Vlastně jsme to už vyzkoušeli, a to hned
dvakrát.
V roce 1938 zavedl samozvaný mesiáš
národů Adolf Hitler Evropu do války, která
stála 50 milionů lidských životů. Hitler
si hrál na boha. Boha, který nezachraňuje,
ale ničí. A protože člověk bez Boha nemá
velkou cenu, bylo možno vzít velké množství „lidského materiálu“ a „méněcenné rasy“
a poslat je přes plynové komory do plynových
pecí. Goebels psal při světle lampy,
jejíž stínítko bylo z lidské kůže, knihu v deskách
z lidské kůže.
Již dvacet let předtím vystoupil vyslovený
ateistický systém, který chtěl dovést zotročenou
dělnickou třídu do komunistického
ráje. Tento pokus stál ještě více lidských životů.
Totalitarismus pohltil miliony a miliony
a způsobil nepopsatelné zpustošení v duších těch, kteří přežili. Když nezbude žádná
naděje, zůstane jako těšitel jen vodka. „To
všechno se stalo, protože člověk ztratil Boha,“
napsal Solženicyn.
Dnes se opět vede válka, jakoby nehlučná, stranou veřejnosti a médií. V ordinacích
potratových lékařů, ve výzkumných laboratořích,
kde se pěstí a klonuje, vyrábějí se orgány
z lidských plodů, aby prý bylo možno
uzdravit nemocné. A protože lidé stále více stárnou, začalo se praktikovat zákonem
povolené odklízení starých.
Není se čemu divit – to je také svět bez
Boha. Kde není Bůh, který stvořil člověka
ke svému obrazu, určeného pro věčný život,
stává se člověk jen kusem
přírody. Je možno s ním
dělat, co kdo chce. Tak
levný jako dnes nebyl ještě lidský život nikdy. Lidská
práva a lidská důstojnost
stojí jen na papíře, když nejsou
zakotvena ve Stvořiteli
člověka.
A nyní se chce EU vydat
do budoucnosti bez Boha.
Už je to oficiální: žádná
zmínka o Bohu v ústavě.
Ještě před 40 lety mohl rakouský
ministr (dr. H. Drimmler)
napsat knihu „Bůh
s námi“. Dnes už jsme s Bohem skončili.
Jeden evropský poslanec to vyjádřil slovy:
„V moderní liberální demokracii už nemá
Bůh co hledat. Amen!“
Autoři ústavy ovšem ukazují jen skutečnost: stali jsme se bezbožní. V době nacionalismu
a komunismu se ti, kteří vystoupili
z církve, stále ještě označovali „věřící v Boha“
a snad jimi skutečně byli. Dnes už takový
pláštík ani nepotřebují.
Zahanbující pro nás křesťany je, že už
ani nebojujeme. Že Boží práva nijak nehájíme. Ta druhá strana to dobře ví: církve se
přece vůbec nebrání. Jen tu a tam nějaké
zakoktání: „Ale vždyť většina obyvatelstva
je přece křesťanská…“
Na co se má text „vztahovat“, v čem mají
být zákony zakotveny? Ve svědomí, které
už je autonomní a mluví samo za sebe?
V etických normách, které mají být teprve
vynalezeny? V „souhlasu hodnot“, ve kterých
se dá najít nějaký bezpečný nejmenší
společný jmenovatel? Problémy nám přerůstají
přes hlavu: drogy, aids, bezdětnost,
korupce atd.
Myslím, že přece je tu ještě spása: Desatero.
Žádný z těchto deseti zákonů není namířen
proti člověku. Naopak, všechny nám
byly dány pro naše skutečné štěstí.
A co je s naší kulturou? Jedny noviny
ohlásily odmítnutí zmínky o Bohu v ústavě
slovy: „Křesťanské dědictví odmítnuto.“
To je přesně vystiženo. Evropa odmítá celé
bohatství svého křesťanského dědictví a zapírá
svou kulturu. Afričané, Indové, Australané
… mají svou kulturu, která vyrostla
z jejich kultů. Evropa nemá jinou kulturu
než křesťankou, a když ji odmítáme, nemáme už žádnou civilizaci. Zbývá nám jen import
z Ameriky, který obsahuje také naprostou
antikulturu.
Nacionalismus a národní
egoismus je nejen bludná,
ale také nebezpečná nauka,
nebezpečná pro stav
dnešní „evropské společenství“.
Křesťanství učí solidaritě,
která vyžaduje také
obětavost. „Moderní experiment
života bez náboženství
selhal. … Teprve až poznáme,
že jsme sestoupili
až do pekelných oblastí,
kde nás nečeká nic jiného
než chladná smrt společnosti a zničení všech civilizovaných
vztahů, vrátí se
nám odvaha a síla představivosti, která je
nezbytná pro obrácení. Pak teprve uvidíme svět v novém světle jako místo, kde to,
o čem moderní člověk jenom tlachá, ale co
se mu vůbec nedaří, opravdu může být uskutečněno.“
(E. F. Schumacher)
Vyšlo v časopise Světlo 21. ČÍSLO / XII. ROČNÍK
