Pro Postoj jsem napsal již několik desítek článků a značná část z nich se věnuje vztahu vědy a křesťanství. Pro křesťana už nestačí říci, že věda a víra si neprotiřečí, ale doplňují se. Je třeba víc. Mimochodem, proč by se však vlastně měly doplňovat?
Věda dnes ve společnosti zastává dominantní roli a mnoho lidí si klade otázku, jaký má smysl náboženství. A je v 21. století vůbec třeba se zabývat teologií? Není teologie pouze zoufalým přežitkem podobně jako astrologie nebo alchymie? To bychom však k teologii byli trochu nespravedliví, protože
kořeny moderní vědy se nacházejí v samotném centru křesťanského uvažování o Bohu a o světě.
Moderní věda nepřišla k rozkvětu jen tak, z ničeho nic. Její vznik má určité filozofické a teologické pozadí. Věda (abych byl přesný, přírodní věda) má své nevědecké, filozofické předpoklady a její objevy mají často nevědecké, filozofické závěry. Jako příklad uveďme alespoň evoluční teorii. Objev, že v přírodě probíhá vývoj přírodním výběrem, je záležitostí biologie, ale její důsledky sahají daleko za hranice vědy. Evoluční a antievoluční polemiky však nemají kořen ani tak v rozporu mezi vědou a vírou, jako spíše ve střetu vzájemně protichůdných světonázorů. (Kreacionismus vs ateistický evolucionismus - o této problematice více v tomto článku:
https://blog.postoj.sk/27801/evolucna-teoria-a-postoj-katolickej-cirkvi)
Středověká tma?
Moderní vědu ovlivnilo několik činitelů. Cílem tohoto článku není znevážit či zamlčet nepopiratelný vliv řecké filozofie, nekřesťanských náboženství, východních kultur nebo osvícenství na formování moderní vědy, ani podat komplexní průřez dějinami vědy. To by ani nebylo možné.
Mým záměrem je nastínit alespoň některé základní prvky křesťanského myšlení, které ovlivňovaly vznik vědy, jak ji známe dnes. Křesťanství a jeho vnímání světa mělo značný podíl na tom, že se věda vyvinula do současné podoby. Ne však všichni to vědí a ne všichni si tuto zásluhu dostatečně uvědomují. Značná část lidí se domnívá, že křesťanství mělo (a má) k vědě převážně negativní až regresivní postoj. Kde pramení tyto jednostranné myšlenkové vzorce?
Francouzský filozof Auguste Comte v 18. a 19. století nastínil svou progresivní vizi dějin myšlení - od teologického přes metafyzické až po vědecké stádium. Comte nebyl pouze filozof, byl i prorokem vlastního náboženství vědy a rozumu, které mělo nahradit autoritu církve. Koncem 19. století vycházejí dvě knihy od dvou Američanů, které věští konflikt mezi vědou a vírou: John William Draper napsal
History of the Conflict between Religion and Science a krátce na to přišel Andrew Dickson White se svou
A History of the Warfare of Science with Theology in Christendom. (Na Whitea už o pár let kriticky reagoval americký fyzik James Joseph Walsh v knize
The Popes and Science.) A nakonec popularizátor vědy a astronom Carl Sagan v populárně-vědeckém TV programu
Cosmos z roku 1980 (v 13. epizodě) popisuje dějiny poznání a vědy přibližně jako na tomto obrázku:
Jedním z nejrozšířenějších mýtů o středověké teologii, scholastice a vůbec o křesťanském myšlení, je ten, že doboví filosofové a teologové řešili nesmyslná a zbytečná dilemata, že prý zkoumali "kolik andělů tančí na hlavičce špendlíku." Tato anekdota se však objevuje až v 17. století v knize
The Religion of Protestants od Williama Chillingwortha. Samotné slovo "středověk" se pro některé jakoby mantrou, která mě evokovat bigotnost a zaostalost. Výraz "jsi jako ze středověku" je sice běžný, ale už jen málokdo se zamýšlí nad tím, jaký byl skutečně středověk.
Rodney Stark reaguje na výtku vůči středověké teologii v knize
Vyřkli křivé svědectví takto: "
Teologie sama o sobě nemá mnoho společného s běžným náboženským uvažováním. Je sofistikovanou, vysoce racionální disciplínou, jejíž původ je v judaistické a řecké filozofii a která se plně rozvinula v křesťanství. V teologii je vnitřně zakomponováno úsilí, protože pokusy o lepší porozumění Bohu se rozšířily i o snahu pochopit Boží stvoření - a to uvedlo do života akademický směr známý jako filozofie přírody."
Ani představa o středověku jako o době regresu či dokonce úpadku intelektuálních schopností lidstva není zcela pravdivá. Jak by takovou érou mohl být, když v té době s církevní podporou vznikaly po celé Evropě univerzity, první v italské Bologni v roce 1088. Například motto druhé nejstarší evropské univerzity, univerzity v Oxfordu, je celkem příznačné: "
Pán je moje světlo." Jsou to slova 27. žalmu.
Ve středověku se navíc vylepšovaly mnohé objevy, které původně pocházely z východu. (Přehled těchto objevů přikládám v závěru článku.) Historik John L. Heilbron z Kalifornské univerzity v Berkeley ve své přednášce z roku 1995 říká, že "
římskokatolická církev poskytla za šest století - od obnovy antické vzdělanosti ve vrcholném středověku až do osvícenství - více finanční, ba i společenské podpory pro studium astronomie než kterákoli jiná instituce."
U kořenů současné vědy
Pokud chceme pátrat po kořenech moderní vědy, musíme zajít ještě dále do minulosti. Ve druhém století starokřesťanský teolog Tertulián učil, že "
rozum je Boží věcí, protože není nic, co by Bůh jako stvořitel všeho neustanovil, neuložil či neurčil rozumem - vše, co je jeho vůlí, se dá uchopit a porozumět rozumem."
Svatý Augustin, který žil v letech 354 až 430, říkal, že Boha můžeme poznávat dvěma způsoby. Jeden je ten, že s vírou budeme číst Písmo svaté. Ten druhý je, že otevřeme "knihu přírody" a vstoupíme do poznávání Boha. Číst z knihy přírody se podobá četbě z uměleckého díla: fyzicky sice nevidíme autora, ale dokážeme ho poznat z jeho děl. (Je to i učení Prvního vatikánského koncilu z 19. století) Augustin ve svých Vyznáních píše: "
Zeptej se krásy země, zeptej se krásy moře, zeptej se krásy rozšířeného a rozptýleného vzduchu, zeptej se krásy nebe, zeptej se těchto věcí. Všechny ti odpoví: Pohleď, jak jsme krásné! Jejich krása je jejich vyznáním. Kdo udělal tyto proměnlivé krásy, když ne neměnitelné Krásný?"
Není snad dnešní věda nástrojem i k tomu, jak zkoumat krásu přírody?
Zastavme se však ještě u zmiňovaného Písma svatého. Jelikož Bible je inspirací a zdrojem pro teologické uvažování, je třeba nahlédnout i do biblických textů, abychom pochopili, jaké texty vytvořily vhodné podhoubí pro nástup vědy. Páter Stanley Jaki, historik vědy a profesor fyziky, zastává tezi, že křesťanství vytvořilo předpoklady pro vznik moderní vědy. Ve své knize
Science and Creation Jaki upozorňuje na některé biblické texty, které hovoří o světě jako o Božím díle, které je hodné obdivu a poznávání. Jde zejména o mudroslovné knihy - Knihu moudrosti, která hovoří o tom, že "
Bůh uspořádal všechno mírou, počtem a váhou." (Mdr. 11,20) V Knize Sírachovec se dočteme o tom, jak Bůh "
skvěle uspořádal velká díla své moudrosti, on, který byl před věky a bude navěky." (Sir 42,21)
Křesťanství chápe svět jako Boží dílo. Svět byl stvořen jako dobrý, člověk ho má přetvářet, zvelebovat a poznávat. Svět není apriori špatný a není ani nedotknutelným Bohem. V knize Genesis po příběhu o stvoření člověka a před tím, než se na scéně objevuje Eva, můžeme najít nenápadný verš o úloze Adama v ráji: "
Když Hospodin Bůh utvořil z hlíny všechnu polní zvěř a všechno nebeské ptactvo, přivedl ho k Adamovi, aby viděl, jak by ho nazval, protože jak ho nazve, takové bude jeho jméno. A nazval Adam jménem všechen dobytek, všechno nebeské ptactvo a všechnu polní zvěř. Ale pomoc, která by mu byla podobná, nenašel."
Adam tedy poznával a pojmenoval okolní živočichy. Věnoval se něčemu, co bychom dnes mohli nazvat "pravěda" nebo "prazoologie." Zdá se však, že ani tato zajímavá aktivita ho dlouhodobě neuspokojovala, protože mu Bůh musel stvořit ženu.
Prapočátek myšlenky přírodních zákonů a také experimentální metodu najdeme už v křesťanském myšlení. James Hannam ve své přednášce nazvané
God's Philosophers říká, že ideu přírodních zákonů vyvinuli středověcí vzdělanci 12. století z platónské představy jedné univerzální duše jako hybného principu celého vesmíru.
Experimentální metoda, klíčový vědecký nástroj, je spojována i s jménem františkána Rogera Bacona, který žil v letech 1219 až 1292. V knize
Opus majus píše: "
Bez experimentu nemůžeme nic adekvátně poznat. Argument věc dokazuje teoreticky, ale nedává dostatečnou jistotu v odstranění pochybnosti, naše mysl ji nedospěje k pravdě, když ji nenajde."
Baconovým současníkem byl například svatý Albert Veliký. Kromě toho, že Albert byl biskupem a členem dominikánské řehole, byl také filozofem a vskutku univerzálním vědcem, který se zajímal o geografii, astronomii, chemii a fyziku. Rodney Stark uvádí, že "
za asi jeho nejvýznamnější přínos lze považovat snahu inspirovat kolegy a studenty, aby klasickou učenost nepřijímali pasivně, ale aby do té doby známé znalosti podrobovali zkoumání a usilovali o spolehlivé pozorování."
Padlý člověk se díky technologiím vylepšuje
Původem moderní vědy se zabývá i australský historik Petr Harrison, který ve své přednášce
Religious Origins of Modern Science přichází k závěru, že klíčové osobnosti vědecké revoluce na počátku novověku byly motivované náboženskou vírou. U těchto vědů používá pojem "
Priests of the nature" - dokud teologové zkoumali Boží zjevení, filosofové přírody (vědci) zkoumali Boží stvoření, přírodu. Astronom Johannes Kepler to potvrzuje: "
Hlavním cílem celého výzkumu vnějšího světa by mělo být objevování racionálního řádu a harmonie, které do světa vložil Bůh a které nám odhalil v jazyce matematiky." Hnacím motorem otce chemie Roberta Boylea bylo objevování Božích krás v jeho stvoření. Boyle dodává, že "
toto zkoumání má větší význam než přinášení obětí, racionální kontemplace přírody je v podstatě filozofické oslavování Boha."
Za pozornost stojí jedna ze základních myšlenek křesťanské teologie a to ta, že
člověk po pádu v ráji přišel o svou původně dokonalou schopnost poznávat přírodu. Křesťanství se snažilo opravit tuto chybu tím, že inspirovalo rané vědce ke konstruování různých přístrojů (dalekohled, mikroskop), aby mu bylo umožněno vidět a poznat to, o co po prvotním pádu přišel. Petr Harrison o tomto rozměru dopadu křesťanského myšlení na vznik moderní vědy napsal knihu s názvem
The Fall of Man and the Foundations of Science. Harrison však zdůrazňuje, že
klíčový předpoklad pro vznik moderního vědeckého myšlení byl v principu teologický: "
Vesmír a svět je srozumitelný a lidé jsou schopni tento svět poznat." (Poznámka na okraj: vynálezy slov jako "vědec" nebo "fyzik" se připisují anglikánskému knězi a polyhistorikovi 19. století Williamovi Whewellovi.)
Bylo by určitě naivní a nesmyslné říci, že křesťanské a církevní prostředí vítalo nové vědecké myšlenky a objevy vždy s otevřenou náručí. Církevní představitelé a řadoví věřící se nejednou stavěli k vědeckému pokroku s nedůvěrou a někdy až obranně. Ale faktem je i to, že samotné křesťanské myšlení podnítilo rozvoj moderní vědy a můžeme říci, že
věda, jak je nám známá dnes, právem patří do pokladu křesťanské kultury.
https://interestingengineering.com/18-inventions-of-the-middle-ages-that-changed-the-world
Erik Dujava
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 28. 9. 2020 naleznete
zde