Evangelijní úryvek 25. neděle (cykl. A, Mt 20, 1 - 16) přináší Ježíšovo podobenství o dělnících, kteří v práci ve vinici strávili rozdílný čas.
Co vlastně Ježíš chtěl vyjádřit tímto podobenstvím? Podle některých biblistů příběh odráží dějiny spásy, když izraelský národ sloužil Bohu během dlouhých pokolení, zatímco jiné národy uvěřily až později. Další navrhují, že podobenství vystihuje poslední soud, kde se naplní Ježíšova slova: "
Tak budou poslední první a první poslední." (Mt 20, 16) Jiní biblisté říkají, že podobenství mluví o obrácení, které se u různých lidí uskutečňuje v různém období jejich života. Souhlasím s těmi biblisty, kteří podobenství vnímají jako vysvětlení Božího plánu, když v osobě Božího Syna je spása nabídnuta i nežidům, kteří se také stávají součástí nového společenství, které je vybudováno na víře v Krista.
Dělníci ve vinici
Pán Ježíš si za námět podobenství vybral obraz vinice, který je ve Starém zákoně velmi častý a srozumitelný (např. Ž 80, Iz 5, Oz 10).
Jako se hospodář stará o vinici, sází, okopává, zavlažuje a chrání ji, tak se Bůh stará o vyvolený národ. Pracovní den začínal východem slunce a končil jeho západem. Bývalo zvykem, že dělník byl hned v ten den po skončení práce vyplacen za svou práci.
Hospodář se s prvními dělníky domluvil na mzdě, která byla v té době zcela běžná a představovala 1 denár na den. Pán si najímal dělníky zhruba každé tři hodiny (v 9:00 hod, 12:00 hod, 15:00 hod) a nakonec těsně před skončením pracovního dne v 17 hod. podvečer. Zde se začíná zápletka. Zavolat dělníky do práce jen jednu hodinu před ukončením práce, bylo tehdy i dnes neobvyklé. Avšak mnohem podivnější bylo vyplatit jim stejnou částku jako těm, kteří pracovali plných 12 hodin. Reptání dělníků není kvůli tomu, že jim dal 1 denár za celý den práce, neboť na tom se dohodli. Jejich nespokojenost je v tom, že tentýž 1 denár dal hospodář těm, kteří pracovali pouze jednu hodinu. Nejen tehdejšími kritérii, ale i kritérii naší doby jde o velmi nehospodárné vynakládání finančních prostředků. Něco tu nesedí. A právě o to v podobenství jde.
Rušivý prvek
Pokud by příběh skončil odstupňovaným vyplacením dělníků podle odpracovaných hodin, bylo by se zadostučinilo spravedlnosti. Všichni by si vyslechli Ježíšův příběh, souhlasně pokývali hlavami a rozešli se. Chyběl by důležitý moment, kterým je "rušivý" prvek, pro který Pán Ježíš podobenství vyprávěl. "Rušivý" prvek je něco, co naruší předpokládanou linii příběhu a nutí posluchače přemýšlet. V podobenství o marnotratném synovi se celý příběh mohl skončit tím, jak se mladší syn vrátil domů a otec ho přivítal. Ale Ježíš do něj nečekaně vložil reakci staršího bratra.
Špatné oko
Neobvyklé chování hospodáře vyžaduje vysvětlení, které přichází v závěrečném dialogu. Začíná slovy: "
Příteli, nekřivdím ti. Nesmluvil jsi se mnou denár? Vezmi, co je tvé a jdi!" Toto konstatování je pravdivé. Dělníkům, kteří pracovali celý den, nebylo ukřivděno, ale dostali slíbenou výšku mzdy, na níž se ráno dohodli. V podobenství se však řeší jiná otázka.
Dopouští se hospodář nespravedlnosti, pokud vyplatí plnou mzdu i těm, kteří pracovali pouze jednu hodinu? Hospodář i na tuto nevyřčenou otázku odpovídá: "
Já chci i tomuto poslednímu dat jako tobě. Nebo nesmím se svým dělat, co chci?" Klíčovým je hned další vyjádření "
Nebo snad tvé oko závidí, že jsem dobrý?"(
Nebo závidíš, že jsem dobrý) V doslovném překladu z řeckého textu věta zní: "
Zda je tvé oko špatné, protože já jsem dobrý?"
Výraz "zlé oko" vyjadřuje vlastnosti osoby, která závidí, nedopřeje druhým, nebo jí chybí štědrost.
Spolupracujme na díle záchrany
Podobenství hovoří o nesmírné, ba až možná pro některé pohoršující a nepochopitelné dobrotě Boha. Ti, které Bůh povolal později, dostávají od něho stejně, ačkoli si to nijak nezasloužili. Je to jedině projev jeho milosti a dobroty. Avšak ti, kteří jsou ve službě Boha "od začátku" mylně považují Boží dobrotu za jeho nespravedlnost. Jdou však ještě dál. Začali závidět druhým. Závidět znamená stát se špatným z důvodu štěstí druhého.
Podobenství hovoří o různých cestách, kterými Bůh promlouvá k člověku a člověk na toto Boží pozvání odpovídá. Pokud se nám dostalo milosti žít od počátku v Boží dobrotě, děkujme za to, že dennodenně můžeme prožívat Boží lásku a blízkost. Nikdy neobviňujme Boha, že je dobrý. Neobviňujme ho, že chce zachránit všechny.
Radujme se z toho, že máme takového laskavého Otce a pomáhejme mu v jeho díle záchrany. Radujme se, když i druzí poznají tuto nekonečnou lásku Boha.
P. Prof. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 18. 9. 2020 naleznete
zde
Poznámka z úplně jiného kázání:
Za jeden denár - obvyklá denní mzda - šlo pořídit jídlo pro dvě dospělé osoby a tři děti - obživa pro rodinu
