Evangelijní úryvek 23. neděle v mezidobí(cykl. A - Mt 18, 15 – 20) zve čtenáře uplatňovat uvnitř společenství princip diskrétnosti a lásky, když jde o napomenutí.
Byl to právě text z nedělního evangelia, který přinesl do Církve princip correctio fraterna = bratrské napomenutí. Jeho cílem je diskrétní napomenutí jednotlivce s cílem uchránit ho před hříšným jednáním nebo přivést k pokání.
Mezi čtyřma očima
18. kapitola je v pořadí čtvrtou z celkově pěti řečí, které se nacházejí v Matoušově evangeliu (Mt 5 - 7; 10; 13; 24 - 25). Nazýváme ji "řečí o životě ve společenství", protože obsahuje principy, jimiž se má řídit komunita křesťanů především ve vlastním nitru. Církev je společenstvím bratří a sester. Nynější papež často v duchu dnešního evangelia připomíná, že Církev je společenstvím hříšníků. Jak se má toto společenství zachovat tváří v tvář hříchu některého ze svých členů? Má mlčet? Tvářit se, že nic nevidí? Nebo spustit oheň a síru, ba dokonce vyloučit ho ze sebe? Odpověď je: máme být jako Kristus.
Bratrské napomenutí je výrazem lásky a odpovědnosti za celé společenství.
Když někdo sklouzne na špatné cesty, láska k druhému nás vyzývá, abychom se ho snažili zachránit. Pán Ježíš určuje jistý postup, který se má zachovat. Pokud postačí rozhovor mezi čtyřma očima, je vždy třeba začít od něj a také zůstat při něm. V tomto se velmi často prohřešujeme, když o hříchu druhého stihneme informovat celé okolí s dovětkem: "jde nám o jeho dobro"; žádat od kompetentních, že se to nesmí tolerovat, jen jeho samotného jsme při tom obešli.
Hledat bratra
Chci však ukázat na jednu důležitou věc. Nedělnímu úryvku bezprostředně předchází podobenství o ztracené ovci (Mt 18, 12 - 14). Řekl bych, že jde o klíčový bod pro celé následující uvažování o napomenutí bratra, který se prohřeší.
Když si prohlédneme stejné podobenství v Lukášově evangeliu (Lk 15), zjistíme výrazné rozdíly. V Lukášovi ho Pán Ježíš adresuje farizeům a zákoníkům. V Matoušovi je adresováno společenství věřících. I uprostřed živého společenství se může stát, že se bratr ztratí a zatoulá. Úkolem komunity je být jako Kristus, dobrý Pastýř, a hledat tohoto bratra nebo sestru.
Uvědomme si, že bratr, který hřeší, stále zůstává bratrem. Konfrontujme tento evangelijní postup s naší realitou, která falešným způsobem protlačuje heslo: "Víra je soukromou záležitostí každého člověka." Člověk, který stojí vedle tebe v chrámu, bydlí ve vedlejším vchodě, není anonymní neznámý, ale tvůj bratr nebo sestra.
Nepodlehněme lhostejnosti o dobro druhého, ale ani slídění po jeho hříších.
Slova Pána Ježíše "ať ti je jako pohan a celník" vůbec neznamenají ztrátu zájmu. Podívejme se do Božího slova, jak se Pán Ježíš choval k celníkům a hříšníkům. Vyhledával je, stoloval s nimi, zvěstoval jim Boží království, přijímal a odpouštěl až do té míry, že dostal označení: "
Hle, milovník hodů a pitek, přítel celníků a hříšníků!" (Mt 11, 19) Nikdy nesouhlasil s jejich hříšným konáním.
Úmyslem dnešního evangelia není bratra vyloučit, ale vyvinout veškeré úsilí, abychom bratra získali. Vzorem nám je samotný Ježíš Kristus. Proto Církev dostala od Božího Syna pravomoc "svázat a rozvázat", v čem je obsažena i moc odpouštět hříchy.
P. Prof. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 5. 9. 2020 naleznete
zde
