Jan Pavel II. zdůrazňoval, že Evropa nevyrostla z jedné, ale ze dvou kultur: západní (sv. Benedikt) a východní (sv. bratři).
5. červenec je u nás a na Slovensku v liturgickém kalendáři Římskokatolické církve věnován slavnosti "svatých Cyrila a Metoděje, slovanských věrozvěstů" a v Řeckokatolické církvi svátku "svatým apoštolům rovných Cyrila a Metoděje, učitelů Slovanů".
Rok 1863 se nesl ve znamení oslav tisíciletí příchodu byzantské misie na Slovensko. Banskobystrický biskup Štefan Moyzes se Svatým stolcem dohodl, aby se svátek slovanských věrozvěstů přeložil ze dne 14. února na 5. července. Zároveň získal podporu pro oslavy od samotného papeže, což pro ně znamenalo širší rámec zejména v slovanském světě.
"Dne 5. července - jak
přibližuje historik Ivan Mrva - se na mnoha místech Slovenska a v celém slovanském světě konaly slavnostní bohoslužby. V kostelích zněla kantáta
Slavimo slavno Slaveni, kterou k poctě věrozvěstů složil slavný hudebník slovenského původu Franz Liszt."
V roce 1980, v rámci oslav 1500. výročí narození svatého Benedikta, papež Jan Pavel II. zaměřil pohled na celou Evropu a vyhlásil svatého Cyrila a Metoděje za spolupatrony Evropy vedle svatého Benedikta.
Podle slovanského papeže byli soluňští bratři současně nositeli kultury. Slovanské kmeny, kterým pomáhali svatí Cyril a Metoděj a jejich žáci, se naučili vidět v Kristově evangeliu pravidlo pro svůj sociální i politický život. O totéž se zasloužili mniši svatého Benedikta mezi kmeny na Západě evropského kontinentu.
Kdo jsou tito dva světci?
Stručný přehled nejdůležitějších etap života sv. Cyrila a Metoděje sepsal Michele Maccarrone, prezident Papežské komise pro historické vědy, aby ho publikoval v témže vydání oficiálního vatikánského deníku L'Osservatore Romano, ve kterém byl zveřejněn i apoštolský list
Egregiae Virtuti viri, kterým Jan Pavel II. 31. prosince 1980 vyhlásil sv. Cyrila a Metoděje za spolupatrony Evropy. Michele Maccarrone píše:
*****
"
Oba bratři Metod a Konstantin (který později jako mnich přijal jméno Cyril, pod kterým vešel do liturgie) se narodili v roce 815, resp. 826 v Soluni. Jejich společné povolání do služby šíření evangelia plně dozrálo v Konstantinopoli, kde oba dostávali intenzivní náboženské a kulturní vzdělání. Hlavní město Východořímské říše se svým překypujícím duchovním a náboženským životem - navzdory projevům politického úpadku - stalo skutečnou duchovní matkou pro oba mladé muže.
K velkým Cyrilovým učitelům patřil i skvělý teolog, humanista a pozdější patriarcha Fotios. Metod převzal nejdříve úlohy ve státní správě a pak se uchýlil do monastýru v Bithynii, kam ho brzy následoval jeho bratr. Ne útěk ze světa, ale touha proniknout hlouběji do ducha evangelia, byla důvodem volby mnišského života.
Svědectví o tom podal Cyril, když ho císař vyslal na především politickou misii ke Kalifovi v Samaře u Tigridu, ale Cyril se tam osvědčil i jako posel křesťanské víry, když moderním způsobem vedl rozhovory o víře s nekřesťanskými intelektuály na kalifově dvoře. V letech 860 - 861 podnikl Cyril na základě pověření od východořímského císaře druhou misii, ale tentokrát spolu se svým bratrem, a to k Chazarům na Krymu. I tuto diplomatickou roli soluňští bratři využili k ohlašování víry ...
Největší a rozhodující úloha v jejich životě čekal na bratrský pár poté, co se moravské kníže Rostislav obrátilo na východní Řím se žádostí o vyslání učitele "který je schopen vykládat pravou křesťanskou nauku v naší řeči". Tímto posláním pověření bratři Cyril a Metoděj museli nejdříve přeložit Písmo a liturgické texty do slovanského jazyka, přičemž bylo třeba vyvinout pro tento účel vlastní abecedu (hlaholici).
S vlastním hlásáním víry začali v Panonii a následně odešli na Velkou Moravu. Při svých inovacích však brzy narazili na nepřátelský odpor zejména církevně-politických kruhů na Západě, kde se obávali, že se zhroutí jednota karolingovského Západu, která právě našla své vyjádření v jedné víře a jedné řeči, latinské. A právě tato problematika přivedla bratrský pár do Říma, kam dorazili koncem roku 867 a papež Hadrián II. i Římská církev je přijali se všemi poctami ... Zde přijali jako korunovaci svého životního díla papežské uznání užívání slovanské řeči v liturgii."
*****
Několik myšlenek z apoštolského listu
V
Egregiae Virtuti viri z 31. prosince 1980 Jan Pavel II. vysvětluje: "
Plným právem jsou Cyril a Metoděj považováni nejen za apoštoly Slovanů, ale i za otce kultury všech kmenů a národů, pro které jsou tyto první slovanské literární památky skutečně východiskem a pramenem vší ostatní literatury v pozdějších časech."
Jejich směrodatná role pro kulturní rozvoj několika evropských národů podnítila papeže napsat: "
Protože Církev v tomto roce slaví 1500. výročí narození sv. Benedikta, jehož můj ctihodný předchůdce Pavel IV. v roce 1964 vyhlásil patronem Evropy, vidělo se mi, že tato ochrana pro Evropu vyjde jasněji najevo, když se k velkolepému dílu svatého patriarchy Západu dodají vynikající zásluhy bratrů Cyrila a Metoděje."
Podle
názorupředního historika E. Ch. Suttnera se apoštolským listem
Egregiae Virtuti viri vyslovuje jasné odmítnutí těm, kteří myslí jen na Západ, když hovoří o Evropě. Jan Pavel II. vskutku napsal:
*****
"
Když si všímáme Evropu geograficky a celistvě, tak můžeme říci, že to byly především dva proudy křesťanské tradice, které se spojily, aby vytvořily tuto Evropu, dva proudy, se kterými vznikly i dvě různé formy nebo druhy lidské kultury, z nichž každá doplňuje tu druhou. Neboť když sv. Benedikt ... byl takříkajíc hlavou kultury, která proudila z Říma, tedy od stolce Petrova nástupce, tak svatí bratři ze Soluně zpřístupnili nejdříve starobylou řeckou moudrost a kulturu; a dále ukázali význam Konstantinopolské církve a východní tradice: tato silně pronikla do zbožnosti a kultury kmenů a národů na Východě evropského kontinentu."
*****
Podle Suttnera papež podotkl, že Evropa vyrostla ze dvou kultur. Jednota evropského kontinentu se nezakládá na jednotvárnosti jeho kulturních hodnot. Kulturně rozmanité národy Evropy pěstují různé věci jako dědictví. Že to nemusí bránit jednotě, to se ukazuje na příkladu svatých bratří Cyrila a Metoděje, jak dále píše Jan Pavel II., neboť soluňští bratři "
rozvíjeli svou misijní činnost takovým způsobem, že harmonicky spolupracovali nejen s Konstantinopolskou církví, která je vyslala, ale i s Petrovým stolcem v Římě, který je posílil v jejich nasazení, takříkajíc na znak jednoty Církve, která v době života a působení obou světců nebyla zasažena rozkolem mezi Východem a Západem, ačkoli v té době vzplanuly vážné rozpory mezi Římem a Konstantinopolí".
Základem jednoty bylo evangelijní poselství
Podle Suttnera sjednocující bylo společné uznávání Kristova zákona, ke kterému Benedikt i Cyril a Metoděj zavazovali kmeny, kterých byli učiteli. A tak Jan Pavel II. ve svém listě výslovně zdůrazňuje:
*****
"
Při tomto prohlášení [svatých Cyrila a Metoděje spolupatrony Evropy] jde také o to, aby lidé naší doby poznali, jakou nejvyšší důležitost má hlásání evangelia, které Ježíš Kristus svěřil církvím. Na jeho šíření oba bratři a apoštolové Slovanů vynaložili tolik úsilí. Neboť evangelijní poselství bylo cestou a základem, aby se různé kmeny vznikající Evropy navzájem uznaly a srostly."
*****
Prohlášení svatých bratří spolupatrony Evropy se tedy chápe jako výslovné uznání moci Kristova evangelia vést kulturně rozmanité národy k mírovému soužití a plodné spolupráci, konstatuje Suttner a dodává, že Jan Pavel II. tím ukázal roztrženému světu na konci 70. let minulého století cestu, kterou lze ve spravedlivé rovnováze najít mír. Jan Pavel II. napsal:
*****
"
Mým přáním je ..., aby pestrost a rozmanitost tradic a kultur byly důkazem komplementarity v tom, co vytvořilo společné duchovní bohatství. Ať vědomí o tomto náboženském bohatství, které se různými cestami stalo dědictvím jednotlivých národů Evropy, způsobí to, že naše generace bude trvat na patřičném dodržování a uchovávání práv jiných národů a na hledání míru; a ať se nepřestane starat o společné dobro všech a o osud budoucích generací na celé zemi."
*****
Ve smyslu těchto úvah Michele Maccarrone před čtyřiceti lety zakončil stručný přehled nejdůležitějších etap života sv. Cyrila a Metoděje, který publikoval v L'Osservatore Romano, následujícími slovy:
*****
"
Cyril a Metoděj, kteří svým životem a působením ztělesnili evropskou jednotu a jejich duchovní vlastí byly obě centra tehdejší Evropy, Řím a Konstantinopol, se nyní vracejí k nám s novým pověřením: mají bdít nad Evropou, nad tou Evropou, které se kvůli uchování jejího bohatství a pestrosti jazyků a kmenů snažili dát náboženskou jednotu, která byla založena na jednom a společném evangeliu."
*****
Nejkorektnejší pokus o
životopis sv. Cyrila a Metoda a jejich žáků najdete zde.
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 5. 7. 2020 naleznete
zde.
