Přepis (+ video) rozhovoru s vizionářkou Ivetkou ze dne 1. srpna 2020, při kterém vzpomíná na zjevení, která se odehrála před 30 lety v Litmanové.
Včera jsem si četla brožurku, která je velmi ubohým zachycením (zjevení v Litmanové) - vícekrát se tam opakuje varování pro Slovensko.
Panna Maria přišla vyzývat (bylo to 3 x, co se dotkla tohoto tématu), a pokaždé mluvila o tom, že lidé se shánějí po tom, mít věci – MÍT. Že lidé nechtějí BÝT, chtějí MÍT.
A že to je katastrofa, ke které se schyluje. A přicházelo sem tisíce lidí, kteří si mysleli, že je to něco strašidelného, co se nám teď stane. Prostě, že začnou z nebe padat ohnivé koule a odehraje se nějaká ohromně zlá věc, která nás všechny zkosí.
A očekávali jsme, že tato katastrofa bude mít tuto dynamiku. Že to bude hlava nehlava – že prostě všichni nějak budou trpět.
Avšak – včera jsem měla dojem, když jsem to opětovně četla, že Panna Maria nemluvila o tom, co se má stát jako trest, ale mluvila o tom, co se děje a není to rozeznatelné jako něco, co nás ochuzuje.
Mluvila o katastrofě, která se odehrává, která je v srdci hluboce zakořeněná a člověk jí podléhá proto, že není okatá, nevyčnívá, nebuší, nekřičí, není senzací nebo nás nepřivádí k šílenství.
A že tento druh katastrofy je daleko záludnější. Protože to, co nám ubližuje, stojí za našimi zády a my to nevidíme.
A ten samotný postoj, na který upozornila Panna Maria na tomto místě: že člověk se neustále koncentruje a zabývá tím, jak MÍT a ne tím jak BÝT. To je to strašné, co se nám děje.
Ta nenasystost a nenaplněnost – neustále si doplňovat chybějící bytí.
Je to jak vystrašené dítě, které neví kým je, a tak potřebuje hromadu hraček, hromadu všeho kolem sebe – aby oklamalo v sobě ten pocit, že je ztracené.
A to se nám, koneckonců, může stát i v duchovním životě.
To nemusí být vysloveně materiální věc. To nemusí být jen (jak se mnohokrát přetřásá) s penězi, sexem – věcmi, které jsou evidentní, že někam mohou člověka svést, zavést, pomýlit.
Koneckonců, to mohou být i duchovní věci.
Může to být to, co si o sobě myslíme a nejsme.
Nebo to mohou být ty vnitřní jistoty, že víme, co je černé a co je bílé a podle toho můžeme každého a všechny odsoudit. To je také něco, co MÁME, ne to, čím JSME.
Takže myslím, je to tak širokospektré – chtít MÍT věc - že z toho nikdo není vyňatý.
Další video, ve kterém Ivetka vzpomíná na první den zjevení:
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak. Používáme phpRS - redakční systém zdarma.
