Dne 26.května 2020 papež František potvrdil hrdinské ctnosti a zázraky "Božích služebníků" Simeona Cardona a pěti druhů trapistů umučených z nenávisti k víře 13. května 1799 francouzskými jakobíny. Jak se to týká nás? Mezi nimi je i Čech P. Dominik Zavřel - první český eucharistický mučedník Francouzské revoluce
P. Dominik Zavřel, narozený roku 1725 v Chodově v pražské arcidiecézi v Čechách, křestním jménem Jan, se stal dominikánským řeholníkem pražské kongregace sv. Sabiny: v této kongregaci dosáhl úřadu magistra, cítil však stále vnitřní podněty a slyšel hlasy, že si ho Pán přeje mít na jiném uzavřeném místě, aby se s Ním více v samotě spojil. Odešel do Říma a z Říma do středoitalského Casamari ve věku 51 let, v květnu 1776, přestoupil do cisterciáckého řádu trapistické reformy a přijal jméno Dominik. Slavné sliby složil do rukou opata 6. června 1777. Po třiadvaceti létech nejpříkladnějšího trapistického života tam ve věku 74 let vydal vrcholné svědectví své živé víry.
Události zachytil Pamětní spis o zavraždění šesti mnichů a vyplenění tohoto trapistického kláštera v Casamari:
"Když dne 13. května 1799 procházelo kolem francouzské vojsko od Neapole, v počtu asi patnácti tisíc mužů, větší část táhla dále od tohoto kláštera v Casamari. Někteří vojáci chtěli jíst a pít. Kolem dvacáté hodiny, poté, co se opili, otevřeli ve sklepě sudy a vylévali víno na zem, asi pětadvacet sudů. Z nádob vylévali na zem i olivový olej. Šli do kostela, vzali ze svatostánku pyxidu,
rozházeli po zemi konsakrované hostie. Když si mniši a laici povšimnuli takové bezbožnosti, Otec Don Dominik Zavřel a pan Dom Bernardino Cianchetti posbírali hostie, vložili je do mosazného kalicha, a uložili je do svatostánku v sakristii, který byl ve větší skříni.
O chvíli později Francouzi přišli do kostela, rozbili mramorový svatostánek na hlavním oltáři: rozbili všechny skříně a relikviáře v sakristii. Při tom rámusu přiběhl jeden jejich důstojník se šavlí v ruce, aby vyhnal vojáky: vzal ze skříně řečený kalich a odevzdal ho Fra Giovanni Domenicovi Cocovi (Celmi) a ten ho dal Fra Eustachiovi (Miglioratimu), skryl si ho na hrudi a zanesl ho k oltáři v kapličce v Infermerii a uložil ho do něj. Onen důstojník ho provázel s tasenou šavlí, aby ho chránil před útoky ostatních Francouzů.
Po krátké chvíli tam šel jeden voják, vzal onen kalich, a rozházel po zemi hostie. Šel tam Fra Dosideo, aby se pomodlil a nalezl tam P. Dominika, který právě hostie sbíral; prohlížel podlahu, kde jsou, a říkal to P. Dominikovi. Pak přišel Fra Albertino (Maisonade), chórový zpěvák, a činil totéž: plakal spolu s nimi nad tímto neblahým případem. P. Dominik sesbíral všechny hostie, zavinul je do korporálu a uložil do oltáře.
Sotva to udělal, přišli tři vojáci, prohledali všechny tři mnichy, a protože u nich nic nenašli, vzali si z oltáře řečený korporál s hostiemi: po všech třech žádali stříbro. Ti jim odpověděli, že ho nemají: dali tedy Fra Albertinovi dvě rány šavlí do hlavy a ten během několika minut zemřel v téže kapli. Další dvě rány šavlí dali Fra Dosideovi z Pofi, jednu do boku, a jednu do pravé ruky. Omdlel a upadnul.
Otci Domu Dominikovi dali dvě rány šavlí do hlavy a další do těla. Vydechl se slovy Jesus Maria, také v kapli. Po čtvrt hodině se řečení Francouzi vrátili a znovu (kapli) prohledávali. Povšimnuli si, že Fra Dosideo ještě dýchá: zdvihnuli ho za kápi a prudce ho srazili k zemi a říkali přitom: "Nechtěli jste nám dát stříbro, tak si pospěte".
Všem třem stáhnuli boty. Po krátkém čase se probral a utekl. V cele vedle cely Otce opata našli Francouzi převora a celeráře; i on, P. Dom Simon Maria (Cardon) z Paříže, byl mučen ranami šavle a sekery; rozpoltili mu hlavu na několik kusů a rozkrájeli prsty na malé kousky.
V chodbě noviciátu byl zabit výstřelem z muškety a ranami šavlí Fra Modesto z Burgundska, profesní konvrš, někdejší
řeholník ze Sept-Fonts, svrchovaně příkladného života. Pod křížem, když se jde do refektáře, byl zasažen výstřelem z muškety a raněn šavlí milánský Fra Zosimo, profesní konvrš: schoval se a po třech dnech chtěl jít do Bauca pro poslední pomazání a když se vydával na cestu, zemřel mimo klášter. V chodbě noviciátu byl zavražděn ranou z pušky a šavlí Fra Maturin z Paříže, oblát. Zemřel ve své cele. Milánský Fra Egidio byl smrtelně raněn puškou a šavlí do rukou a do hlavy".
Tolik říká dobový zápis. Je třeba poctivě říci, ke cti čestných mužů z řad francouzského velení, že jakobínským antiklerikálním běsněním marodérů byl hluboce otřesen i adjudant général chef de brigade, Paul-Charles-François-Adrien-Henri Dieudonné Thiébault (1769-1846), jenž jen o několik hodin později nalezl poslední dodýchávající trapisty a marně se s francouzským štábem pokoušel nalézt viníky masakru, aby byli potrestáni.
Není se tedy třeba obávat možných ideologizujících zneužívání nového svatořečení, naopak, věrnost těchto mučedníků reálné přítomnosti Ježíše Krista v Nejsvětější Svátosti oltářní zůstala trvale v jejich paměti a svým způsobem přispěla i k jejich podpoře Bonapartova převratu z Brumairu (9. 11. 1799) a jasně kritické orientaci vůči radikálním jakobínům a nakonec k uzavření Konkordátu mezi francouzskou Republikou a Svatým stolcem z 15. 7. 1801. Stovky následných vyslyšených modliteb a ověřených zázraků uzdravení na přímluvu casamarských mučedníků nyní vedou k jejich "povýšení ke cti oltářů" a veřejné úctě.
Zdroj: Měsíční zpravodaj novobystřických občanů – F. J. Holeček, srpen 2020