Zamyšlení nad evangeliem 24. neděle v mezidobí- cyklus A
Petr přistoupil k Ježíšovi a zeptal se: "Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když se proti mně prohřeší? Nejvíc sedmkrát?" Ježíš mu odpověděl: "Neříkám ti nejvíc sedmkrát, ale třeba sedmasedmdesátkrát.
Nebeské království se podobá králi, který chtěl provést vyúčtování se svými služebníky. A když s vyúčtováním začal, přivedli mu jednoho dlužníka, u kterého měl deset tisíc hřiven. Protože dlužník neměl čím zaplatit, pán rozkázal prodat ho i se ženou a dětmi a se vším, co měl, a tím zaplatit. Tu mu ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil: ´Měj se mnou strpení, a všechno ti zaplatím.’ A pán se nad tím služebníkem smiloval, propustil ho a dluh mu odpustil.
Sotva však ten služebník vyšel, potkal se s jedním ze svých druhů ve službě, který mu byl dlužen sto denárů. Začal ho škrtit a křičel: ´Zaplať, co jsi dlužen!’ Jeho druh padl před ním na kolena a prosil ho: ´Měj se mnou strpení, a zaplatím ti to.’ On však nechtěl, ale šel a dal ho zavřít do vězení, dokud dluh nezaplatí.
Když jeho druhové ve službě viděli, co se stalo, velmi se zarmoutili. Šli a všechno to pověděli svému pánovi. Tu si ho pán zavolal a řekl mu: ´Služebníku ničemný! Celý dluh jsem ti odpustil, protože ji mě prosil. Neměl ses tedy i ty smilovat nad svým druhem, jako jsem se smiloval já nad tebou?’ A jeho pán se rozhněval a dal ho mučitelům, dokud by nezaplatil celý dluh. Tak bude jednat s vámi i můj nebeský Otec, jestliže každý svému bratru ze srdce neodpustíte." (Mt 18,21-35)
Poselství o bezmezném odpuštění nás zasahuje na bolavém místě. Pro nás je těžké upřímně, ze srdce odpustit. Především je to pro nás těžké, máme-li po všech zklamáních podat opět ruku k odpuštění. Ale teď je zcela jasná věta: Bůh nám ochotně odpustí naše viny, když ochotně a srdečně odpustíme druhým. Zkrátka: Bůh odpustí, když si navzájem odpustíme. Jinak ne.
To bychom si měli dobře pamatovat: Jediná cesta, které vede k Božímu odpuštění, je cesta stále si odpouštět a usmiřovat.
To nemáme odkládat. Proto navrhuji, abychom nemluvili dlouho o tom sedmasedmdesátkrát, ale abychom raději odpustili ze srdce bratru, „než půjdeme k oltáři se svými dary“, abychom s důvěrou mohli očekávat hodinu, kdy „král přijde“, aby provedl vyúčtování s námi.
Přijde a bude soudit
Každou neděli vyznáváme: „Odtud přijde soudit živé i mrtvé.“ Ale velmi zřídka se nad tím zamýšlíme. Hodně se to podobá hrozivému poselství, kterému neradi nasloucháme. Raději mluvíme o dobrém Bohu, který všechno chápe a všechno nechá běžet. Ale právě v tomto evangeliu se zřetelně dovídáme, že Bůh nechápe všechno a nenechává všechno běžet. Nechápe například to, že člověk odhodí svou vinu, prohlásí ji na lidskou slabost, a samozřejmě očekává od Boha a lidí pochopení, protože „to vše přece není tak špatné“, zatímco bližního tvrdě odsoudí a pobouřeně odmítne odpuštění. Z dnešního evangelia se dovídáme, že Bůh dovede být velmi hněvivý, když se člověk se svým bližním vypořádá do posledního haléře, třebaže sám žije z bezmezného Božího odpuštění. Bůh je velkorysý, ale očekává, že také my budeme velkorysí.
V tomto soudu vidíme začátek Božího království.
Dobro a zlo budou viditelné, právo bude odlišeno od bezpráví. Kdo znal jen sebe a sebe kladl jako měřítko, octne se „venku ve tmě“. Že je taková tma, to jasně říká Boží řeč. Náš život může ztroskotat, může se minout cílem, může být pro velké vypořádání shledán příliš lehký. Je možné, že při jediné rozhodující zkoušce propadneme. To je hrozná možnost! Apoštolova výstraha se proto týká také nás: „Pracujte na své spáse s úzkostlivou bázní.“
Ale právě tak je také jisté a je to pravé radostné poselství:
Náš život se může dařit, může být Boží milostí tak zhodnocen, že si v Božích očích zaslouží, aby byl navždy uchován v lásce, která dává věčnost.
Na tuto pravdu bychom měli pamatovat při všem, co děláme: Náš život bude souzen, zvážen. Bude zkoušen, zda byl spleten jen z cárů a laciného materiálu, nebo zda toto předivo života bude protkáno zlatými nitkami dobrých skutků, odvážných rozhodnutí a vždy novou ochotou navzájem si odpouštět a nově začínat.
„Přijde soudit živé i mrtvé!“
Toto poselství bychom neměli přeslechnout.
