Pokračujeme v tématu Harry Potter. Oslovili jsme katolického kněze Pavola Hucíka, jehož podněty byly motivem pro napsání článku Terezie Rončákové -
Harry Potter - zrádná učebnice magie. Chceme tak proniknout do tohoto tématu hlouběji a zodpovědět otázky, které jste v diskusi položili.
Četl jste Harryho Pottera?
Četl jsem první díl, ostatní díly jsem viděl zfilmované, protože to bylo i časově méně náročné. Oblast magie a okultismu je velmi rozsáhlá a má mnoho podskupin, z nichž každá by se dala studovat jako samostatný obor. Harry Potter je jen jedna část z této pestré palety. Ke čtení prvního dílu jsem se musel doslova přinutit. Proč?
Měl jsem za sebou víceletou praktickou zkušenost s magií, za kterou jsem už udělal dělící čáru. Na konci střední školy jsem se přes jednu knihu prof. Josefa Vrablece dostal k osobní zkušenosti s Duchem svatým. V síle jeho lásky bledly všechny magické praktiky a pro mě to byly už jen jakoby plevy pro rolníka.
Na stránkách Harryho Pottera mě prakticky nic nepřekvapilo, nic nového jsem se nedozvěděl. Bylo to jak staré harampádí, které jsem už jednou vyřadil ze svého života, a teď jsem se v něm potřeboval znovu hrabat.
Prostě nebyl to pro mě úžasný svět, který některé děti jen objevují. Snad proto jsem sáhl spíše po filmech. Některé pasáže, zejména v posledních dílech, jsem ze zmíněných důvodů už jen proklikal. Kromě toho jsem četl množství knih a článků o Harrym Potterovi a vyprávěl jsem se si s mnoha lidmi, kteří viděli nebo četli příběhy Harryho Pottera.
Tématům, která jsou spojena s okultismem, magií, léčitelstvím a paranormálními jevy se věnuji prakticky od svého prvního roku kněžství, když jsem přišel do Spišské Nové Vsi. Teologická studia jsem ukončil diplomovou prací Parapsychologie z pohledu křesťanství u školitele biskupa Františka Tondry. Vedle klasické pastorace se až dodnes věnuji osvětě, poradenství a modlitbám za osvobození pro ty, kteří přišli do kontaktu s touto oblastí.
Uplynulo 20 let od prvního slovenského vydání Harryho Pottera. Proč i po dvou desetiletích je Harry Potter ještě pro křesťany tak žhavé téma?
Příběhy Harryho Pottera vycházely postupně. První díl vyšel v roce 1997 a osmý díl v roce 2016. Kromě této základní série napsala paní Rowlingová ještě další čtyři knihy s podobnou tématikou. Paní Rowlingová je velmi tvůrčí a stále přináší něco nového. Ovlivnila celou generaci, která je formována příběhy s Harrym Potterem. Dnes jsou tito lidé již dospělí a ona je dále oslovuje novými díly. Takže i proto se nás to týká již více než dvacet let.
A proč je to pro křesťany téma? V Harrym Potterovi jsou věci, které jsou v rozporu s vírou, Biblí a tradicí církve a samozřejmě s výchovou a zdravou pedagogiku. Proto je to kontroverzní.
V anketě, kterou jsem udělal na toto téma, jsem se ptal žáků, zda se dívali nebo četli Harryho Pottera a zda četli Bibli. Ze 132 žáků pouze tři neviděli nebo nečetli Harryho Pottera. Mnohem více bylo dětí, které nečetli Bibli, ani žádnou jinou křesťanskou literaturu. Harry Potter je napsán způsobem, který je pro děti lákavý a zajímavý. Technicky je to dokonalé dílo - kromě morálního obsahu. Nabízí mladým témata, která řeší: nepochopení, „cítím se být jiný", konflikt s rodiči a učiteli, nenaplněné touhy, svět fantazie…
Proč se nenajdou řekněme křesťanští spisovatelé, kteří napíšou lepší díla než Rowlingová?
Možná jsou napsána lepší díla. Rowlingovou dnes porovnávají s Tolkienem nebo C. S. Lewisem. Když vezmeme namluvené biblické příběhy našimi umělci, je to také úžasné dílo. Hodně závisí na marketingu. Na základě několika svědectví vím, že děti tyto převyprávěné příběhy „žerou". My ale neumíme věci prodat. Máme úžasné bohatství, které neumíme dobře propagovat a nabídnout.
A pak přetvořit do filmové podoby. V oblasti kinematografie máme velké mezery. Křesťané na celém světě se dokázali sjednotit, aby vydali společné překlady Bible z originálních textů. Ale neumíme se sjednotit a vytvořit vlastní filmová studia, které by byla alternativou Hollywoodu, abychom tyto biblické příběhy nabídli poutavým a pravdivým způsobem, a ne znetvořené, jak to dělají světské kinematografické společnosti.
Kromě toho je zde velký boj proti čemukoliv autenticky křesťanskému. Vzpomínám si, když Mel Gibson natočil film
Umučení Krista. Film, který se stal světovým trhákem. Proč? Neboť se ho snažil natočit čím nejvěrněji Bibli a historii a zároveň přesně podle pravidel kinematografie.
Když jsem jednou absolvoval kameramanský kurz, film Umučení Krista jsme rozebírali jako vzorový příklad pravidel filmové kompozice a střihu. Mel Gibson se vyjádřil, že při žádném jiném filmu se nesetkal s tolika překážkami, útoky a kampaní vůči své osobě jako u filmu Passion.
Umíte si představit, jaké by to bylo, kdyby existovala kvalitní křesťanské filmová studia, která by každý rok vyprodukovala několik filmů takového formátu?
Ale bohužel, jak už řekl Ježíš, „synové tohoto světa" jsou v pozemských věcech mnohokrát chytřejší a chytřejší než synové světla (srov. Lk 16, 8). Celkově je problém prosadit se v médiích. Je třeba říci, že při vstupu do mediálního prostoru nejsou pro křesťanské autory nejsou stejné podmínky jako pro díla ostatních autorů.
Je otázka, zda mají takové tábory vznikat právě kvůli Harrymu Potterovi.
Není to jen Harry Potter, ale jsou zde i další témata, které oscilují společností: homeopatie, interupce, jóga a mnohé další. Harry Potter je novodobá forma propagace magie. Některé kontroverzní knihy se předtím dostávali na index zakázaných knih.
Kdyby ještě dnes existoval index zakázaných knih, zařadil byste tam i Harryho Pottera?
Nejsem pro to kompetentní, ale když si vezmete vyjádření Benedikta XVI. a Gabriela Amortha, tak myslím, že je velmi pravděpodobné, že by se tam ocitl. (O těchto vyjádřeních se dočtete v článku Terezie Rončákovej, - pozn.red.)
Ještě v roce 2011 se Gaetano Vallin, reportér vatikánského deníku, pozitivně vyjádřil o poslední části série filmů s Harrym Potterem. Napsal:
„V sáze zlo nikdy není prezentováno jako fascinující nebo atraktivní, ale zdůrazňují se hodnoty přátelství a oběti. V jedinečném a dlouhém formačním příběhu hrdina a jeho společníci dospívají od lehkosti dětství až po komplexní realitu dospělosti přes bolestivé pasáže vyrovnávání se se smrtí a ztrátou. "
Bohužel vatikánský novinář nemá odbornost posuzovat Harryho Pottera a to, že je žurnalistou, ho ještě nedělá odborníkem. Odborníkem je člověk, který zná satanismus či magii - nemusí to znát na vlastní kůži, ale dělá s lidmi, kteří si tím prošli. Velké slovo by měli mít i psychiatři. V případě Harryho Pottera nejde jen o literární kritiku. Jelikož jde o přesah do duchovních věcí, k Harrymu Potterovi mají vyjadřovat teologové a exorcisté, neboť je to jejich kompetence.
Opravdu? Protože podle některých kritik slouží magie či kouzla v Harrym Potterovi jen jako kulisy, uprostřed kterých se odehrává děj.
Uvedu jeden příklad. Podle mě je legitimní, že řešíme použití určitých symbolů kotlebovci. Jde o několik čísel a znaků, která sečteme na rukou a právem je odmítáme, neboť jsou to symboly nacismu. Když řešíme Harryho Pottera, najdeme stovky věcí, které jsou trvale prvky praktické, reálné magie. Kdo je má hodnotit, ne-li odborníci na danou oblast? Jsou tam prvky, které se dodnes používají v magii, ba dokonce i v satanismu. Jakákoliv forma magie je Božím slovem, katechismem a učením katolické církve jasně prohlášena za těžký hřích, bránící přístupu do Božího království a přijímání svátostí.
Z našeho hlediska jako křesťanů by to mělo být jednoznačné. Ani v Mein Kampf nenajdete tolik prvků nacismu, kolik prvků reálné magie naleznete v příbězích paní Rowlingové. Magie je skutečná, funguje, je škodlivá a výslovně protikřesťanská. Pokud je Harry Potter představen jako osoba, se kterou se děti ztotožňují, a on se učí čarovat, věštit, dělat horoskopy, tak to je jasná propagace magie.
Pokud to zestručníme, odmítáte Harryho Pottera pro propagaci praktické magie, která je škodlivá.
Ano. A je nebezpečné, že se to podává jako pohádka, protože magie ani okultismus nikdy pohádkami nebyly. Zlehčuje se závažnost problému. Když se setkají v životě s reálnou magií, budou to brát jako něco neškodné - jako pohádku. Dochází ke stírání rozdílů, je to relativismus, na který upozorňují i papežové. Zde se relativizuje něco, co je těžkým hříchem. Každá forma magie, jak uvádí Katechismus katolické církve v bodech 2116 a 2117, vážně odporuje křesťanské zbožnosti.
Proč neberete Harryho Pottera jen jako literaturu?
Pokud by šlo o příběhy, které jsou v pohodě, a je tam jedna scéna o magii, tak by to bylo v pořádku. Ale když je celá sága jen o tom...?
Co může podle vás způsobit vnitřnímu světu dítěte čtení Harryho Pottera?
Za dvacet let kněžství jsem měl po celém Slovensku okolo 200 přednášek ohledně témat spojených s okultismem a magií. Potkal jsem tisíce lidí, kteří měli bohaté zkušenosti z této oblasti. Mnozí mě vyhledali osobně a řešili problémy, které právě díky tomu vznikly. Mám množství zpětných reakcí i na Harryho Pottera.
V první řadě vidím stírání rozdílů mezi pravdou a lží, dobrem a zlem, realitou a pohádkou. Relativizování věcí je lež. Dítě, které si projde všemi příběhy, je na tom podobně, jakoby absolvovalo střední školu o principech a fungování magie. Stačí si odmyslet pohádkový kontext příběhů.
Běžnému člověku se to tak nemusí zdát. Kdo má praktickou zkušenost s magií a přečte si Harryho Pottera, hned spatří, že jednotlivé situace jsou sice vymyšlené, ale používané principy jsou skutečné. Harryho Pottera nemohla autorka jen tak vymyslet. Je tam asi stovka kouzel, které se v magii reálně používají. Možná jsou slova jiná, ale postup a princip je stejný. Moje zkušenost s magií trvala šest let. Navzdory této zkušenosti nejsem schopen napsat takové dílo, jaké napsala Rowlingová.
Řekl bych, že její znalosti magie jsou na úrovni vysokoškolského profesora, který je zároveň umí podat populárním stylem, aby je pochopil i ten, kdo se dosud s magií nesetkal. Někdy dokonce uvažuji o tom, zda paní Rowlingové nepomáhá tým nějakých poradců z oblasti magie.
Nacházíte navzdory všemu něco pozitivního na příbězích s Harry Potterem?
Pokud chceme zasáhnout široké masy i mladé, potřebujeme umět pojmenovat problémy, které prožívají. V anketě o Harry Potterovi, kterou jsem již zmiňoval, oceňovali žáci hodnoty soudržnosti a přátelství.
Oslovil je i boj dobra se zlem, ale tento boj je zde relativizován: dobro je to, co dělá pozitivní hrdina, i když je to totéž, co dělá představitel zla a temnoty Voldemort.
Harry Potter použije stejná kouzla jako Voldemort, ale jelikož Harry je kladný hrdina, tak se na tom nevidí nic špatného. Pozitivní je, že Harry Potter pojmenovává některé teenagerské problémy: nepochopení rodiči, potíže ve škole atd.
Tzv. fenomén „potterománie" v podstatě ukazuje, že člověk je duchovní bytost a má hlad po duchovních věcech. Tuto oblast jsme dětem dostatečně nenabízeli. Pro mě je to velká výzva. Děti a mladí touží po věcech mezi nebem a zemí. Nejsou tak materialistické, jak bychom si mysleli. Co je vlastně okultismus a magie? Napodobení Božích věcí, požehnání, svátostí, nadpřirozené moci a schopností, charismat, zázraků, což je v podstatě křesťanství.
Příliš klademe důraz na morálku a pravidla, jakoby stačilo být dobrým a slušným člověkem. Kromě toho dbáme, abychom věrně zachovávali obřady a tradice. Pravdy víry se snažíme vysvětlovat přirozenou logikou a vědou, ale zapomínáme zdůrazňovat reálnost duchovního světa a jeho principy.
Psát, tvořit, rozvíjet, nazvěme to žánr „křesťanské fantasy". Jako lidé potřebujeme metafyziku, chceme jít dál. Jednou z našich základních tužeb je překonávat sebe, překonávat hranice, mít velké sny.
Kněz a znalec Tolkiena Pavol Hrabovecký v rozhovoru pro Postoj řekl: „Problematickým je zejména Rowlingové synkretismus, směšování všeho dohromady, dobra i zla. Rowlingové svět není čirý jako Tolkienův nebo Lewisův, kde je zcela jasné, že zlo nikdy nevede k dobrým cílům, že to nejsou rovnocenné veličiny.
To ale neznamená, že v Potterovi nelze nalézt i pozitivní věci. Například v poslední části profesor Snape, který zpočátku působil jako negativní postava, ukáže význam oběti za druhé. Celkově však Harryho Pottera z náboženského hlediska považuji za problematické dílo - právě kvůli nejednoznačnosti rozlišování. „Je třeba v literatuře mít jasně odděleno dobro od zla? A jak je to s naším světem - mělo by být vše černobílé? Běžný život je opravdu pestrobarevný a dobro má různé podoby. Není podobné potterovské „směšování" spíše pozvánkou a příležitostí pro nás, jak se naučit lépe rozlišovat?
Ujasněme si pojmy. Víme, že život a člověk není černobílý. Jedna a tatáž věc nemůže být současně morální i nemorální, a v tom nastupuje relativismus. Pokud je pomoc bližnímu dobro, nemůže být zlem. Pokud je láska dobrem, nemůže být zároveň i zlem. Pokud je vražda špatná, nemůže být dobrá. Magie je vždy zlom.
Bílá magie, která jakože „pomáhá", funguje na stejných principech jako černá magie. Problém je v tom, že špatné věci se v Potterovi představují jako dobro, protože je činí kladný hrdina. Jsou tam lži, podvody, neúcta k dospělým... Náš svět, který funguje na nějakých pravidlech, je vykreslen jako špatný.
Je pro věřící rodiče řešením číst knihu s dítětem? Na co by měl rodič doprovázející dítě při čtení Harryho Pottera upozornit?
Je to dost obtížný úkol. Ne každý rodič má čas si to nastudovat a argumentovat. Oceňuji ty, kteří to zvládnou. Při nejlepší vůli si to ale mnozí nemohou dovolit. Mají nastoupit kněží a katecheté. Ale také ne všichni mají v této oblasti dostatečný přehled. Ani lékař nemůže pracovat bez atestace.
Na článek Terezie Rončákové, ve kterém jste citován a který „odsoudil" Harryho Pottera jako zrádnou učebnici magie, reagovala čtenářka, která si kdesi v křesťanských médiích přečetla recenzi o „neškodnosti" Harryho Pottera.
„Nakonec jsem si přečetla první a všechny ostatní knihy. A nevidím v nich o nic víc magie než ve slovenskcýh lidových pohádkách. I tam se často využívají kouzla k pozitivním, ale i negativní účelům. A lsti či drobné lži mají i dobré úmysly, na zmatení nepřátel.
Jeníček a Mařenka zabijí ježibabu právě díky lži, nikoliv odvahou. Bratrů krkavců je sedm. Nezaklela je žádná zlá čarodějka, ale milující matka. A v závěru je opět kouzlem zachrání sestra.”
Měli by se křesťané tedy vyhýbat i lidovým pohádkám, ve kterých se vyskytují magické postavy, kouzla, pohanské pověry či zvyky?
Slovenské klasické pohádky jsou metafory, kde je jasně rozlišeno, co je dobro a co je zlo. Zlo bývá v principu většinou poraženo. Prvořadým cílem pohádek není magie. Čtenářka například píše o pohádce Sedmero krkavců. Tito synové byli prokleti matkou v jejím rozhořčení, že nezvládá výchovu. Kletba v emočním rozrušení ještě není magie, i když má podobný dopad. A čím byli vysvobozeni? Láskou jejich sestry, která jim do jistého času měla ušít košile z kopřivy. Nebyli zachráněni kouzlem, ale láskou a obětí.
Vezměme si i Narnii. Tam kouzla používají jen dva - Aslan a zlá čarodějnice. Ostatní nemají takovou moc. Ve slovenských pohádkách také většinou čáry používají zlé čarodějnice, vyskytují se tam i lidové pověry, ale nejde o propagaci magie. Neznám osobu, která by se na základě slovenských pohádek rozhodla věnovat magii.
Takže jak křesťané nemusíme číst jen Bibli a životopisy svatých? (Úsměv.)
To mě v životě ani nenapadlo! Jen v slovenském světě je tolik hodnotné literatury.
V konzervativním časopise First Things vyšel článek, že Harry Potter nevzýval žádné mocnosti ani síly, za to Tolkienův Gandalf má talent na magii. Ačkoliv se Elbereth a Gilthonie ve Středozemi pravděpodobně modlí, nikdo Tolkiena neobviňuje, že propaguje uctívání falešných bohů. Proto autor kritikům Pottera navrhuje, aby tak, jak se dívají na Tolkiena, začali nahlížet i na Rowlingovou. Souhlasíte?
Tolkien je úplně jiný svět. V Potterovi jsem stále vnímal jakousi pachuť. Řekl bych takový příklad: někdo dá do guláše špetku soli, někdo tam nasype celou hrst. Zatímco první guláš ochutí, druhý udělá „maglajz". Osobně bych ani Tolkiena a Rowlingovou neporovnával, přijde mi to jako míchání hrušek s jablky.
Vy sám jste experimentoval s magií, hypnózou či ovládáním lidí. Později jste se od toho osvobodil, pak jste se stal katolickým knězem. Uvědomuji si, že na základě těchto zkušeností je váš pohled na harrypotterovské témata jiný - a možná i „radikálnější" než například pohled laika. Je však „spravedlivé" přenášet vaši osobní zkušenost na Harryho Pottera?
Jelikož ve svých článcích a přednáškách většinou oslovuji věřící, myslím si, že můj pohled je oprávněný. Kdybych oslovoval nevěřící, spíše bych apeloval na lidské hodnoty a upustil bych od teologické argumentace. Nemyslím si ale, že jsem až tak radikální. Vzpomeňme si na prvních křesťany, jak se o nich píše v Skutcích apoštolů. Během jedné pastorační návštěvy sv. Pavla v Efezu věřící spálili knihy o magii a kouzlech v hodnotě 50 000 stříbrných! V té době byste si mohli za tuto částku koupit 2 500 otroků! V tradici církve existoval až do koncilu v letech 1962-1965 zmíněný Index zakázaných knih.
Ano, ale přinesla ho doba.
Vycházelo to z Bible. Od dob Starého zákona existovala nulová tolerance vůči čemukoli, co bylo modlářské. Například začali se kácet posvátné háje: nestačilo jen zbavit je model, ale musely zaniknout celé, protože by lidi sváděly k modlářství, ačkoli tam soška nebude.
V dnešní době už ale asi nemusíme vytínat či pálit.
Chci jen říci, že můj pohled není v tradici církve až tak radikální. Držím se v jejich intencích, ale citlivost lidí je jiná. Řeč se přizpůsobuje době. Ale zdaleka nejsem tak radikální, jako byli apoštolové nebo církevní otcové.
Ještě se na chvíli vraťme k Harry Potterovi. Je podle vás tato kniha vstupní branou do světa magie a okultismu?
Určitě ano.
Pro každého?
Záleží na tom, s čím se člověk setká a jaké má problémy. Čím více nevyřešených problémů má, tím více je nakloněn otevírat se pro svět iracionality a pseudoduchovna. Tito lidé hledají zkratky, a ty magie a okultismus nabízejí. Skutečné křesťanství nenabízí v první řadě zázračné zkratky. Dnes v každém větším městě na Slovensku existuje alespoň skupina satanistů, prodávají se esoterické knihy, mnozí podnikatelé a umělci si magií „pomáhají", takže riziko je proto velké.
Nehledě na křesťanství, v čem vidíte riziko užívání magie?
V první řadě magie přináší lež, zkreslení reality, vnitřní nesvobodu a spoutanost. Dále jsou to narušení různého charakteru: noční můry, vidiny, halucinace, vtíravé myšlenky, obsedantně-kompulzivní poruchy chování atd. Končit to může až posedlostí.
Často to způsobuje projevy, které nereagují na medicínskou léčbu a dají se řešit pouze duchovní cestou. A odborníků v oblasti duchovního osvobozování, hagioterapie a doprovázení je v církvi stále málo. A často je vnímáme jako podivíny či outsidery.
Cítíte se být outsiderem?
Jednoznačně! Ale zpočátku to bylo horší, když jsem začínal jako kaplan.
Máte nějakou radu pro lidi, aby nepraktikovali bílou či černou magii?
Pokud byla v dějinách krize víry, vždy rostla pověra. Pokud budeme žít křesťanství - i při své bídě - lidé najdou to, co potřebují. Pokud lidé přicházejí, ale vidí jen folklór, tradici nebo zesvětšťené křesťanství, tak se jim ani vlastně nedivím, že hledají dál a končí u pseudo duchovna. Mnozí křesťanství příliš zracionalizovali a okleštili od duchovních skutečností, zůstávají pouze ui morálních a všelidských principů.
Žijme naplno víru, buďme otevření Duchu svatému a charismatům. Nabízejme druhým ryzí víru, naději a lásku a nestyďme se svědčit, že nadpřirozený svět je reálný a my jsme jeho součástí.
Doplňme ještě otázku další čtenářky. Zajímá se, jak se má rodič postavit k tomu, když je v povinné literatuře kniha, která obsahuje prvky magie nebo se v ní vyskytují čarodějnice, ačkoli tematizované v zábavné formě? Má rodič dovolit dětem číst takové knihy?
Rodič musí zvážit věk a zralost dítěte. Pokud je tam škodlivého příliš mnoho, raději bych si o tom s dítětem vyprávěl a případně mu nabídl něco jiného. A samozřejmě bych diskutoval s učiteli o alternativní možnosti.
Neměl by být zralý křesťan schopen přečíst si Harryho Pottera, aniž by to ohrozilo jeho víru či morální život? I v Bibli přece čteme, že nám neškodí to, co do nás vchází, ale to, co z nás vychází.
Tento citát se týká přijímání čistých a nečistých pokrmů a ne informací! Ježíš řekl i to, že ať si dává každý pozor na to, co poslouchá.
Pokrm nás neznečišťuje, ale ui informací si už máme dávat pozor. Nebuďme příliš pyšní na svou duchovní „zralost". Použiji ještě jedno přirovnání: jste za život, máte rádi děti, jste pro-life. Dokázali byste přečíst sedm knih o metodách a taktikách zabíjení dětí? Zralému křesťanovi se to bude protivit.
Pokud je křesťan zralý, musí mu být špatně při čtení takových textů. Harry Potter je nabízen jako pohádka, přičemž jsou to věci, kterými se ďábel rouhá Bohu a vede tisíce lidí do zatracení. Tak jako člověk, který miluje děti, nemůže bez zděšení číst o potratech, tak zralý křesťan Pottera nemůže přečíst jako odpočinkovou literaturu.
Mimochodem, co čtete vy?
Čtu velmi mnoho. Miluji historii a vlast, naposledy jsem četl knihu o starověkých obchodních cestách, nyní mám rozečtenou knihu Slované od jednoho ruského autora, studuji slovníky, graficky zpracovávám časopis Mise v Bolívii. Kromě toho i píšu: snažím se dát dohromady historii farnosti Hrboltová, historii rodné obce Brezovica a také etymologický-srovnávací slovník slovenštiny.
Křesťané na Slovensku 20 let „řeší" Harryho Pottera. Na Slovensku však jsou, zdá se, závažnější problémy. Neměli bychom se raději věnovat jim?
Kdokoliv vystupoval k tématu Harry Pottera, vždy to byla reakce na něco. Ani já jsem to nedělal proto, že jsem si to nastudoval a nyní vás jdu poučovat. Reagujeme spíše v reakci na poptávku. Napsal jsem diplomovou práci, abych udělal tlustou čáru za jistou kapitolou mého života.
Ale jako kaplan ve Spišské Nové Vsi jsem si všiml působení sekt i satanistů, přičemž se na mě často obraceli s problémy v důsledku návštěvy věštců, jasnovidců, léčitelů, esoterických kurzů a pseudoduchovních seancí, jakož i v souvislosti s praktikováním magie, čar a okultismu.
Proto jsem se z lásky k nim těmto tématům opět věnoval, i když mně se už samy o sobě protivili. Studoval jsem množství knih, odborných publikací, díla církevních otců a dokumenty církve, abych uměl argumentovat i zastáncům zmíněných praktik. Na několika přednáškách v bratislavském centru Quo vadis byli přítomni i lékaři, dokonce přišli i špičky České homeopatické společnosti.
Osobně se ale raději věnuji pozitivním věcem. Je mi bližší mluvit o Boží lásce a jeho moci v Duchu svatém nebo o Božím milosrdenství, ale na druhé straně nemohu mlčet a nepojmenovat negativní, klamavé a škodlivé věci.
»»»«««
Potterovská anketa
Před pěti lety realizoval Pavel Hucík anketu zejména mezi žáky základních škol, ale i mladými do věku 22 let. Ze 132 respondentů se pouze tři nedívali nebo nečetli Harryho Pottera. Čtenářům se líbila magie, dobrodružství, kouzla, ale i to, jak si kamarádi navzájem pomáhali. Polovina účastníků dotazníku si myslí, že se v příbězích Harryho Pottera nachází také něco, co může být pro mladé škodlivé, například arogance, neposlušnost, nesnášenlivost postav a násilí, ale někteří naznačili i škodlivost čarování. Až 51% respondentů v dotazníku tvrdí, že magie je na něco dobrá (například lidové léčitelství, přenášení věcí, „pomoc" při učení). Třetina oslovených (37%) by ráda vyzkoušela bílou nebo černou magii.
Kdo je Pavel Hucík?
Rodák z Brezovice na Oravě Pavel „Padi" Hucík je knězem Spišské diecéze a diecézním koordinátorem Papežských misijních děl. V mládí chtěl být archeologem. Vystudoval bohosloví, na kněze byl vysvěcen v roce 1999. Působil ve farnostech Spišská Nová Ves, Spišská Belá, Svit, Bystrany, na misiích v Concepción v Bolívii a momentálně je farním administrátorem v Ružomberku-Hrboltovej. Věnuje se službě osvobozování. Jelikož v pastoraci a proslovech nejednou používal i iluzionistické triky, dostal „kouzelnickou" přezdívku Padifield.
Převzato z
Zastolom.sk
ze dne 25. 6. 2020, k dispozici
zde.
