Evangelijní úryvek 21. neděle v mezidobí (cykl. A - Mt 16, 13 - 20) popisuje Petrovo vyznání a Ježíšovo blahoslavenství a předání autority Petrovi.
Evangelijní úryvky těchto nedělí nám zvláštním způsobem nabízejí slova a konání apoštola Petra. Setkali jsme se s ním při utišení bouře na moři, kdy žádal od Pána, aby i on kráčel po vodě. Dnes Petr vyznal Ježíšovo božství. O příští neděli uslyšíme pokračování dnešního příběhu, když Ježíš napomene Petra, který ho odrazuje od cesty utrpení.
Jako Petr
Zvu vás prolistovat tuto neděli novozákonní evangelia a prorozjímat ta místa, která hovoří o tomto galilejském rybáři. Přiznám se, že Petr svými reakcemi je pro mě srozumitelný a sympatický. Dokonce obdivuji jeho odvahu, bezprostřednost a nefalšovanou upřímnost.
Má v sobě impulzivnost a vášeň pro Krista. Odváží se mluvit a jednat tam, kde ostatní mlčí. Nejednou se stává mluvčím zbývajících jedenácti apoštoly. V mnoha situacích vystupuje tak trochu i naším jménem. Kdyby by nám Pán Ježíš začal mluvit o utrpení, myslím, že bychom stejně zareagovali jako Peter: "
Ať je ti milostivý Bůh, Pane! To se ti nesmí stát".
Určitě bychom s ním odpověděli: "
Pane, odejdi ode mne, neboť jsem člověk hříšný," nebo "
Pane, zachraň mě," když se topím ve vlastních pochybnostech a slabostech. Přestože nejednou je náročné žít podle Kristova evangelia, volali bychom podobně jako on: "
Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova života věčného." Snad i nám se už v životě stalo, že jsme slovy nebo jednáním zapřeli Krista. A nakonec při všech našich pádech, slabostech a poklescích spolu s ním voláme: "
Pane, ty víš, všechno, ty dobře víš, že tě mám rád."
Kristovo božství
V dnešním úryvku se ocitneme v nejsevernější části Svaté země. Césareji Filipovu vybudoval Filip, jeden ze synů Heroda Velikého. Pro název svého sídla zvolil kombinaci titulu římského císaře - "Cézar" a svého jména. Město se stalo symbolem pohanství s chrámem zasvěceným samotnému císaři Augustovi, další byl určen pro pohanského boha Dia a božství přírody Pan. Evangelista uvádí, že Ježíš se svými učedníky přišel do okolí Cesareje, tzn. nevíme, jestli do města vůbec vstoupili. Spíše si myslím, že ne. Pro židy byl jediným místem kultu jeruzalémský chrám.
Navzdory otevřenosti a dialogu s dnešním světem si uvědomujeme, že existují nejen místa a situace, ale především hodnoty, ve kterých křesťan nemůže jít do kompromisů, pokud chce zachovat věrnost Kristovu evangeliu (např. otázka ochrany života, manželství a rodiny, svědomí, vyznání atd.). Tváří v tvář těmto skutečnostem zažíváme mediální označování jako bigotních, fanatických a netoleratních lidí.
Existují snahy vytvořit verzi "soft" evangelia, nabízet obraz jiného evangelia, představu nekonfliktního a dobráckého Ježíše a interpretovat evangelní zásady úvodní větou: "
Kdyby Ježíš žil v dnešní době, tak ...." Raději ohýbáme Kristovo evangelium, než bychom měli změnit naše jednání.
Blahoslavenství
Vyjádření "
tělo a krev" označuje člověka a jeho schopnosti. Člověk nepřijde vlastními silami na to, kdo skutečně je Ježíš z Nazareta.
Petr vyznal jeho božství ne z toho důvodu, že by byl lepší než ostatní apoštolové. Minulou neděli ho Ježíš označil "malověrný". Příští neděli uslyšíme, jak mu Kristus řekne "Satane". Pán Ježíš vyřkl nad Petrem blahoslavenství z toho důvodu, že jeho vyznání Kristova božství nemá lidský původ, ale zjevil mu to nebeský Otec. Současná společnost jen výjimečně zpochybňuje pozemskou existenci Ježíše z Nazareta.
Rozhodujícím kritériem, na kterém stojí a padá celé křesťanství a se kterým 2000 let křesťanství předstupuje před tento svět je Ježíšovo božství, tzn. jeho božský nárok. Jeho osoba a poselství má závaznost, která přesahuje jakékoliv lidské slovo či instituci.
Církev nemůže ustoupit z hodnot evangelia ne pro nějakou vlastní ješitnost a netoleranci, ale právě pro svou věrnost ženichovi, kterým je Kristus. Omyl, ke kterému dochází ze strany některých křesťanských teologů i ve slovenské reáliích spočívá v tom, že evangelium degradují na dobové poselství, jehož platnost je údajně podmíněna tehdejší situací a stereotypy. Dochází k subjektivizaci, při které určujícím kritériem se stal úsudek také ovlivněný nynější situací, ačkoli sami navrhují dobově interpretovat evangelijní zásady.
Církev jako společenství
Kristus celou úlohu Petra vyjádřil za pomoci obrazů skály, klíčů, svazování a rozvazování. Změna jména "Šimon" na "Petr" vyjadřuje úlohu, kterou Ježíš pověřuje tohoto apoštola.
Má být skálou, na níž Ježíš buduje svou Církev. Jak z textu vyplývá, to není Petrova Církev, ale vždy a jedině Ježíšova. Její trvání je věčné, tzn. pekelné brány ji nepřemohou, právě z důvodu jejího božského původu. Řecké označení pro "Církev" = "Ekklesia" doslova znamená "shromáždění". To nám připomíná, že "Církev" není budovou, ale společenstvím věřících, bratrů a sester. Nechť nám toto chápání Církve nikdy nechybí.
P. Prof. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 22. 8. 2020 naleznete
zde
