Zamyšlení nad evangeliem 21. neděle v mezidobí- cyklus A
Když Ježíš odešel do kraje u Césareje Filipovi, zeptal se svých učedníků: „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“ Odpověděli: „Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků.“ Řekl jim: „A za koho mě pokládáte vy?“ Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha.“ Ježíš mu na to řekl: „Blahoslavený jsi, Šimone, synu Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj nebeský Otec. A já ti říkám: Ty jsi Petr – Skála – a na té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou. Tobě dám klíče od nebeského království; co svážeš na zemi, bude svázáno na nebi, a co rozvážeš na zemi, bude rozvázáno na nebi.“ Potom důtklivě přikázal učedníkům, aby nikomu neříkali, že je Mesiáš. (Mt 16,13-20)
KRISTUS A PETR
Dva lidé si na hoře u Cezareje Filipovy, na úpatí hory Hermonu, kde vzniká Jordán, řekli pravdu: „Ty jsi Syn živého Boha!“ „Ty jsi Petr – Skála – a na té skále postavím svou církev!“ Obě vyznání: Ty jsi Boží, svatý Syn – ty jsi Petr, Skála, jsou dodnes vyslovována ve víře a zpívvána v chórech. Mysleme jen na nápěvy velkých mší Mozartových nebo Haydnových: Domine, Filii Unigenite, Jesus Christe – Pane, jednorozený Synu, Ježíši Kriste! Nebo na „Tu es Petrus“, které zaznívá, když papež vchází do Petrovy baziliky. Obě vyznání přetrvala dva tisíce let. O obou vyznáních byly napsány hory knih, stejně vášnivě pro jako proti.
Za koho pokládáme tohoto Ježíše a tohoto Petra? Nebo: Co znamenají tato dvě vyznání pro náš život?
První vyznání:
Ty jsi Syn živého Boha
To znamená: V tomto Ježíši, který „chodil po krajině a konal dobře“, který objímal děti a uzdravoval nemocné, o kterém sami nepřátelé musili vyznat pod křížem: „Jiným pomáhal, sám sobě pomoci nemůže“, se setkáváme s Boží mocí a láskou. Když poznám, že tento Ježíš přišel pro mě na svět a pro mě zemřel na kříži, potom poznám, že tento Bůh je tady pro mne, že Bůh mě slyší a vidí, miluje a volá mě mým jménem a říká mi: „Napsal jsem si tě do své dlaně; jsi můj.“
Protože v tomto Ježíši přichází ke mně sám Bůh, oslovuje mě sám Bůh, mohu být potom přesvědčen, že tento Ježíš je pro mě cesta, po které mohu jít, pravda, kterou věřím, život, který mohu žít. Protože je jak pravý člověk, tak pravý Bůh, mohu věřit, že jsem jim byl vykoupen, zachráněn a uveden domů a mám budoucnost. Protože je Syn živého Boha, mohu vyznat a se všemi věřícími zpívat: „Ježíši, celý můj život je tvůj, bez tebe jen smrt…. Jsi má naděje, Spasitel na soudu… Celý můj život jsi ty, Bože slávy.“
Otázka, zda je tento Ježíš jen posel, vyslanec Boha, nebo „Bůh z Boha, světlo ze světla, pravý Bůh z pravého Boha“, není zbytečná otázka, nedůležitý teologický spor, prázdná slova a formulky, ale rozhodná otázka našeho života. Tomuto Ježíši Kristu mohu jen tehdy svěřit svůj život a svou smrt, jen tehdy mohu očekávat „vzkříšení a život“, spásu a záchranu, věčnou blaženost, když se v něm setkám s Bohem, „pro kterého není nic nemožné.“
„Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha“ – jen toto vyznání, které „Petrovi nezjevilo tělo a krev, ale nebeský Otec“, dokáže vysvětlit celé tajemství, celou velikost tohoto Ježíše Krista, dokáže, že s Pavlem řekneme a pochopíme „šířku a délku, výšku a hloubku Kristovu, která převyšuje všechno chápání.
Druhé vyznání:
Ty jsi Petr
„Ty jsi Syn živého Boha“ – „Ty jsi Petr – Skála – a na té skále zbuduji svou církev“ ; oba výroky stojí tu a jejich celá síla platí. Kristus nepostavil svou církev na idejích a ideologiích, ale na živých lidech, kteří věří a vyznávají. Kdo bere Krista vážně, bere vážně jeho slova: „Já ti říkám: Ty jsi Petr – Skála – a na té skále postavím svou církev… tobě dám klíče od nebeského království….“
Kristus zůstává jediný Pán a jediná hlava církve. Ale dal rybáři Petrovi příkaz, aby byl skálou jeho církve, aby svazoval a rozvazoval a „posiloval bratry ve víře“.
Právě v chybujícím člověku chtěl Kristus ukázat svou neomylnou sílu, právě v slabém Šimonovi Petrovi se má zviditelnit jeho věrnost k církvi.
Naše vyznání k Petru nestojí proti Kristu! Spíš je to naše vyznání ke Kristu, který povolává toho, koho chce povolat, a právě „v slabém člověku prokazuje svou sílu“.
Obě výpovědi patří k víře církve:
Tak budeme nadále vyznávat s Petrem, že „Kristus je Syn živého Boha“; spolu s Kristem budeme vyznávat: „Ty jsi Petr a na něm postavím svou církev.“ Obě vyznání patří k víře a jsou důvodem pro naši vděčnou radost.
