Evangelijní úryvek 26. neděle (v mezidobí. cykl. A - Mt 21, 28 - 32) přináší Ježíšovo podobenství o dvou synech, kteří rozdílným způsobem reagují na otcovu prosbu, aby šli pracovat do jeho vinice.
Podobně jako minulou neděli i nyní opět slyšíme o práci ve vinici. Téma vinice nás bude čekat i následující neděli.
Podobenství podává příběh dvou osob, které se ocitnou ve stejné situaci, aby vynikl jejich rozdílný přístup. Něco podobného v Matoušově evangeliu vidíme i v podobenství o dvou stavitelích (Mt 7, 24 - 27), o moudrých a nemoudrých pannách (Mt 25, 1- 13) a pod.
Poslušnost dětí
V starozákonním světě byla poslušnost dětí vůči svým rodičům očekávaná, požadovaná a chválená.
Stačí zmínit Knihu Sirachovec se svými požadavky: "
Kdo ctí otce, bude dlouho žít, kdo poslouchá otce, občerstvuje matku." (Sir 3, 7) Doporučuji přečíst celý odstavec Sir 3, 1- 16, ale také Př 10, 1. Všechny tyto mudroslovná poučení vycházely z Dekalogu, ve kterém čtvrté Boží přikázání požadovalo od dětí úctu vůči rodičům zejména v jejich vyšším věku. Proto odmítnutí prvního syna: "
nechce se mi!" bylo těžkým proviněním. Příběh však nekončí. Druhý syn formálně poslechl žádost svého otce, kterého dokonce uctivě nazývá "
pane". Zatímco první syn litoval a šel pracovat, druhý syn zůstal u ústního slibu a nikam nešel. Jeho chování připomíná Ježíšova slova v Mt 7, 21: "
Ne každý, kdo mi říká: »Pane, Pane,« vejde do nebeského království, ale pouze ten, kdo plní vůli mého Otce, který je na nebesích."
Změna života
Pán Ježíš adresuje podobenství velekněžím a starším lidu, tzn. vůdcům židovského národa a ztotožňuje je se synem, který řekl "
ano", ale ve skutečnosti nesplnil vůli otce. Vinice je obrazem nebeského království. Proto Ježíš dodává: "
celníci a nevěstky vás předcházejí do Božího království." Celníci a nevěstky patřili na samotné dno společenského žebříčku. Ostatní nimi pohrdali. Považovali je za vyloučené z účasti na smlouvě, kterou Bůh uzavřel s vyvoleným národem.
Celníci a nevěstky však na výzvu Jana Křtitele k pokání změnili svůj život a vrátili se k Bohu. Nedochází zde však k zavržení vůdců Izraele. Pán Ježíš jim neříká, že nevstoupí do Božího království. Upozorňuje je, že ti, kterými oni pohrdali, mají před nimi už náskok. Čím se získá náskok? Odpověď je jednoznačná - konáním pokání.
V podobenství proti sobě stojí dva typy lidí. První hovoří o Boží vůli, ale ji nezachovávají. Přitom
konat Boží vůli v sobě zahrnuje neustálou proměnu smýšlení, tzn. pokání. Namlouvají si však, že jich se změna života netýká a to je jejich tragédie. Druzí se od Boží vůle vzdálili, uvědomují si to, změnili svůj život, vrátili se k Bohu, tzn. konají pokání.
Život podle Kristova evangelia je neustálá cesta pokání.
Podobenství nám tedy nepodává příběh nějakého třetího ideálního syna, který i řekl a také naplnil vůli otce. Je to záměr evangelisty Matouše, který svůj spis věnuje společenství věřících, ve kterém nikdo není bez viny, ale každý jsme se již ocitli v situaci, kdy jsme nevyplnili vůli nebeského Otce.
Evangelista podává řešení, když místo sebeospravedlňování nebo bagatelizování je potřebná lítost a konání Boží vůle. Podobenství však není určeno učedníkům, ale Ježíšovým protivníkům. Podle některých biblistů je to z toho důvodu, že
bylo určeno těm, kteří neustále kritizují, že křesťané nejsou dokonalí tak, jak by měli být, přičemž sami podle Boží vůle nekonají.
P. Prof. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 25. 9. 2020 naleznete
zde
