Itálie. Na letošní rok připadá dvojí výročí sv. Marie Gorettiové, mučednice čistoty. Přesně před sedmdesáti lety – 24. června 1950 – ji svatořečil Pius XII, kdežto v polovině října uplyne 130 let od jejího narození (16.10.1890) v italské provincii Ancona.
Dnes, v den její liturgické památky, si ji připomněli otcové pasionisté, kteří spravují poutní místo zasvěcené této panně a mučednici v Nettunu, městečku na tyrhénském pobřeží, kde byla jedenáctiletá Marie hospitalizována v kritickém stavu 5. června 1902 poté, co jí dvacetiletý Alessandro Serenelli při pokusu o znásilnění zasadil čtrnáct ran ostrým hrotem šídla. Nástroj, který se na venkově používal k vyplétání židlí a loupání kukuřičných klasů, zanechal v dívčině těle tak kruté stopy, že navzdory okamžité operaci zemřela, avšak ještě předtím útočníkovi odpustila a vyslovila poslední přání: „
Chtěla bych ho mít s sebou v ráji“.
Doufejme, že tuto milost svému vrahovi vyprosila. Alessandro Serenelli zemřel před půl stoletím (6.5.1970). Mládí strávil ve vězení – odseděl si sedmadvacet let, podle soudu některých příliš mírný trest, přisuzovaný přímluvě jeho oběti. Ihned po propuštění požádal o odpuštění Mariinu matku, která k němu svolila po příkladu své dcery. Poté jej sociální služby svěřily kapucínům v provincii Macerata na jaderském pobřeží. Pracoval v jejich klášterech jako zahradník a chovatel králíků až do smrti v 88 letech. Podle očitých svědků se mu Marie Goretti ukazovala ve snu a její opakované odpuštění způsobilo, že umíral smířeně a vyrovnaně a jeho pohřeb v kapucínském kostele celebroval biskup a pozdější kardinál Ersilio Tonini.
Svatořečení Marie Gorettiové si může připsat jeden historický primát – vůbec poprvé se totiž slavilo na náměstí sv. Petra, protože bazilika nemohla pojmout takové množství věřících. Podle dobových záznamů se sjelo více než 300 tisíc poutníků. Ona kanonizace se dotkla srdce celého světa, vypráví biskup Mariano Crociata z diecéze Latina-Terracina-Sezze- Priverno (která si Marii Gorettiovou zvolila za svou patronku).
„
Bezprostředně poté byly Marii Gorettiové zasvěceny farnosti po celém světě – Latinské Americe, Spojených státech amerických a dalších koutech planety. Do Nettuna, kde bylo vystavěno poutní místo této dětské světice, ještě dnes přijíždějí zahraniční návštěvníci. Tato událost se hluboce dotkla duší, protože se jednalo o dívenku, která měla odvahu zůstat sama sebou.“
Úcta k Marii Gorettiové měla silný sociální dopad. Přitahoval její prostý původ a síla, s níž hájila svou lidskou důstojnost a důstojnost Božího dítěte. Obhajoba vlastní čistoty byla nezbytná v kontextu urbanizace a emigrace za prací, v níž se mladé dívky často ocitaly osamocené a hrozilo jim, že upadnou do prostituce. Italští komunističtí politikové Berlinguer a Togliatti v padesátých letech dokonce kladli Marii Gorettiovou za vzor stranické mládeži.
V naší době jsme mnohem méně ochotni k tomu, abychom tuto malou mučednici považovali za model ctnosti čistoty, míní mons. Crociata:
„<,i>Nikoli druhořádým aspektem nejzazšího svědectví Marie Gorettiové je smysl vlastní důstojnosti a celistvosti. Smysl pro hodnotu vlastního svědomí před Bohem a lidmi. Na tato hlediska je třeba poukázat v době, kdy se s ženou zachází jako s předmětem, jehož se lze bez přílišných okolků zbavit, a to i za využití krajního násilí, a kdy vraždy žen jsou bohužel ještě příliš početné.“
Říká biskup diecéze, na jejíž území emigrovala rodina Gorettiových za prací ze středoitalského kraje Marche.
Převzato z
www.radiovaticana.cz,
článek ze 6. 7. 2020 naleznete
zde.
