Evangelní úryvek svátku Návštěvy Panny Marie (Lk 1, 39 - 56) přibližuje radostné setkání dvou matek v požehnaném stavu. Starší Alžběta blahoslaví svou mladší příbuznou Marii, která uvěřila, že se splní, co jí řekl Pán. Událost obsahuje odvolávky na starozákonní texty.
Popis návštěvy zdůrazňuje radostný charakter celého příběhu. Dokazuje to i skutečnost, že tato biblická událost je součástí radostných tajemství modlitby posvátného růžence. Mezi věřícími se tento svátek těší oblibě.
Maria - Zvěstovatelka
Celý příběh je ohraničen slovesy pohybu, které se vztahují na Marii. V úvodu v Lk 1, 39 se píše: "
V těch dnech se Maria vydala na cestu ..." a v závěru v Lk 1, 56: "
Marie zůstala u Alžběty asi tři měsíce a pak se vrátila domů." Její postava dává do pohybu celý děj, jak ukazuje série použitých sloves. Maria vstoupila do domu, pozdravila Alžbětu, její dítě se zachvělo, Alžbětu naplnil Duch Svatý a zvolala hlasem.
Maria, která nejdříve sama přijala Boží poselství, se nyní stává jeho nositelkou, protože povolání se naplno realizuje v poslání. Přichází k příbuzné, aby jí zvěstovala radostnou zprávu o naplnění Božích zaslíbení. Maria je nositelkou Krista jako matka ale i jako jeho ohlasovatelka.
Při zvěstování v Nazaretě anděl pozdravil Marii. V řecké pôvodine to byl pozdrav "raduj se". Evangelista Lukáš uvádí, že první věcí při setkání dvou žen byl Mariin pozdrav: "
Vešla a pozdravila Alžbětu." (Lk 1, 40). Maria, plná Ducha Svatého, pozdraví příbuznou.
Je zvěstovatelkou Boží radosti. Nepřináší sebe, ale přináší přítomnost samotného Boha.
Liturgický slovník
Alžběta v odpovědi Marii říká, že nešlo o obyčejný pohyb jejího dítěte, ale o pohyb "
s radostí". V řeckém textu Lukášova evangelia se píše "en agallíasei" - "v plesání, jásotu". Sloveso "agallíaomai" se používá v liturgickém prostředí. Vyjadřuje jásavou oslavu Boha za jeho velikost a prokázanou pomoc. V Janově apokalypse 19, 7 mohutný zástup svatých v nebi na nebeské liturgii velebí Boha: "
Radujme se a jásejme (agallíomen),
vzdejme mu slávu, neboť nadešla Beránkova svatba a jeho nevěsta se připravila." V našem úryvku nejde tedy jen o nějakou skrytou vnitřní radost, ale o vnější viditelnou oslavu Boha. V tomto duchu rozumíme i mariánským liturgickým svátkům, v nichž oslavujeme Boha za jeho velké skutky, které vykonal v Marii z Nazareta.
Slovenský (i český) překlad v Lk 1, 42 uvádí o Zachariášově manželce, že zvolala silným hlasem. Sloveso "anafonéo" - zvolat se v celém Novém zákoně používá pouze jedinkrát v tomto verši. Avšak najdeme ho pětkrát v řeckém textu Starého zákona v První a Druhé knize kronik (1 Kron 15, 28; 16, 4. 5. 42; 2 Kron 5, 13), vždy v liturgickém prostředí ve spojení se zpěvem a hudebními nástroji. V 15. a 16. kapitole První knihy kronik se toto sloveso používá ve vztahu k arše smlouvy, kterou král David dal přenést do Jeruzaléma: "
Celý Izrael vynášel Pánovu truhlu s jásotem za zvuku rohu, trub a cymbálů a hráli (anafonúntes)
na harfy a loutny."
(1 Kron 15, 28) Někteří biblisté vidí v tom představení Marie jako nové archy úmluvy. Víme, že archa úmluvy plnila v jeruzalémském chrámu přenosný svatostánek. Měla tvar kvádru a byly v ní uloženy desky Desatera, Áronova hůl a nádoba s manou. Byla znamením Boží přítomnosti a do její blízkosti mohl vstoupit pouze velekněz a to pouze jednou v roce na Den smíření.
V Mariině dítěti je Bůh přítomen reálným hmatatelným způsobem, když si z Marie vzal lidskou přirozenost.
Příchod Pánovy Archy
Podívejme se blíže na Alžbětiny slova, tzv. eulógii, tedy požehnání, resp. dobrořečení. První osobou, nad kterou Alžběta vyřkne slova požehnání, je Maria, ale toto její velebení není samoúčelné. Maria je zvelebena právě ve vztahu k dítěti, které nosí pod srdcem. V přirozeném pořádku každá žena, která očekává dítě, si zaslouží zvláštní úctu a dík za nový život. Avšak v našem případě kromě tohoto přirozeného řádu vystupuje do popředí i nadpřirozený důvod, na který evangelista poukazuje od samotného počátku, když mluví o přítomnosti a působení Ducha Svatého. Plod Mariina života, řečeno slovy Alžběty, není obyčejné dítě, je to přislíbený Mesiáš, Syn Boží, Pán, jak zdůrazňuje významné oslovení "
matka mého Pána" (Lk 1, 43).
Alžbetina otázka: "
Čím jsem si zasloužila, že matka mého Pána přichází ke mně?," má velkou podobnost s otázkou starozákonního krále Davida: "
Jak by mohla přijít Hospodinova archa ke mně!" (2 Sam 6, 9) To je reakce Davida, který se ze strachu a z bázně cítí nehodný, aby Hospodinova archa smlouvy byla umístěna v jeho domě. Podobnou pokoru a nehodnost cítíme ve slovech Zachariášovy manželky.
V popisu evangelisty Lukáše jde tedy o narážku na obraz Marie jako novozákonní archy smlouvy. Příchod Pánovy archy vzbuzuje obrovskou radost a jásot.
Najděme si v dnešní den čas, abychom se pomodlili alespoň desátek tajemství radostného růžence: "kterého jsi, Panno, při návštěvě Alžběty v životě nosila. (se kterým jsi, Panno, Alžbětu navštívila)" Ať jsme podle vzoru těchto dvou svatých žen i my radostnými a důstojnými hlasateli a nositeli Krista.
P. Prof. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 1. 7. 2020 naleznete
zde
JEŽÍŠ, se kterým jsi, Panno,
Alžbětu navštívila
- 10 rozjímání ke 2. tajemství
radostného růžence
http://www.fatym.com/view.php?nazevclanku=jezis-se-kterym-jsi-panno-alzbetu-navstivila-10-rozjimani-ke-2-tajemstvi-radostneho-ruzence&cisloclanku=2016050149
