Evangelijní úryvek 19. neděle (v mezidobí, cykl. A - Mt 14, 22 - 33) přibližuje zázrak utišení bouře na moři.
Evangelista Matouš věnuje tři zvláštní úryvky postavě apoštola Petra. Prvním je právě dnešní text, kde i Petr chce podle vzoru svého Učitele kráčet po vodě. Druhým textem je jeho vyznání Ježíšova božství v blízkosti Cesareje Filipovy (Mt 16, 16 - 19). Úryvek zazní v našich kostelích v neděli 23. srpna. Třetím textem je proměnění Páně na hoře, když se Petr nabízí, že postaví tři stány (Mt 17, 4). Tento příběh jsme si připomněli během uplynulého týdne na svátek Proměnění Páně.
Modlitba v samotě
Pán Ježíš "rozkázal" učedníkům, aby se bez něj přeplavili loďkou na druhý břeh. Vystoupil na horu modlit se. Chtěl zůstat v nerušené přítomnosti s Otcem.
Kristus vyhledával tyto radikální chvíle samoty bez svědků, aby se pohroužil do modlitby. Pokud se někdy ptáme, proč se vůbec modlit, odpověď nám dává dnešní úryvek.
Ježíš se často modlil. Pokud o sobě říkáš, že věříš v Ježíše Krista, že jsi jeho následovníkem, dělej to, co dělal on. Modlil se, často se modlil, vyhledával samotu, dělal to běžně, jako něco samozřejmého; modlíval se před důležitými rozhodnutími, jako byla volba apoštolů, jeho nejbližších spolupracovníků; v kritických okamžicích - v Getsemanech, na kříži ... To je výzva k následování i pro nás.
Moře
Zatímco Ježíš je v samotě s Otcem, učedníci prožívají jiný druh samoty. Jsou osamoceni na moři tváří v tvář živlu vody a větru.V biblickém chápání moře představuje chaos, nebezpečí a pustošivé mocnosti zla. Podle starověkých představ sousedí dno moře s podsvětím. Moře je symbolem nepřátelských sil, které pouze Bůh dokáže přemoci. Pouze Bůh má moc ovládnout tento živel a stanovit jeho přesné hranice (srov. Gn 1, 9). Ježíš Kristus je pravý Bůh. Tváří v tvář moři již ukázal svoji božskou moc, když utišil bouři na moři (srov. Mt 8, 27). V této události Pán Ježíš napomenul učedníky, že jsou "oligópistoi" = "malověrní", tzn. malé víry. Rovněž Petr v dnešním utišení bouře je "oligópistos" = "Ty malověrný". Učedníci ještě potřebují růst v poznání pravé identity svého Učitele, ale především ve víře v něj jako Pána a Boha.
Loďka
V našem příběhu se loďka zmiňuje celkem až 5krát (Mt 14, 22. 24. 29. 32. 33). Evangelista překvapivě zanechal v celém příběhu mnoho detailních informací, čímž chce na ně upozornit. Loďka se nachází daleko od země, tzn. od pevné půdy, od jistoty.
Vlny ji ohrožovaly a vítr foukal proti nim.
Když si uvědomíme, že text byl napsán přibližně 50 let poté, kdy se příběh odehrál, možná více odráží situaci prvotní Církve = loďky, která se ocitla bez viditelné přítomnosti Ježíše Krista, uprostřed moře, kterým je svět a s postoji, které jdou proti ní a ohrožují až její existenci. První hereze a rozkoly se tlačily jako vlny dovnitř samotné Církve. Některým lidem připadala svědectví apoštolů a dalších učedníků o Ježíši z Nazareta, který dělal zázraky, uzdravoval, křísil mrtvé, zemřel na kříži a vstal z mrtvých, je Božím Synem a Pánem, s odstupem času spíše výtvory přílišné fantazie. Proto slovenský výraz "mátoha" (přízrak), uvádí řecký text výmluvným slovem "fantasma".
Myslím, že podobně i dnes je Kristus pro některé "přízrak", který nahání strach, pro jiné "výmysl fantazie".
Ježíšova ruka
Osoba Petra je ilustrací
chování Ježíšova učedníka. Pokud odvrátí zrak od Krista a začne si všímat všech těch ohrožení (moře, vítr, vlny), začne se topit. Bez Krista nemůže jeho učedník přežít, bez Krista nepřežije křesťanství. Pokud však i tehdy doslova "vykřikne" o pomoc, Ježíš se ho ujme, chytí ho, nedovolí mu UTONOUT v hlubinách.
Kolikrát se v evangelijních příbězích zmiňuje Ježíšova ruka. Například při uzdravení Petrovy tchyni, kterou chytil za ruku. Při vzkříšení Jairovy dcery, kterou chytil za ruku. Při uzdravení malomocného vztáhl ruku a dotkl se ho. I nyní Kristus vztáhl ruku a chytil Petra. V starozákonní knize Deuteronomium Mojžíš připomíná židovskému národu, aby pamatoval na znamení a zázraky, na mocnou ruku a vzpřímené rameno, kterým ho Bůh vyvedl z egyptského otroctví (srov. Dt 7, 19). Žalmista opěvuje věčné Hospodinovo milosrdenství, neboť mocnou rukou a vztaženou paží (napřaženým ramenem) vyvedl Izrael z národů v Egyptě (srov. Ž 136, 11. 12). Nyní tuto mocnou Boží ruku a vztaženou paži zakusil apoštol Petr.
Vložme svou ruku do Ježíšovy. To je obraz předání celé své existence do Boží péče, do Boží náruče. Kdo takto zažije setkání s Kristem, reaguje stejně jako učedníci na loďce: "
klaněli se mu a říkali: »Opravdu jsi Boží Syn.«"
P. Prof. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek ze 7. 8. 2020 naleznete
zde
