Slavnost Nanebevzetí Panny Marie nabízí různá čtení ze Starého a Nového zákona. Jejich cílem je poukázat na předobrazy Boží Matky ve Starém zákoně a jejich naplnění v Novém zákoně.
Biblické předobrazy zkoumá typologie, věda o předobrazech Krista a jiných novozákonních postav a událostí ve Starém zákoně. Zkoumá, jakým způsobem mezi sebou souvisejí události, osoby a instituce, které se zmiňují v celém Písmu svatém. Vychází se z kontinuity a naplnění Starého zákona v Novém. Typologie se nezabývá pouze osobou Krista. Hovoří nám také o Církvi, apoštolech, Eucharistii, věčném životě i o Ježíšově matce.
Archa smlouvy
Na vigilii slavnosti Nanebevzetí Panny Marie zaznívá v prvním čtení ze starozákonní První knihy kronik příběh o přenesení Pánově archy do Jeruzaléma.
Archu posvěcovala smlouva, která se v ní nacházela. Uvnitř pozlacené nádoby bylo Desatero, Boží slovo napsané prstem Božím; mana, zázračný chléb, který sesílal Bůh, aby nasytil svůj lid na poušti; a kněžská hůl Árona, symbol kněžského úřadu.
Pokud se v první arše ukrývalo Boží slovo na kameni, v Mariině těle přebývalo vtělené Boží Slovo. Pokud byl součástí první archy zázračný chléb z nebe, v Mariině těle spočíval Chléb života, který navždy přemohl smrt. Pokud se v první arše nacházela zděděná hůl dávného kněze, v Mariině těle přebývala božská osoba věčného kněze Ježíše Krista.
Cesta Archy
V evangelním úryvku samotné slavnosti Nanebevzetí Panyn Marie je popsána návštěva Marie u své příbuzné Alžběty (Lk 1, 39 - 56).
Lukášovo evangelium jde citlivě ruku v ruce s klíčovými texty Starého zákona. Lukášův jazyk jakoby kopíroval popis Davidových cest v Druhé knize Samuelově, když přinesl archu smlouvy do Jeruzaléma. Příběh začíná tím, jak David "
vstal a odešel". (2 Sam 6, 2) Lukášovo vyprávění o návštěvě u Alžběty začíná podobně. Maria se "
vydala na cestu a spěchala". (Lk 1, 39) Oba na cestě došli do hornatého judského kraje. David svou nehodnost vyznává slovy: "
Jak přijde Hospodinova archa ke mně?" (2 Sam 6, 9), které jako ozvěnu opakuje Alžběta, když k ní přichází Maria: "
Čím jsem si zasloužila, že matka mého Pána přichází ke mně?" (Lk 1, 43) Tato věta je téměř navlas stejná, jen slovo "
archa" je nahrazeno slovem "
matka".
Dále se dočteme, že David "
tančil" radostí, že je u Pánovy archy (2 Sam 6, 14. 16). Podobné vyjádření nacházíme ve zmínce, jak se pohnulo dítě v Alžbětině lůně, když k ní přišla Maria (Lk 1, 44). Nakonec archa zůstala v hornatém kraji tři měsíce (2 Sam 6, 11), tzn. přesně stejný čas, jaký Maria strávila u Alžběty (Lk 1, 56).
Nová Archa
Vrátím se znovu k prvnímu čtení z vigilijní mše svaté. 15. kapitola První knihy kronik nese zajímavou podobnost s Mariinou návštěvou u Alžběty. Překlad v Lk 1, 42 uvádí o Zachariášově manželce, že zvolala mocným hlasem. Sloveso "anafonéo" - "zvolat" se v celém Novém zákoně používá pouze jedinkrát v tomto verši. Avšak najdeme ho pětkrát v řeckém textu Starého zákona v První a Druhé knize kronik (1 Kron 15, 28; 16,4. 5. 42; 2 Kron 5, 13), vždy v liturgickém prostředí ve spojení se zpěvem a hudebními nástroji.
V 15. a 16. kapitole První knihy kronik se toto sloveso používá ve vztahu k arše smlouvy, kterou král David dal přenést do Jeruzaléma: "
Celý Izrael vynášel truhlu s jásotem za zvuku rohu, trub a cymbálů a hráli (anafonúntes) na harfy a loutny." (1 Kron 15, 28) Víme, že archa smlouvy plnila v jeruzalémském chrámu přenosný svatostánek. Byla znamením Boží přítomnosti a do její blízkosti mohl vstoupit pouze velekněz a to pouze jednou v roce na Den smíření. Vidím v tom představení Marie jako nové archy smlouvy.
V Mariině dítěti je Bůh přítomen reálným hmatatelným způsobem, když si z Marie vzal lidskou přirozenost. V ní nám Bůh ukázal, jak chce oslavit každého z nás.
P. Prof. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek ze 13. 8. 2020 naleznete
zde