Blog o vznešeném mateřství Panny Marie.
Před pár dny jsem spolu s několika přáteli viděl v kině nový film Fatima.
Mnozí z vás už jistě dobře víte, že Fatima v Portugalsku je místem mariánských zjevení z roku 1917. Tento film velmi solidně rekonstruuje mimořádné události, které se v tom roce udály třem obyčejným dětem. Přes Lucii, Hyacintu a Františka byl svět obeznámen s poselstvím lásky, pokoje a výzvy k obrácení. Fatimské zjevení není v žádném případě oddělené od evangelia. Je jeho aktualizací pro dobu, v níž se lidstvo nachází. Doporučuji vám shlédnout tento pěkný a hodnotný film.
Bůh si pro své záměry velmi často vybírá jednoduché a pokorné lidi. Nepotřebuje chytráky, potřebuje lidi, kteří se mu svěří a jsou ochotni naslouchat Jeho hlasu. V tomto duchu se nesl i příběh tří fatimských hrdinů, dnes už světců. A v tomto duchu se nese i příběh, na první pohled ničím zajímavé ženy. Ženy, která byla ochotna zcela se podřídit Boží vůli a následovat ho kamkoli. A díky tomuto postoji mohl Bůh skrze ni dělat velké a lidským rozumem nepochopitelné věci. Mohl se v ní i narodit.
Někteří křesťané z protestantského prostředí mohou až vyjeknout pohoršením nad tím, že katolíci (a nejen oni) oslovují Marii titulem Matka Boží. Jak může obyčejný člověk být Bohorodičkou? Zajímavé je, že raní protestantští reformátoři Martin Luther a Jan Kalvín se nad tímto Mariiným statusem nepohoršovali. Významní křesťanští autoři a teologové prvotní církve od Ireneje přes Ambrože až po Hieronyma víru, že Maria byla Matkou Boha, jednomyslně potvrzují. Svatý Řehoř z Nazianzu v dopise Kledoniovi z roku 382 dokonce píše, že "
pokud někdo popírá, že Maria byla Boží Matkou, dostává se do konfliktu s Bohem."
Spor o tom, jestli Maria byla nebo nebyla Boží Matkou, není moderním sporem. Je třeba vrátit se zpět o několik století, konkrétně do 4. až 5. století po Kristu. Konstantinopolský patriarcha Nestorius zastával názor, že Marii nemůžeme nazývat Matkou Boží nebo Bohorodičkou (
Theotokos), ale pouze Kristorodičkou (
Christotokos). Nestorius byl stoupenec tzv. Antiochijské školy, která dávala velký důraz na lidskou přirozenost Ježíše Krista a samostatnost lidské a božské přirozenosti v Kristově osobě. Na základě této optiky byl Bůh v člověku Ježíši Kristu jen ubytovaný, ne však úzce, hypostasticky spojený.
Osoba Ježíše Krista a osoba Panny Marie je velmi úzce propojena. Vidíme to nejen z Bible, ale také z teologických sporů v dějinách křesťanství. Pokud je podkopána
mariologie, můžeme s velkou pravděpodobností předpokládat, že bude trpět i
christologie. Historie těchto sporů je velmi složitá, až by se dnešní člověk podivil, proč se ti křesťané hádali o takové zdánlivě malicherné věci. Ve skutečnosti však šlo o to,
jak správně chápat osobu Ježíše Krista. Šlo o autentickou tvář křesťanství.
Nestorius ve své pozoruhodné autobiografii (která vyšla až v roce 1910) vysvětluje, že svou kritikou mariánského titulu Bohorodička nezamýšlel podkopat Kristovo božství. Pouze vyjádřil své obavy z toho, že tento titul dostatečně nerozlišuje lidský a božský aspekt Ježíše Krista.
Církev si však myslela něco jiného. Oproti Nestoriovu příliš dualistickému chápání dvou Kristových přirozeností, na koncilu v Efezu v roce 431 potvrdila neoddělitelné (hypostatické) spojení lidské a božské přirozenosti v jedné osobě Ježíše Krista. Zároveň na stejném koncilu potvrdila platnost titulu Theotokos, Bohorodička.
Efezský koncil prohlašuje: "
Kdo by tedy nevyznával že Bůh je skutečně Emmanuel, a že proto je nejsvětější Panna Maria Matkou Boží, ať je vyloučen ze společenství." Jak tedy Maria, obyčejný, stvořený člověk mohla porodit nestvořeného Boha a být Matkou Boha?
Koncil v souvislosti s mateřstvím Marie používá formulaci
podle těla. To znamená, že
Panna Maria není zdrojem Kristova věčného božství. Maria je Matkou Boha v tom smyslu, že osoba Ježíš Kristus je nositelem dvou přirozeností - lidské a božské. V roce 1981 kanadští biskupové v publikaci
Jesus Christ, Centre of The Christian Life tuto starodávnou křesťanskou nauku objasňují takto:
"
Maria počala a porodila nejen člověka, ale i osobu Božího Syna, druhé božské osoby. Mějme na paměti, že nepočala a neporodila jeho nekonečné božství. Porodila Syna Božího, v jeho lidské přirozenosti počaté z jejího těla, mocí Ducha Svatého. Uznání a chvála Marie jako Matky Boží uchovává důležitou pravdu o osobě a bytosti Ježíše Krista jako pravého Boha. Tento titul také zdůrazňuje jeho pravé lidství, protože se skutečně narodil z lidské matky."
Konečně, titul Bohorodička nebo Matka Boží není odtržen ani od biblického zjevení. V Lukášově evangeliu 1,43 se Alžběta ptá Marie, která přichází k ní na návštěvu, že "
čím jsem si zasloužila, že matka mého Pána přichází ke mně?"
Pravá úcta k Panně Marii, k Matce Boží, k naší matce nás vede vždy k jejímu synovi, Ježíši Kristu. Proto, pokud se modlíme růženec nebo jinou mariánskou modlitbu, vždy se blíže spojujeme s Bohem. Jít cestou Marie je jít cestou k Bohu, nikdy ne od něj.
Zdroje
Franzen, A: Malé cirkevné dejiny. 2008
Schreck, A: Katolíci: Čomu skutočne veria? 2013
https://www.catholic.com/tract/mary-mother-of-god
Erik Dujava
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 23. 8. 2020 naleznete
zde
