroucím areálu je i klášterní kaple, ve které jsou pod obrazem Milosrdného Ježíše uloženy ostatky sv. Sestry Faustyny. Tato pokorná světice nás provázela na naší pěší pouti svým vyprávěním, tak jsem se musel jí jít poklonit a poděkovat za dar, kterého se mi dostalo.
