Evangelijní úryvek 24. neděle (cykl. A - Mt 18, 21 - 35) je pokračováním Ježíšovy řeči o vztazích uvnitř společenství věřících.
V novozákonních evangeliích Ježíš používá vícekrát tehdejší způsob židovského vysvětlování, když na přímou otázku nedává přímou odpověď, ale používá příklad - podobenství, aby se v něm posluchač identifikoval a sám našel odpověď. Obdobně postupuje při své odpovědi o potřebě odpustit "
ne sedmkrát, ale sedmasedmdesátkrát," co muselo vyvolat na Petrově tváři překvapení.
Rabínský vliv?
V traktátu Joma, což je součást Mišny, která byla dokončena kolem roku 220 po Kr., se uvádí výrok židovského rabína Yosei bar Yehuda bar Yehuda:
"Pokud se osoba jednou dopustí hříchu, bude jí odpuštěno, pokud se podruhé dopustí, bude jí odpuštěno, pokud se potřetí dopustí, bude jí odpuštěno. Pokud se však počtvrté dopustí hříchu, nebude jí odpuštěno, protože se píše: "
Pro trojí zločin Izraele, ba pro čtverý, toto neodvolám." (Am 2, 6) A je řečeno: "
To vše učiní Bůh pro muže dvakrát i třikrát."
Jestliže takové přístup převládal již v době Ježíše Krista,
apoštol Petr se domníval, že odpustit bližnímu sedmkrát je velkorysá nabídka. Pán Ježíš však jde mnohem dál.
Znásobení počtu ze sedmi na sedmdesát sedm nacházíme i ve Starém zákoně. V knize Genesis se v rodokmenu Kaina uvádí: "
Bude-li sedmeronásobně pomstěn Kain, tedy Lámech sedmdesátkrát a sedmkrát." (Gn 4, 24) Pokud se v případě Kaina a jeho potomků mluví o bezmezné pomstě, Ježíšovi učedníci jsou vyzváni k odstranění hranic odpouštění.
Nereálný příslib
K podobenství o dvou dlužnících uvedu některé poznámky. Podobenství je postaveno na porovnání vztahu sluha - král a sluha - spoluslužebník. Od začátku je jasné, že dlužnou částku vůči králi (10 000 talentů) sluha, který před ním klečí, nikdy nebude schopen splatit. V přepočtu představuje dluh, jehož odpracování vyžaduje přibližně 200 000 let práce. Při slovech sluhy: "
Měj se mnou strpení a všechno ti vrátím", sluha i král vědí, že příslib vrácení je nereálný.
Král mu odpouští dluh ne kvůli navrácení dluhy, ale "
protože jsi mě prosil."
Reálné splacení
Dlužná částka spoluslužebníka je malá. 100 denárů představuje přibližně 4 měsíce práce. Spoluslužebník použije stejná slova a stejná gesta, jaké použil sluha před králem. Navíc dlužnou částku je možné snadno splatit, což jistě oba vědí. Proto tvrdá reakce sluhy, kterému se jen před malou chvílí dostalo odpuštění, je přímo nepochopitelná. To mu v závěrečném rozsudku král připomene: "
Neměl ses také ty smilovat nad svým spoluslužebníkem, jako jsem se já slitoval nad tebou?"
Podobenství má jednoduchou aplikaci pro náš život.
Králem je Bůh, sluhou, jemuž král odpustil dluh, je každý z nás.
Dlužníkem je každý z nás
Italský biblista Massimo Grilli komentuje podobenství o dvou dlužnících následovně:
"První základní prvek je:
ty jsi člověk, kterému bylo prominuto;
druhý: ty jsi povolán k odpovědnosti za bratra, který hřeší;
třetí: ty jsi povolán odpustit."
Vzájemné slitování je jeden z nosných pilířů vztahů uvnitř křesťanské komunity. V něm se odráží Boží postoj ke každému jednomu z nás a zároveň ověřuje upřímnost naší víry.
P. Prof. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 12. 9. 2020 naleznete
zde