Biskup Schneider: "Za současné pandemie se hrozné znesvěcování Nejsvětější Svátosti ještě více množí. Utěšujme skrytého Ježíše!
Nikdy v historii Církve nebylo období, kdy by se Svátost Eucharistie zneuctívala a urážela do tak znepokojivé a závažné míry jako za 50 let, zejména od povolení svatého přijímání na ruku v r. 1969 Vatikánem. Toto znesvěcování se ještě zhoršilo tím, že v mnoha zemích lidé už roky nepřistupují ke zpovědi, přestože pravidelně chodí k přijímání. Závažnost znesvěcování Eucharistie se jeví i v připouštění k přijímání lidí, kteří žijí v cizoložství po rozvodu. Někde je to dokonce legalizováno specifickými normami schválenými papežem jako v regionu Buenos Aires. K tomu se přidává zneužívání připouštěním protestantských partnerů katolíků k přijímání v Německu. ...
Někteří říkají: Bůh je urážený zneužíváním Eucharistie, ale Pán osobně netrpí. To je teologicky a duchovně příliš úzký pohled. Přestože je Kristus oslavený a netrpí lidským způsobem, je zraňován v Nejsvětějším Srdci zneužíváním a urážkami jeho Božího majestátu a nezměrnosti jeho lásky v Nejsvětější svátosti. Náš Pán vyjádřil světcům tento svůj žal a smutek ze svatokrádeží a urážek, kterými ho lidé zraňují. Byla to například jeho slova sv. Markétě Marii Alacoque, jak uvádí papež Pius XI. v encyklice
Miserentissimus Redemptor (12). ...
Páter Michel de la Sainte Trinité podal hluboký teologický výklad utrpení a zármutku Boha pro urážky hříšníků: "
Toto utrpení a zármutek nebeského Otce nebo Ježíše od jeho nanebevstoupení je třeba chápat analogicky. Oni netrpí pasivně jako my, ale naopak se svobodnou vůlí jako nejvyššího výrazu jejich milosrdenství vůči hříšníkům vyzývaných k obrácení. Jsou pouze manifestací Boží lásky vůči hříšníkům, lásky, která je suverénně svobodná a nezasloužená a která není nevratná." (
Celá pravda o Fatimě, I, str. 1311-1312)
Tento analogický duchovní význam utrpení Ježíše v Eucharistii potvrzují slova anděla při zjevení dětem ve Fatimě v r. 1916 - zejména příklad života sv. Františka Marto. Děti měly dělat pokání za urážky Ježíše v Eucharistii a utěšovat ho, jak čteme v pamětech sr. Lucie. ... (
Fatima v Luciiných slovách. Paměti sr. Lucie, Fatima 2007 str. 172) ...
Co udělalo nejhlubší dojem na Františka a co ho přímo uchvátilo, byl Bůh, Nejsvětější Trojice vnímaná v tom světle, které pronikalo nejhlubší nitro duše: "
Byli jsme v ohni, v tom světle, které je Bůh a přece jsme neshořeli! Co je Bůh? ... Nedokázali jsme to vyslovit slovy. Je to něco, co bychom nikdy neuměli vyjádřit! Ale jaký žal, že je tak smutný! Kdybychom ho jen dokázali utěšit!" (
Paměti sr. Lucie, str. 147) ...
Lucie: "
Františku, co bys dělal raději - utěšoval našeho Boha, nebo obracel hříšníky, aby už nešly duše do pekla?"
František: "
Raději bych utěšoval našeho Pána. Nevšimla sis, jak smutná byla Panna Maria, když řekla, že lidé již nesmí urážet našeho Pána Boha, protože je již velmi urážen? Raději bych utěšoval našeho Pána a poté obracel hříšníky, aby ho už neuráželi" (str. 156).
Tedy František dal přednost utěšování Ježíše skrytého v Eucharistii a řekl: "
Když přijdeš ze školy, zůstaň chvíli před skrytým Ježíšem a potom přijď domů." ... "
Já trpím, abych utěšoval našeho Pána." A utěšoval i Pannu Marii. ...
Ježíš pokračuje tajemným způsobem v utrpení v Getsemanech během věků v tajemství své Církvi a v Eucharistickém tajemství - tajemství jeho nesmírné lásky.
Blaise Pascal řekl: "
Ježíš bude v agónii do konce světa. Během toho období nesmíme spát. (
Pensées, 553).
A kardinál Karol Wojtyła nám zanechal hlubokou úvahu o Kristově utrpení v Getsemanech, které v jistém smyslu pokračuje v životě Církve. Mluvil i o povinnosti Církve utěšovat Krista.
"
A nyní se Církev snaží znovu oživit tu hodinu v zahradě, kterou Petr, Jakub a Jan ztratili, aby nahradila Pánu utrpení jeho duše. Stalo se to potřebou mnoha duší ...
Pán Ježíš nám dovoluje setkávat se s ním v tu hodinu a zve nás modlit se s ním s modlitbou jeho Srdce. Pro zkoušky, které člověk a Církev musí překonávat, je zde neustálá potřeba podílet se na modlitbě Krista našeho Pána." (
Znamení odporu kap. 17 - Modlitba v Getsemanech) ...
Jeden z největších apoštolů Eucharistie moderní doby, sv. Petr Julian Eymard, nám zanechal hluboké úvahy o obětavé lásce Krista v Eucharistii:
"
Založením své svátosti Ježíš zvěčnil oběti svého utrpení. ... Znal všechny nové Jidáše. Počítal je mezi své, mezi své milované děti. Ale nic z toho všeho ho nemohlo zastavit. Chtěl, aby jeho láska zašla dál než nevděčnost a zloba člověka, chtěl prožít svatokrádežné zlo člověka. Předem znal vlažnost svých následovníků. Znal i mou, věděl, jaké malé plody si odneseme ze svatého přijímání. Ale on chtěl milovat i tak, milovat více než on byl milován, více než mu člověk dokáže vrátit. ..."
"
Je ve svatostánku jako v hrobce. Vidí všechno a slyší všechno. A všemu se podrobuje jakoby byl mrtvý. Jeho láska zahaluje závojem jeho moc, jeho slávu, jeho ruce, jeho nohy, jeho krásnou tvář a jeho svaté rty - zakryla všechno. Nechala mu pouze jeho Srdce, aby nás milovalo a jeho stav oběti, aby se přimlouval za nás" (
The Real Presence, 29.
The Most Blessed Sacrament is not Loved!, III).
A sv. Eymard naléhavě vyzývá k usmíření Nejsvětějšího Srdce a k nápravě hříchů. ...
Ježíš už nemůže trpět, to je pravda. Ale člověk stále může být vinným vůči němu z obrovské nevděčnosti. Křesťany vidíme opovrhovat Eucharistií a prohřešovat se proti jeho Srdce, které je tak miluje. Tím využívají závoj, který ho zakrývá. ... Zkoušejí jeho trpělivost, chovají se svatokrádežně k Eucharistii ... Znovu ho křižují ve svých hříšných duších. Odvažují se přijímat ho, jeho živé Srdce do špinavých duší. Odvažují se vystavit ho ďáblu, který je jejich pánem!
Nikdy ani ve dnech jeho umučení nezažil Ježíš tolik pokořování jako ve své Svátosti! Zem je pro něj Kalvárií veřejné potupy. V agónii hledal utěšitele - na kříži. ... Dnes, více než kdy jindy musíme konat usmíření Ježíšova Srdce. ...
V poslední encyklice
Ecclesia de Eucharistia, nám Jan Pavel II. zanechal úžasné úvahy o mimořádné svatosti eucharistického tajemství a povinnosti věřících chovat se k němu s nesmírnou úctou a vřelou láskou.
"
Nemůže být nebezpečí přehánění naší starosti o toto tajemství, neboť v této Svátosti je celé tajemství spásy," uvádí sv. Tomáš Akvinský (
Summa Theologiae, III, q. 83, a. 4c). (N. 61)
Bylo by pastoračně naléhavé a duchovně plodné stanovit v diecézích světa "
Den nápravy za zločiny vůči Eucharistii". Mohla by to být oktáva Slavnosti Božího Těla. Duch Svatý dá speciální milosti pro obnovu Církve v našich dnech, jestli a pouze jestli se budeme klanět Kristovu Tělu se vší úctou povinnou Bohu, jestli ho budeme milovat, pečlivě s ním zacházet a bránit ho jako to Nejsvětější ze svatého. ...
Kazachstan, 21.7.2020 (The Remnant) – 026 556
Převzato z
https://modlitba.sk,
článek v souboru zpráv
Život Cirkvi vo svete 30/2020 z 24. 7. 2020 naleznete
ZDE.
