Jedna z vynikajících vlastností Pátra Pia byla jeho hluboká a trvalá oddanost k Panně Marii. Jeho láska k Marii byla láskou, která byla přítomna od prvních let jeho dětství. Byla to láska, která neustále rostla ve věrnosti a oddanosti, přetrvávajíc po celý jeho život.
Francesco Forgione (Páter Pio) se narodil 25. května 1887 v Pietrelcine v jižní Itálii. Pokřtěn byl následující den ve farním kostele svaté Anny. Po celý jeho život mu pomáhala a chránila ho ustavičná přítomnost Ježíše, Panny Marie a také jeho anděla strážce. Když měl pouhých 5 let, Francesco zasvětil svůj život Bohu. Francescovi rodiče, Grazio a Giuseppa Forgione, hluboce věřící, vychovávali své děti k lásce k Bohu, pevně zakořeněni v katolické víře a v učení Církve. Jako rodina přicházeli Forgioneovi do kostela každý den a všem ostatním činnostem předcházela modlitba. Matka Pátra Pia, Giuseppa, slovem i příkladem naučila své děti milovat Pannu Marii a modlit se denně růženec.
Panna Maria, která byla po celou dobu blízko Francesca od jeho dětství, mu zvláštním způsobem pomáhala, když měl patnáct let, v předvečer jeho odchodu do kláštera, do noviciátu v Morconě. Francesco cítil silné připoutání ke své rodině a přátelům a myšlenka na jejich opuštění a vše, co mu bylo známé, bylo mimořádně bolestivé. Jak se blížil den jeho odjezdu, rostl při pomyšlení na rozloučení i smutek v jeho srdci. Způsobilo mu to pocity, jakoby mu "drtili všechny kosti".
Den před odjezdem do Morcona měl vidění Ježíše a Panny Marie. Zazářili v nádheře, v slávě a ujistili ho, že jsou s ním a budou s ním, i když se vydá do nového života. Ježíš položil svou ruku na hlavu mladého Francesca s požehnáním. Zkušenost ho posílila natolik, že byl schopen zvládnout rozloučení s jeho rodinou bez prolití jediné slzy.
Francesco vstoupil do kapucínského noviciátu 6. ledna 1903. 22. ledna mu byl předán hábit a dostal jméno Bratr Pio. Bratr Pio vynikal v noviciátu v Morconě. Přijal přísný klášterní život, strohost, pokání a sebeobětování. Miloval studium Písma, ticho kláštera, společné modlitby, samotu. Klášter v Morconě byl mnohými považován za extrémní pro svou přísnost. Na vrcholu schodiště v noviciátu byl obraz Sedmibolestné Panny Marie se slovy vepsanými latinsky: "
Nezapomeň říct Zdrávas Maria, když jdeš kolem." Bratr Pio se vždy poklonil a modlil se k Panně, když procházel kolem. Jeden z nováčků, bratr Guglielmo, řekl: "
On (bratr Pio)
byl při vykonávání svých praktik oddanosti mimořádně zbožný. On byl první, kdo s velkou vroucností a vírou vykonával skutky adorace, úcty a rozjímání před Nejsvětější svátostí a obrazem Panny Marie."
Velkou zbožnost bratra Pia sledovali jeho učitelé i spolužáci. Páter Leone, který byl jeho spolužákem, vzpomínal: "
On (bratr Pio)
byl osobou obyčejného talentu, ale lekci vždy znal, přestože jsme měli dojem, že mnoho nestudoval. S použitím výmluvy, kdykoliv jsem šel do jeho cely, téměř vždy jsem ho našel jak se modlí před obrazem Panny Marie milostivé."
Nacházeli jste ho na kolenou v modlitbě, oči červené od pláče. Mohl bych říct, že byl studentem neustálé modlitby.
Po vysvěcení na kněze 10. srpna 1910 se stal všem známým jako Páter Pio. Byl poslán do kláštera v San Giovanni Rotondo v roce 1916. Páter Pio miloval jednoduchost a samotu kláštera a byl velmi rád, že byl součástí náboženské komunity právě tam. Panna Maria milosti byla patronkou nejen kláštera, ale i města San Giovanni Rotondo. Krásný obraz Panny Marie milostivé byl uctíván ve svatyni kostela. Páter Pio strávil nespočetné hodiny modlitbami a přímo zíral na překrásný obraz Panny Marie milosti. Dlouhá léta žil v cele číslo pět a slova svatého Bernarda byla vepsaná na dveře, "
Maria je základem mé naděje."
Maria skutečně byla základ naděje Pátra Pia.
Jako by se cítil přirozeným synem vlastní matky, Páter Pio chtěl chránit svou Nebeskou matku před jakýmkoli náznakem neúcty. Nevydržel poslouchat, že její jméno bylo zleuctěné. Jednou šel mladý muž k Pátru Piovi, aby se vyzpovídal a vyznal se z kletby. Když se zeptal Páter Pio na toho, koho proklel, muž řekl, že proklel Ježíše a Marii. Mladý muž řekl, že když to Páter slyšel, vypadal "
jakoby byl bodnut do srdce." "
Tys opravdu proklel Ježíše a Pannu Marii?" Zeptal se ho nevěřícně Páter Pio. Pak se Páter Pio svezl na kolena. Řekl mladíkovi: "
Co víc by mohli udělat Ježíš a Maria, než to, co už udělali."
Při jedné příležitosti v klášteře Panny Marie Milosti někteří muži diskutovali o titulech Panny Marie. Sdíleli si různá stanoviska a některé z myšlenek, které byly vyjádřeny, byly v rozporu s učením Církve. Pro Pia bylo vydržet rozhovor velmi těžké. Požádal svého nadřízeného o povolení odejít z místnosti. "
Tato přednáška mě velmi rozrušuje," řekl. "
A musím okamžitě odejít." Jeho nadřízený vyhověl jeho žádosti.
V roce 1955 arcibiskup v Ágře v Indii, jeho Excelence, mons. Giuseppe Evangelisti navštívil Pátra Pia. Přinesl s sebou nádherný obraz Panny Marie Milosti a požádal Pátra, aby ho požehnal. Vysvětlil, že má v úmyslu postavit svatyni v Sardhane v severní Indii, kde by obraz Panny Marie byl uctíván. Páter Pio se velmi těšil z tohoto plánu. Políbil obraz, požehnal ho a řekl arcibiskupovi, že se bude modlit k Panně Marii za děti v Indii. V roce 1957 byla svatyně Sardhana dokončena a během slavnostní inaugurace byl obraz přenesen v doprovodu a umístěn v kapli svatyně. V ten den byl chlapec, který byl tak nemocný, že lékaři mu nedokázali nabídnout naději na uzdravení, okamžitě uzdraven, když se dotkl malby. Uzdravení mladého chlapce bylo první z dlouhého seznamu uzdravení a zvláštních laskavostí. Páter Pio si uctíval Marii podle mnoha titulů. Byl zasvěcený Panně Marii Loretánské, Panně Marii Lurdské, Panně Marii z Fatimy, Panně Marii milostivé, Panně Marii Bolestné, Panně Marii z Pompejí, Panně Marii Nanebevzetí i dalším.
Několik dní před svátky Panny Marie se připravil tím, že se vzdal určitých jídel, které mu chutnaly. Požádal svého představeného o povolení vzdát se ovoce každou středu na počest Přesvaté Bohorodičky a našel mnoho dalších způsobů, jak přinášet oběti na její počest. Úplně se postil na svátek Neposkvrněného početí a na všechny ostatní svátky Panny Marie. Postil se i ve svátky našeho Pána, sv. Františka z Assisi a sv. Michala archanděla.
Dr. Mario De Giacomo měl vůči Pátru Piovi velký obdiv. Při jedné příležitosti, když byl na návštěvě v klášteře, zeptal se ho, jestli má rád určité italské jídlo zvané špagety ala Napoletana. Páter Pio řekl, že velmi a že to bylo už dávno, co ho jedl. Lékař mu chtěl přinést jídlo na večeři a Páter Pio s tím souhlasil. Na druhý večer lékař přinesl speciálně připravené jídlo do cely. Páter Pio požehnal jídlo a pak ztichl. Řekl lékaři, "
Mário, proč to nenabídneme Panně Marii. Prosím, vem to chudým. Budou si to tak užívat a Panna Maria tě požehná za tvou laskavost." Doktor udělal o co byl požádán.
15. srpna 1929, na svátek Nanebevzetí,
Maria navštívila z nebe Otce Pia, aby ho mohla utěšit. Bylo to období v jeho životě, když ho sužovalo množství zkoušek, fyzických i duchovních. V ten den, zatímco Páter Pio sloužil mši svatou, zjevila se mu Maria držíc v náručí Ježíška. Páter Pio napsal:
"
Dnes ráno jsem šel nahoru ke svatému oltáři, ani nevím jak. Fyzická bolest a vnitřní smutek soutěžili jak by mohli co nejvíce zasáhnout všechno moje bídné bytí. Skrz naskrz mě pronásledoval smutek a já myslel, že je všemu konec. Ve chvíli přijímání Eucharistie najednou do mě jakoby přiteklo světlo a jasně jsem uviděl Nebeskou matku s Ježíškem v náručí, kteří mi spolu řekli: "Buď v pokoji. Jsme s tebou. Patříš nám a my jsme tvoji."... cítil jsem pak celý den, jakoby mě pohltilo moře nepopsatelné sladkosti a lásky."
Zdroj: papaboys
Převzato z
https://matkabozia.sk/,
článek z 22. 9. 2020 naleznete
zde.
