Přinášíme promluvu P. Jiřího Skoblíka k evangeliu 24. neděle v mezidobí A o odpuštění a lásce k nepřátelům.
TÍHA LÁSKY K NEPŘÁTELŮM
V letech 1975 až 1979 panovala v Kambodži Polpotova hrůzovláda tzv. Rudých Khmerů, kterým padla za oběť asi čtvrtina obyvatelstva. Nedávno zemřel ve věku 77 let vedoucí vězení „S 21“ (Tuol Sleng) , Kaing Guek Eav. Jméno nám nic neříká, ale hodí se jako exotická ilustrace Ježíšovy výzvy milujte své nepřátele.
V zmíněném vězení zahynulo během krátkého období odhadem 15.000 vězňů. Snad proto dostal Kaing označení „šéf mučitelů“. Za sebemenší neposlušnost vězně následovala poprava. Dnes se stalo vězení muzeem hrůzovlády.
Kaing Guek Eav se po ukončení režimu vietnamskou invazí dokázal skrýval 20 let, až byl náhodou objeven a postaven před soud. Mezitím prodělal zajímavý náboženský vývoj. Ačkoliv Rudí Khmerové zakázali jakékoliv náboženství, Kaing se po ukončení režimu postupně přiklonil k buddhismu a pak konvertoval ke křesťanství a stal se metodistickým kazatelem.
Když byl zatčen, prohlásil: „je mi líto, co se tenkrát stalo. Nyní musí o mé budoucnosti rozhodnout Bůh.“ A teď popusťme uzdu své fantazie. Představme si, že k soudu přišel zbytek vyvražděné rodiny Kambodžanů. Když je po rozsudku míjel odsouzenec a byl napaden přeživšími, požádal je o odpuštění (vždyť prohlásil, že je mu líto, co se tenkrát stalo).
Taková chvíle nám teprve staví před oči tíhu Ježíšovy výzvy. Byla by pozůstalá rodina schopna mu podat ruku? Ovšem my si musíme ujasnit, co to vlastně znamená milovat své nepřátele. Není to odpouštějící shovívavost vůči jejich řádění, nýbrž vědomá a dobrovolná snaha proměnit efektivně nepřátele na přátele nebo aspoň na lidi neutrálního vztahu vůči nám, čili dovést je ke změně smýšlení, po kterém tolik volá evangelium.
Pol Pot, který měl francouzské školy a na chvíli i katolickou výchovu, zemřel ve vězení (snad otráven) na konci 20.století. Nyní je mrtev také Kaing Guek Eav a jak sám řekl, o jeho věčnosti musí nyní rozhodnout Bůh. Milovat své nepřátele však pro nás znamená nepřát mu bezpodmínečně věčné zavržení, což je pro nás snadné, protože jsme s ním neměli nic společného. Zato bychom měli pamatovat na Ježíšovu výzvu zahořklým pozůstalým kambožských vrahů.
Ovšem nejhorší na historii sedmdesátých let v jihovýchodní Asii je to, že v současnosti se odehrávají zvěrstva, která nejsou o nic lidštější než tehdejší hrůzy.
