Maria, Ty jsi požehnaná mezi ženami, Ty jsi také požehnaná ve všech ženách,
ve všech těch, které tím, jak o Tobě rozjímají, stávají se Ti nakonec podobné, stávají se pravým obrazem Tvé přítomnosti, něžnosti a mateřskosti.
Není možno znovu nalézt Srdce Ježíšovo, aniž bychom neodhalili Srdce Mariino.
Ráda rozjímám o tajemství „kterého jsi Panno v chrámě nalezla“, které nám
Církev předkládá o svátku Neposkvrněného Srdce Mariina.
Mariino Srdce fascinuje svou krásou
a lidskostí. Bůh nám ji nedal jako nějakou
nedosažitelnou, nevýstižnou a dokonalou
bohyni, nýbrž jako vzor, který můžeme následovat.
Cesta následování Ježíše je úzká a není
vždy lehké poznat vůli Boží. Někdy se zdá,
jako by si protiřečila. Samotná Maria a Josef
upadli do bezradnosti a nerozuměli, co
jim Ježíš říká. Ale neprotestovali, nýbrž tiše a ochotně přijali to, jak mají žít.
Maria uchovávala všechno ve svém srdci.
My chceme všechno „uchovávat“ v hlavě,
procházíme v duchu stále stejné události,
až je upravíme tak, abychom se mohli vyhnout
utrpení a kříži. Chceme všemu rozumět
a nedaří se nám se podřídit tak, abychom
řekli bezvýhradné „ano“, které by dovolilo
„Slovu“, aby se v nás vtělilo.
Ale je tu Maria, aby nás učila a ukázala
nám cestu. Jak krásné je její mlčení, ve
kterém není slepá ke skutečnosti, ale přijímá ji v plné důvěře. V tom je tajemství čistoty.
Ona není rozpolcená mezi rozumem
a srdcem. Ona je celá srdce a táhne nás
na úroveň srdce, protože srdce je svatostánek živého Boha, je to místo jeho přítomnosti,
abychom svůj život bez konce vložili do jeho rukou a on mohl dokonat obdivuhodnou
výměnu mezi svým božstvím
a naším lidstvím.
Zdá se mi, že existuje vztah mezi Mariiným
postojem v každodennosti a mezi
skutečností:
Ježíš rostl v moudrosti a oblibou
u Boha i u lidí (Lk 2,52).
Skrze svoje odevzdání rodila den co den
Ježíše od srdce k srdci. Svým „ano“, které
říkala každému dni, každému utrpení, všem
protivenstvím, dovolovala, aby Bůh učinil
plodným její univerzální mateřství.
Dnes je důležitější než kdykoliv jindy
odhalovat skrze tajemství Mariino tajemství
ženy.
Skutečnost, že žena dnes odmítá rodit,
má duchovní důsledky, které netušíme, protože
„rození“ daleko překračuje tělesné mateřství.
Žena ztratila dnes smysl pro sebeodevzdání,
pro oběť, které jsou základem
plodnosti.
Když nosí v sobě dítě a přivede je na
svět, dává mu něco ze svého vlastního života,
umírá sobě samé, svým zájmům, aby
mohla darovat život.
Hluboce jsem přesvědčena, že žena musí
znovu objevit své pravé povolání, aby náš
svět byl zachráněn ze záhuby. Když žena
zapírá svou zvláštní milost a odmítá utrpení
a oběť, stává se neplodnou. Muž ztrácí svůj
protějšek a děti nemohou prospívat věkem
a moudrostí před Bohem a před lidmi.
Když Bůh vyvolil ženu, aby přinesla světu spásu, pak vyvolil každou z nás a chtěl,
abychom měly podíl na její plodnosti, aby
znovu zrodil ty, které nám svěřil, aby Kristus
mohl růst v nich a v Církvi.
Kéž nám Pán dopřeje, abychom stále více uskutečňovaly dar jeho lásky a naše obdivuhodné
povolání, ke kterému volá všechny
pokřtěné, abychom stále více odpovídaly
jeho vůli a jeho obrazu.
Vyšlo v časopise Světlo 15. ČÍSLO / XII. ROČNÍK
