Evangelijní úryvek nejbližší neděle (16. v mezidobí, cykl. A:Mt 13, 24 - 43) podává hned tři podobenství, které na sebe vzájemně odkazují a navazují.
Podobenství o pleveli mezi pšenicí patří k těm nemnohým, u kterých Ježíš i vysvětlil jeho význam. Podobně jsme to slyšeli minulou neděli při podobenství o rozsévači. Dnešní podobenství nese ve více prvcích podobnost s rozsévačem. V obou podobenstvích se důraz klade na činnost - setí semene. Ne všechno co je zaseto, přinese úrodu. Jestliže první podobenství řešilo otázku, proč všichni nepřijímají Ježíšovo evangelium, toto podobenství je ještě otevřenější. Pokud je evangelium Boží dobrou zprávou, odkud se bere zlo?
,br>
Důvěra Bohu
Obraz žní je ve Starém zákoně oblíbeným symbolem zhodnocení lidského života před Boží tváří. Hospodář je pánem, ne sluhové. Hospodář zabrání sluhům vytrhat plevel, neboť by poškodili i pšenici. Úlohu oddělit pšenici od koukolu však svěří už jiným. Jsou to ženci v den žně.
Nám nepřísluší vynášet soudy nad lidmi. To ponechme Bohu a jeho andělům, tzn. těm, kterým je to svěřeno.
Pán Ježíš podává alegorické vysvětlení tohoto podobenství. Jde o takový přístup, ve kterém má každý detail hlubší význam.
Rozsévačem je Ježíš;
pole představuje svět;
dobré semeno jsou synové království,
plevel jsou synové Zlého;
nepřítel je ďábel;
žeň označuje konec světa;
ženci jsou andělé.
Podobenství vybízí k trpělivosti. Církev je společenství věřících, které je povolané ke svatosti, tzn. vždy se má očišťovat (Ecclesia semper reformanda), ale nesmí se uchýlit k čistkám. Je pomýlené se domnívat, že čistkami urychlíme příchod Božího království. Tím se nechce navodit tolerance zla.
Cílem je ukázat, že nikdo z učedníků Pána nedokáže pokaždé přesně vědět rozlišit dobro od zla, a proto se má chránit vynášení okamžitých soudů. Před Bohem buďme pokorní a trpěliví. Neznáme jeho plány a záměry.
Nejsme sami
Služebníci přijdou nejdříve s otázkou: "
Co se to děje? Odkud se vzal koukol?" V jejich otázce vidíme obavu a úzkost mnoha upřímných věřících, kteří tváří v tvář zlu se ptají, co se to děje. V odpovědi hospodáře zaznívá odpověď i nám: Bůh je dobrý, i jeho slovo je dobré. Zlo nepochází od Boha. Nicméně ve světě nejsme sami, kteří působíme.
Podobenství nás upozorňuje, že zlo je ve světě reálné a že je aktivní. Záškodnická činnost zasetí plevele mezi dobrou pšenici totiž vyžaduje vynaložení námahy. Lehčí by bylo například pole podpálit.
Máme před sebou střet Syna člověka a ďábla a každý má na své straně své přívržence. Bůh o působení Zlého ví: "To udělal nepřítel." (Mt 13, 28) Oba působí na stejném poli, oba rozsévají a pole přinese úrodu obou. Klíčovou je žeň. Zlý nikdy nebude sít dobro. Nikdy se nepřidávejme na stranu zla, nespolupracujme s ním a nepodporujme ho. Dobrý rozsévač - Bůh působí dobro setím ve světě, přestože ví, že i Zlý se bude pokoušet o přesný opak.
Co dělat v takové situaci? Služebníci jsou horliví, chtějí zakročit, a tak pomoci svému pánovi. Jejich úmysl je dobrý, ale hospodář jim ukazuje, že se mýlí a neznají jeho vůli.
Dobrou úrodu nepodpoříme tím, že budeme Bohu "napomáhat" a lidi třídit na dobré a špatné, ale jedině tím, že sami budeme přinášet dobré ovoce.
Nenápadná síla
Podobenství o hořčičném zrnku a o kvasu jsou tematicky propojena. Jsou postavena na protikladu nepatrného začátku a velkého dokončení. Boží království ve srovnání s mohutnou kampaní světských událostí může pro někoho vyznívat jako nepatrná a slabá věc.
Slovenský (i český) překlad uvádí, že žena "
vmísí" kvas do těsta, řecký text doslova říká "
skryla do tří měřic mouky", což se shoduje s myšlenkou skrytosti a nenápadnosti, která může člověku napadnout při působení Božího království. Ačkoliv Boží království nejednou působí dojmem slabosti a skrytosti, jeho síla je nezadržitelná, neboť je Božím dílem. Ať nás to naplňuje důvěrou v Boží jednání.
P. Prof. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek ze 10. 7. 2020 naleznete
zde
