I letos, už po jedenácté, vyrazili v sobotu ráno pěší poutníci na hlavní pouť do Hlubokých Mašůvek. Jedna z poutnic, která pěšky putovala letos poprvé, nám poslala svoje svědectví.
První víkend v červenci se tradičně koná v Hlubokých Mašůvkách pouť. Sjíždějí se na ni lidé ze širokého okolí. Ale také scházejí. Už po jedenácté vyrazili poutníci z Rešic pěšky na toto významné poutní místo. Tradici založila Anna Husáková z Rešic. „
Napadlo mě to, když jsem byla na pouti v Lurdech. Přidali se ke mně další a už si začátek prázdnin bez pouti do Mašůvek neumím ani představit,“ říká letošní organizátorka.
Letošní poutě jsem se zúčastnila také. Sraz jsme měli o půl sedmé v Rešicích na návsi. Přidali se i poutníci z Dolních Dubňan, Vícenic, Mohelna i Rouchovan, a to včetně pana faráře Petra Václavka. Když jsme procházeli přes dědinu, někteří na nás mávali a vyprovázeli, jedna teta nám na kříž, který jsme s sebou nesli, přivázala květiny. Zastoupení jsme měli široké – šel s námi rouchovanský farář Petr Václavek, skvělí manželé z Vícenic i mládež v počtu tří kusů.
Na trase dlouhé přes 20 km byly pravidelné zastávky u kostelíků a božích muk. Z Rešic jsme to vzali k Bendovu mlýnu, přes řeku, kopcem nahoru na Tavíkovice. Po cestě bylo veselo. Anička nás seznamovala, vyprávěli jsme si. U křížku před Tavíkovicemi jsme začali s prvním růžencem. Došli jsme ke kostelíku v Tavíkovicích. První větší duchovní zastavení. Přivítali nás vodou a výbornými buchtami.
Další část byla po asfaltu. Za zpěvu jsme šli na Přeskače, pak dál na Křepice. U božích muk a křížků jsme se zastavili a sdělili Bohu své díky a prosby. Poutnice Lenka z Mohelna ke každému dala malou kytici z nasbíraných květin po cestě.
V Křepicích u rybníka jsme poseděli. Namazali nohy Alpou a snědli svačinu. Přidali se k nám další tři poutníci a vyrazili jsme směrem na Mikulovice. Na jejich konci byl kříž, celý zarostlý trním. Lenka vytáhla nůžky a společně jsme ho očistili. Pokračovali jsme po silnici dál. Sobotní provoz byl minimální, navíc jsme šli po takových bočních silničkách. U odbočky na Rudlice jsme zahnuli doprava. U rudlické kapličky na nás čekali další dva poutníci. Bylo už kolem 14. hodiny. Načepovali jsme si vodu od místních, posvačili. A vyrazili do lesa, do kopce až k polní cestě. Nahoře jsme se zastavili u křížku, který byl vrostlý do stromu. Slunce v tu dobu usilovně svítilo a strom poskytoval příjemný stín. Před námi byl poslední úsek do Mašůvek.
Prošli jsme kolem družstva a vkročili do cílového místa. Prošli jsme Svatoňovcem (to je místní ulička) ke studánce pod kostelem. Zvládli jsme to!
Šestnáct poutníků dorazilo kolem 16. hodiny do cílového místa. Po odpočinku se přidali k bohoslužbě a setkali se se svými známými.
Eva Fruhwirtová
