Evangelijní úryvek slavnosti svatých apoštolů Petra a Pavla (Mt 16, 13 - 19) podává Petrovo vyznání Ježíšova božství
Jelikož povolání Pavla na cestě do Damašku za apoštola Ježíše Krista se událo v době po Pánově nanebevstoupení, logicky se jeho jméno nezmiňuje v žádném z novozákonních evangelií.
Cézareja Filipova
Událost Petrova vyznání se odehrává na severu Galileje pod pohořím Hermon, který je v současnosti hranicí mezi Izraelem, Libanonem a Sýrií. Herodes Filip, syn Heroda Velikého, si tu dal postavit své sídlo. Do jeho názvu dal dvě jména. "Kaisaréia" - "Cézarea" na počest římského císaře a "Filípeia" - podle svého jména, aby ji odlišil od Césareje Přímořské, kterou dal vybudovat jeho otec na břehu Středozemního moře. Po smrti svého otce Filip spravoval tuto část území v letech 4 před Kr. - 34 po Kr. Obě Césareje jsou dnes součástí Národního archeologického parku státu Izrael.
Když Pán Ježíš vzal své učedníky do blízkosti sídla panovníka, staví do konfrontace lidskou představu o mesiáši. Na jedné straně apoštolové viděli moc, slávu a bohatství tehdejšího panovníka. Na druhé straně Ježíš z Nazareta, ohlašuje ve své osobě naplnění Božího království. Pro tehdejšího člověka byla myšlenka Božího království spojená s nadějí, že se na zemi uskuteční ideál spravedlivé vlády. Kristus neohlásí Davidovo království, což by znamenalo politické obnovení země.
Ježíšovo poselství jasně ukazuje, že nejde o politické, ale o duchovní království.
Petr - skála
V této lokalitě pod skalním útesem se uctívala jeskyně, ze které vyvěrá jeden z pramenů řeky Jordán. Nad jeskyní byl postaven pohanský chrám zasvěcený Panovi - řeckému bohu přírody. Proto se lokalita nazývala Panias (někdy i s výslovností Banias). Kult boha Pana bylo pro zbožné Židy rouháním a dílem satana. Zmíněnou jeskyni považovali za bránu, která vede do podsvětí. V blízkosti celé lokality Ježíš označil Petra za skálu, na níž postaví jinou "stavbu" - svou Církev, kterou pekelné brány nepřemohou.
Změna jména, kterou udělal Ježíš se Šimonem, má velký význam. Praotec Abram při požehnání dostal nové jméno Abrahám a stal se praotcem mnohých (srov. Gn 17, 5). Podle proroka Izaiáše je Abrahám skálou: "
Podívejte na skálu, z níž jste vytesáni, a na hloubku studny, ze které jste vykopaní. Pohlédněte na Abraháma, svého otce, a na Sáru, která vás zrodila. Vždyť jsem ho osamělého povolal, požehnal jsem ho a zvelebil." (Iz 51, 1-2)
Petr je tedy duchovním otcem té víry, kterou Pán Ježíš přijímá jako pravověrnou. Petr - skála se stává základem pro stavitele Krista, který buduje Boží Církev jako svatyni postavenou ze živých kamenů - věřících.
V této svatyni dostává Petr moc klíčů, aby byl jejím správcem a strážcem. "
Svázat a rozvázat" znamená mít moc výkladu Kristova učení a určování dalšího směřování Církve. Každý papež je Petrem své doby. Je skálou pro Církev, kterou nadále buduje její zakladatel Ježíš Kristus.
Kdo je Ježíš z Nazareta?
Dnešním jazykem bychom mohli říci, že Pán Ježíš udělal nejdříve mezi svými apoštoly průzkum veřejného mínění o své osobě: "
Za koho lidé pokládají Syna člověka?" (Mt 16, 13) Nacházíme se v 16. kapitole Matoušova evangelia. Pokud prolistujeme předchozí kapitoly, evangelista už zachytil mnoho zázraků, které Boží Syn během svého hlásání evangelia již udělal (exorcismy, uzdravení, vzkříšení atd.). Veřejné mínění považovalo Ježíše za proroka (Jan Křtitel, Jeremiáš, Eliáš nebo jiný z dávných proroků). Na první pohled by se zdálo, že je to dostačující. Ve Starém zákoně byla Galilea svědkem působení několika proroků. Mezi nimi vynikali Eliáš a Elizeus, který v Izraeli vykonali velké divy (srov. 1 kr 17 až 2 kr 8). Vzpomínka na ně byla mezi Galileí stále živá. Nicméně překvapuje, že mezi lidmi nekolovalo mínění, že Ježíš je Boží Syn. Kristus zůstává nepoznaným, ukrytým, ba dokonce ho nechápou ani vlastní učedníci.
Hrozilo, že jeho učedníci a zástupy si vytvoří o Kristu obraz jako o divotvůrci, který přišel, aby konal zázraky, léčil a uzdravoval. Zastínilo by se skutečné poslání Božího Syna, trpícího Hospodinova služebníka, který přišel, aby svou smrtí a zmrtvýchvstáním zachránil lidstvo.
Pravý učedník může pochopit skutečnou identitu Ježíše Krista až v pohledu na jeho kříž. To byla ostatně i cesta apoštolů Petra a Pavla.
Na Ježíšova slova o vlastním utrpení reaguje Petr domluvou. Petr se nedokáže ztotožnit s představou trpícího Mesiáše, kterou Ježíš ohlašuje. Nezná ještě v plnosti identitu Božího Syna. Ježíš odpovídá: "
Jdi mi z cesty, satane! Na pohoršení jsi mi, protože nemáš smysl pro Boží věci, jen pro lidské." (Mt 16, 23) Zde musím připomenout, že slovenský překlad není přesný. Pán Ježíš neodhání Petra od sebe. Doslovný překlad zní: "
Jdi za mě!" Ježíšův učedník nemá jít před Kristem a poroučet mu, co má jeho Učitel dělat, ale následovat ho, tzn. jít za Kristem.
P. Prof. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek ze 28. 6. 2020 naleznete
zde