Evangelijní úryvek slavnosti svatých
slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje (Mt 28, 16 - 20) obsahuje tzv. misijní rozkaz, který dal Pán Ježíš svým apoštolům před svým nanebevstoupením.
Jde o úplný závěr Matoušova evangelia. Celá scéna má slavnostní charakter. Učedníci vystoupili na horu jako kdysi ve Starém zákoně Mojžíš vystoupil na horu Sinaj, kde se mu zjevil Bůh. Nyní se vzkříšený Pán zjevil svým apoštolům a předává jim svůj duchovní testament.
S mocí
Pán Ježíš v krátkém proslovu nejprve hovoří o sobě: "
Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi." (Mt 28, 18) V těchto slovech zaznívá echo starozákonního proroctví z knihy proroka Daniela, kde se hovoří o Synu člověka: "
A byla mu předána vláda a království, takže mu sloužili všechny národy, kmeny a jazyky; jeho moc je moc věčná, která nepřestane a jeho království nebude zničeno." (Dan 7, 14)
Víme, že jeden z titulů, které Boží Syn používal během svého pozemského působení, když mluvil sám o sobě, byl právě "Syn člověka".
Oslavený Pán je ustanoven za Pána světa a Soudce všech národů.
Emanuel
Matouš vložil celé své evangelium do povědomí Boží blízkosti, která v osobě Emanuela - Ježíše Krista dostala nový a trvalý způsob. Na začátku při narození Ježíše Krista v Mt 1, 23 anděl oznamuje Josefovi: "
Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Emanuel, což v překladu znamená: Bůh s námi." Ve skutečnosti novorozené dítě nedostalo jméno Emanuel, ale Ježíš. Evangelista chce ukázat, že v případě citace nejde na prvním místě o určení jména, které má Boží Syn nosit v lidské přirozenosti, ale o naplnění jeho poslání na zemi. Novorozené dítě bude "
Ježíš = Bůh je spása" a "
Emanuel = Bůh s námi". Na závěr dnešního evangelijního úryvku zazní v Mt 28, 20 ujištění, které je zcela poslední větou celého Matoušova evangelia: "
A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa.>" Vzkříšený Kristus je přítomen dále v Církvi a vyučuje v ní to, co učil během svého pozemského života.
Poslední Ježíšova slova před jeho nanebevstoupením jsou klíčem k celému evangeliu podle Matouše. Pro věřící je pramenem naděje a síly, že na cestách hlásání evangelia nikdy nejsme osamoceni.
Evangelizovat a katechizovat
Zvláště si chci všimnout samotný Ježíšův příkaz. Obsahuje
čtyři slovesa: jděte, učte, křtěte, naučte. Slovesa mají své logické uspořádání. Nejdříve musí oznamovatel přijít ke konkrétním lidem. Druhým krokem je úkon víry, na jehož základě je možné křtít. Vyjadřuje to sloveso "učte." Řecké sloveso "mathetéusate" doslova znamená "dělejte učedníky". Nejde tedy o jakési nezainteresované oznámení.
Pak je další sloveso "křtěte". Křest se uděluje jménem Nejsvětější Trojice. Křestní formule je syntézou celých dějin spásy, které jsou dílem Otce, Syna a Ducha Svatého. Přijetím křtu nekončí proces víry. Prohlubování v pravdách víry pokračuje, proto je použito čtvrté sloveso: "naučte".
Vidíme zde
dva rozměry činnosti Církve. První je
evangelizační resp. misionářská činnost. Je to hlásání Kristova evangelia těm, kteří o něm ještě neslyšeli. Druhou je
katechetická činnost, tzn. prohlubování ve víře už pokřtěných.
U nás
jsou potřeba obě činnosti. Stále existují ti, kteří o Kristu a Církvi neslyšeli téměř vůbec. Často je to z toho důvodu, že rodiče zcela zanedbali křesťanskou výchovu.
Zatímco (u nás i) na Slovensku školní vyučování má svou strukturu a také na farní úrovni probíhá v různých formách katecheze např. před přijetím svátostí, aktivity v rámci prožívání církevního roku a pod.,
výrazně je zanedbaná rodinná katecheze. Přitom všechny církevní dokumenty připomínají a zdůrazňují, že prvními učiteli víry jsou rodiče. Realita je taková, že dítě se setká s liturgií, modlitbou a základními pravdami víry často až při přípravě na 1. sv. přijímání.
Snad
ještě naléhavější se stává permanentní formace už pokřtěných. Narůstá počet pokřtěných ale nepraktikujících věřících. Je to výzva pro Církev, jakým způsobem se dostat k těm, kteří sice vyznávají, že věří, ale nejsou v žádném kontaktu s farním společenstvím. Jako kněz mohu oslovit ty, kteří například přicházejí pravidelně na nedělní mši svatou.
Zbývá výzva, jak oslovit ty, kteří kněze a Církev "potřebují" doslova párkrát za život: při vlastním sňatku, při křtu svých dětí, které pak snad ještě přistoupí k 1. sv. přijímání a biřmování.
Dnešní slavnost svatých slovanských věrozvěstů klade před nás úkol být naší vírou srozumitelný. Nemyslím jen výrazovými prostředky. Mám na mysli srozumitelnost autentičností naší víry. Kdo uvidí náš život podle evangelia, vycítí, že to není něco formálního, ani zvykového ani teatrálního, ale je to upřímné a pravdivé.
P. Prof. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek ze 3. 7. 2020 naleznete
zde
(Na Fatym.com vydáno 5. 7. 2020; 5. 7. 2022 - 2315 přečtení)
