"
Vraťme se s radostí k Eucharistii!" List s tímto titulem rozeslal biskupským konferencím na celém světě prefekt Kongregace pro bohoslužbu a svátosti kardinál Robert Sarah. Jak píše, je urgentní vrátit se k normálnosti křesťanského života s fyzickou přítomností na mši všude tam, kde to okolnosti ustupující pandemie dovolují.
Žádný mediální přenos mše není srovnatelný s osobní účastí, ani ji nemůže nahradit, zdůrazňuje kardinál Robert Sarah, prefekt Kongregace pro bohoslužbu a svátosti v listu o liturgických slavnostech v době pandemie COVID-19 a v období po pandemii.
Text s titulem "
Vraťme se s radostí k Eucharistii!" nesoucí datum Slavnosti Nanebevzetí Panny Marie 15. srpna, adresovaný předsedům biskupských konferencí Katolické církve, byl schválen papežem Františkem 3. září.
"
Pandemie způsobená novým koronavirem vyvolala rozrušení", a to nejen ve společenských a rodinných procesech, "
ale také v životě křesťanské komunity, včetně liturgické dimenze", konstatuje kardinál Sarah. Připomíná, že "
komunitní rozměr má teologický význam: Bůh je vztah Osob v Nejsvětější Trojici" a "
dává se do vztahu s mužem a ženou a volá je ke vztahu s ním".
>br>
"
Zatímco pohané stavěli chrámy jen těm božstvům, ke kterým lidé neměli přístup, křesťané hned po tom, co se těšili svobodě kultu, rychle stavěli místa, která by byla domus Dei et domus ecclesiae (Domem Boha i domem Církve), kde by se věřící mohli uznat za Boží společenství". Proto "
Hospodinův dům předpokládá přítomnost rodiny Božích dětí", vysvětluje prefekt Kongregace pro bohoslužbu a svátosti.
V souvislosti s tím, jak Církev reagovala na situaci pandemie, kardinál Sarah poznamenává, že "
křesťanská komunita nikdy nesledovala izolaci a nikdy neudělala z Církve jakési městečko uzavřených dveří. Křesťané, kteří jsou formováni k hodnotě komunitního života a k hledání obecného dobra, se vždy usilují o začlenění do společnosti".
"
I během pohotovostního stavu pandemie se projevil velký smysl pro zodpovědnost: v poslechu a ve spolupráci s občanskými autoritami a s experty", biskupové "
byli připraveni přijmout těžká a bolestná rozhodnutí, až po prodloužený zákaz účasti věřících na slavení Eucharistie".
"Jakmile to ale okolnosti dovolují" - zdůrazňuje dále kardinál Sarah -
"je nezbytné a urgentní vrátit se k normálnosti křesťanského života, který má budovu kostela jako dům a slavení liturgie, zvláště Eucharistie, jako «vrchol, k němuž směřuje činnost Církve, a zároveň pramen, z něhož proudí veškerá její síla» (
Sacrosanctum Concilium, 10).
Uvědomujíc si to, že Bůh nikdy neopouští lidstvo, které stvořil a že i ty nejtvrdší zkoušky mohou přinést ovoce milosti, přijali jsme vzdálení se od Hospodinova oltáře jako čas eucharistického půstu, užitečný, abychom znovu objevili jeho životní důležitost, krásu a nesmírnou vzácnost. Nicméně, jakmile je to možné, je třeba se vrátit k Eucharistii" s "
ještě větší touhou setkávat se s Pánem, být s ním, přijmout ho, abychom ho nesli bratrům prostřednictvím svědectví života plného víry, lásky a naděje".
List navrhuje některé linie činnosti na podporu rychlého a bezpečného návratu k eucharistickému slavení. "
Patřičná pozornost vůči hygienickým a bezpečnostním normám nesmí vést ke sterilizaci gest a obřadů," přizvukuje kardinál Sarah.
List vybízí biskupy "
rozvážně, ale pevně pracovat na tom, aby účast věřících na slavení Eucharistie nebyla ze strany občanských úřadů klasifikována jako "davové shlukování" a nebyla považována za nějakou rekreační formu shromažďování nebo dokonce chápána ještě na nižší úrovni."
Kardinál Sarah také připomíná příslušné
kompetence, že totiž "
liturgické normy nejsou materií, v které by mohly stanovovat zákony občanské autority, ale jedině kompetentní církevní autority (srov.
Sacrosanctum Concilium, 22)".
Pokud jde o
otázku způsobu přijímání Eucharistie, spolehlivým pravidlem pro věřící je i v této situaci poslušnost vůči předpisům biskupa, připomíná kardinál Sarah. Prefekt Kongregace pro bohoslužbu klade věřícím na srdce důležitost pěstování smyslu pro adoraci Vzkříšeného Krista přítomného v Eucharistii a adorační modlitby. V závěru dopisu kardinál Sarah zdůrazňuje komplexní péči Církve o člověka, s vědomím důležitosti jeho pozemské existence, ale mnohem větší důležitosti věčného života, což vychází z víry Církve:
"
Toto je víra Církve dosvědčovaná po staletí mučedníky a svatými, pozitivní zvěst, která osvobozuje od jednorozměrných redukcionismů, od ideologií: povinnou péči o veřejné zdraví Církev spojuje s hlásáním a doprovázením k věčné spáse duší."
-Zk, jb-
Převzato z
https://modlitba.sk/.
Tento článek a řadu dalších najdete v souboru zpráv z 21. 9. 2020 -
Život Cirkvi vo svete 38/2020 - zde
