Říká se, že jistý mladík, který žil špatným životem, se chtěl změnit a přišel prosit o pomoc do kláštera, aby se za něj modlili. Po nějakém čase se vrátil rozzlobený, že jak se to modlí, vždyť v jeho životě se nic neděje, žádná změna k lepšímu.
Sám se však o nic nesnažil.
Tehdy ho jeden z mnichů poprosil, aby mu pomohl přenést pytel s obilím. On ho chytil na jedné straně, páter na druhé a šli přes dvůr. Ale nedařilo se jim, protože mnichovi pytel každou chvíli vypadl z ruky. Tehdy se mladík rozzlobil a řekl mu:
-
Když to nebudete i vy pořádně nést, nikdy to nepřeneseme.
-
Přesně tak - odpověděl mu kněz -
a když se i vy nebudete snažit změnit, darmo se za vás modlíme.
Tento příběh nám říká o jedné velmi důležité pravdě, že
do nebe máme otevřené dveře, ale vkročit do nich, to musí být i naše snaha. I my to musíme chtít. Boží milost je nekonečná a jeho milosrdenství stejně, ale my s ním musíme spolupracovat. Připomíná nám to dnešní svátek a dnešní Boží slovo.
Když totiž lid začal chabnout na cestě a reptat na Mojžíše, poslal Pán na lidi jedovaté hady. Ti kousali lid a mnoho lidí z Izraele pomřelo. Tehdy se vzpamatovali, prosili Mojžíše a Mojžíš prosil Boha. A Pán mu přikázal udělat měděného hada jako znamení. Když se na něj uštknutý podíval, zůstal naživu. To slovíčko pokud (když se) je zde velmi důležité. Je krátké, zanedbatelné, snadno se přeskočí, ale nesmí. Je zde podmínka: kdo chce žít, musí se podívat.
Milost přichází, ale je třeba ji přijmout, svobodně s ní spolupracovat. Věrnost vyroste ze země a spravedlnost shlédne z nebe. Jinak to nejde.
Potvrzuje nám to i Pán Ježíš, když Nikodémovi říká o nekonečné Boží lásce. Bůh, který tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby nezahynul nikdo, kdo v něho uvěří ... A tady je znovu podmínka. Bůh dává, sklání se ve svém nekonečném milosrdenství a víra je dar boží, ale i svobodné rozhodnutí člověka, který chce tento dar přijmout.
Pán se slituje, odpustí vinu, nezničí, potlačí svůj hněv, pošle svého Syna, který se ponížil a stane se poslušným až k smrti, až k smrti na kříži, ale musí se sehnout naše kolena, musíme se rozpomenout, že Bůh je naše pomoc a jediná záchrana.
Kříž je znakem spásy ... Takto se zpívá v jedné písni o kříži. Ano, skutečně je. Ale je také otázkou:
děláš všechno, co můžeš, aby Kristova krev nebyla zbytečně pro tebe vylita? V dnešních dobách, kdy všechno jde na knoflík, když všechno funguje automaticky, je dobře si klást tuto otázku co nejčastěji, protože spása na tlačítko nefunguje a fungovat nebude ...
Zdroj:
https://www.knazi.sk/vsetko-nie-je-na-gombik/; 14. 9. 2007 (HOMÍLIE POVÝŠENIE SV. KRÍŽA)
Převzato z
FC - Jednoducho Ela, 14. 9. 2020
