Maria ve filmu „Umučení Krista“
Jako dlouholetý duchovní
správce mariánské svatyně Maria
– Dreieichen zhlédl jsem film
„Umučení Krista“. V rozporu se
všemi výhradami, které ve mně
vyvolala četba různých kritik,
ale i v rozporu s příliš plakátovou
propagandou zanechal ve
mně film pozitivní dojmy. Film
obsahuje mnoho prvků, které
mají velkou hlasatelskou a katechetickou
hodnotu. Stačí dát
se unášet dojmy z hluboké a silné
meditace režiséra a souhlasit
s uspokojením s mnoha biblickými souvislostmi scénáře.
Ale to, co mě přes všechny
předběžné výhrady nejvíce „přesvědčilo“,
bylo podání role Ježíšovy Matky Marie. Ona je tou,
která spolu s Ježíšem nese ve
svém srdci bolest Ježíšova výkupného díla. Činí to jako soucitná
matka a věrná společnice
v díle spásy (Panna věrná z litanie
loretánské), opravdu „bolestná
Matka“, tak jak ji uctíváme v různých (poutních) chrámech.
Žádné exaltované přehánění,
jakého bychom se mohli obávat
při velmi výrazném líčení vykupitelského
utrpení, žádné vnější sebevystavování v neplodném
nářku nad nevýslovným utrpením
a také žádné výlevy nezadržitelného pláče, nýbrž „pouze“
zdrženlivé spoluutrpení nad propastí
lidské zpustlosti skrze
hříchy, které tak strašlivě
postihly jejího nejvznešenějšího
milovaného Syna,
a k tomu útěcha ostatních
žen z úzkého kruhu učedníků,
kterým Pánovo utrpení
láme srdce. Režisér, který
dokáže neposkvrněnou
Pannu a Matku Boží takto
představovat, je pro mě věrohodný, když s Ježíšovým
výkupným utrpením zjevně
vůbec poprvé nakládá tak
realisticky ve filmu.
I v mnoha ostatních
„vedlejších rolích“ odrážejí jednotlivé charaktery
tiše a přitom působivě suverénní
Ježíšovu velikost. Ať už je to
narůstající prezentace konfliktu
svědomí zemského prokurátora
Piláta, dojemná a v pravém slova
smyslu „nesoucí“ role Šimona
z Cyreny, Ježíšovy myšlenky
v některých etapách jeho cesty
utrpení, forma reminiscencí na
předchozí události a Ježíšova
slova, ale rovněž reakce římské
popravčí čety. Otevření Ježíšova
boku kopím jako oficiální potvrzení
jeho smrti mě nejprve šokovalo,
ale obraz „milosrdného Ježíše“ z Łagiewniků u Krakova mi
poskytl pomoc k pochopení.
Když se modlíme „Korunku
milosrdenství“, vynořují se stále znovu scény z filmu jako pomoc
k rozjímání. Slabošsky brutálnímu
charakteru krále Heroda
dává režie podle mého soudu
nejlepší výraz. Bylo by možno
uvádět ještě mnoho výstižných
detailů, mám na mysli Ježíšovu
tvář vedle klesajícího pohřebního plátna, čímž je zobrazeno Ježíšovo zmrtvýchvstání. Zkrátka,
za 45 let mé kněžské služby dostal
letošní Zelený čtvrtek v rozjímání
nad tímto filmem obzvláště hluboký význam. Veliký dík
všem, kteří se přičinili přiblížit
tento film lidem a hlásat tak jedinečný
spásný význam Ježíše
před celým světem.
Vyšlo v časopise Světlo 19. ČÍSLO / XII. ROČNÍK
