Evangelijní úryvek 18. neděle v mezidobí, (cykl. A - Mt 14, 13 - 21) popisuje příběh zázračného rozmnožení chlebů a ryb.
Prvním důležitým poselstvím dnešního úryvku je slitování. Pán Ježíš, když vidí velké zástupy, není podrážděný, neposílá je pryč. Slitoval se nad nimi. Je to důležitý vzkaz pro nás kněze i laické věřící.
Chléb, který dává Pán
Židovský národ žil v očekávání, že přijde mesiáš, který bude podobný Mojžíšovi. Jako Mojžíš byl osvoboditelem z egyptského otroctví, podobně druhým osvoboditelem bude mesiáš ve vztahu k Římské říši. Pán Ježíš však nepřišel jako politický vůdce. Zázračné rozmnožení chlebů připomnělo období 40 let trvajícího putování, kdy Bůh na pustém místě sytil manou Boží lid vedený Mojžíšem. V starozákonní knize o tom čteme: "
Když pak nastal večer, přiletěly křepelky a snesly se na tábor. A ráno padala kolem tábora rosa. Když rosa přestala padat, hle, na povrchu pouště leželo po zemi cosi jemně šupinatého, jemného jako jíní. Když to Izraelci viděli, říkali jeden druhému: „Man hú?“ (To je: „Co je to?“) Nevěděli totiž, co to je. Mojžíš jim řekl: „To je chléb, který vám dal Hospodin za pokrm." (Ex 16, 13 -15) Umíme si představit, že v myslích zástupu shromážděného kolem Pána Ježíše ožily vzpomínky na velké znamení, když Bůh se výjimečným způsobem staral na poušti o svůj lid. Nyní cítili, že Bůh jim je v Ježíši z Nazareta opět mimořádně blízko.
Jedli chléb, který jim dal Pán. Ježíš však není v pozici Mojžíše, který jen zprostředkoval pokrm. Je mnohem více než Mojžíš. On sám je Pán, který živí svůj lid.
Matoušův popis Ježíšova jednání při rozmnožení chlebů: "
Pozdvihl oči k nebi, požehnal, lámal chleby a dával učedníkům a učedníci zástupům" (Mt 14, 19) nese blízkost s popisem Poslední večeře, kdy Boží Syn ustanovil Eucharistii: "
Při večeři vzal Ježíš chléb a požehnal, lámal a dával učedníkům." (Mt 26, 26)
Zázračné nasycení zástupů tělesným chlebem je přípravou na ještě větší zázrak eucharistického pokrmu pro duši. Kristus i dnes stojí uprostřed své Církve. Každá mše svatá je zpřítomněním Krista. I dnes jsou kolem něho učedníci, kteří dávají chléb z nebe zástupům.
Hlad po slově
Učedníci stáli před zástupy s prázdnýma rukama. Pět chlebů a dvě ryby je nic v pohledu na 5000 mužů, ke kterým je třeba připočítat ženy a děti. Kolik jich mohlo být celkově? 10 000 - 15 000 - 20 000? V první řadě můžeme uvažovat o obrovském množství lidí, kteří přišli za Kristem. Přišli za ním, neboť chtěli slyšet jeho zvěst o Božím království. Lid je hladový po Božím slově. Vzpomeňme si na odpovědět Božího Syna ďáblovi při pokoušení na poušti: "
Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst." (Mt 4, 4)
Pociťujeme my dnes hlad po každém slově, které vychází z Pánových úst? Sytíme se jím, žijeme z něho?
Chci však poukázat i na zásoby - pět chlebů a dvě ryby, které se tváří v tvář obrovskému množství lidí skutečně zdají ničím.
Kolikrát se nám naše schopnosti a možnosti zdají zcela nedostatečné. Avšak když je vložíme do Božích rukou, Pán je požehná, rozmnoží. Ne učedníci nasytili zástup, ale Pán. Ale učedníci byli ti, kteří se stali důležitými prostředníky. To je naše situace.
Ne my, (kněží,) ale Bůh proměňuje, uzdravuje a sytí lidské nitro. Nejsme však jen přihlížejícími. Pán chce jednat přes naše ruce, přes naše srdce, přes naši osobu. Zve nás, abychom se stali jeho spolupracovníky. Možná se často cítíme nehodní, slabí, a přece Pán nás zve nabídnout to, co máme, co zvládneme a on to požehná, promění a rozmnoží.
Uvažovat podle Boží logiky
Papež František v promluvě v neděli 3. srpna 2014 komentoval dnešní úryvek slovy: "Je užitečné porovnat reakci učedníků vůči unaveným a vyhladovělým lidem s reakcí Ježíšovou. Jsou odlišné. Učedníci uvažují, že bude lepší je rozpustit, aby mohli jít a pořídit si jídlo. Ježíš naopak říká: Dejte jim vy sami jíst. Dvě odlišné reakce, které odrážejí dvě protichůdné logiky: učedníci uvažují podle světa, podle kterého každý musí myslet na sebe. Přemýšlejí tak, jakoby řekli: "Zařiďte se sami."
Ježíš uvažuje podle Boží logiky, která je logikou dělení se. Kolikrát se otáčíme bokem, jako bychom neviděli bratry v nouzi! A toto odvrácení pohledu je jakýmsi vychovaným způsobem, jak v bílých rukavičkách říci: "zařiďte se sami". A to není od Ježíše, to je egoismus. Kdyby byl rozpustil zástupy, mnoho lidí by zůstalo bez jídla. Avšak těch pár chlebů a ryb, podělených a požehnaných Bohem, vystačilo pro všechny. A pozor! Není to nějaká magie, je to "znamení"! Znamení, které zve mít víru v Boha, starostlivého Otce, který nás nenechá bez "chleba našeho každodenního", pokud se s ním umíme podělit jako bratři!"
P. Prof. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 1. 8. 2020 naleznete
zde
