Nakazila současná mainstreamová kultura propagující sex a nezávazné vztahy životy všech mladých lidí? Existují ještě mladí, kteří se dobrovolně vzdali sexu a rozhodli se bojovat v oblasti čistoty až do svatby?
A je vůbec možné žít takové hodnoty i v současnosti a nebát se o nich mluvit? Proč dává smysl se o to pokoušet právě v dnešní době se pokusím přiblížit v následujícím textu.
Před časem mě velmi oslovil
rozhovor s knězem Ľubomírom Majtánem o randění dnešních mladých a o jejich vztazích. V rozhovoru kněz Majtán vypráví o tom, jak se mladí staví ke vztahům, co od nich očekávají nebo jak řeší různá dilemata. Například zda spolu spát před svatbou nebo ne. (Pro lepší pochopení kontextu doporučuji přečíst celý rozhovor.)
Ľubomír Majtán vzpomíná, že zná několik párů, které se rozhodly počkat se sexem do svatby. Také dodává, že se ale o nich neví, protože mají strach se k tomu přiznat kvůli výsměchu okolí. Chtěl bych to napravit a doplnit diskusi o pohled právě z druhé strany - ze strany mladého člověka, který se rozhodl se svou dívkou pro tuto cestu, kterou po několika letech završili manželstvím.
A tady přichází otázka -
stálo to za to a měl jsem strach se k tomu přiznat?
Zpočátku během randění jsem i já prožíval neklid z reakcí vrstevníků. Představoval jsem si, co si o mně pomyslí, jestli se mi vysmějí, když se dozvědí, že chci počkat se sexem po svatbě.
Reakce byly různé. Překvapivě ne až tak zlé, jak jsem si myslel a po pár zkušenostech jsem začal být odvážnější. Když později došlo v chlapecké partě na téma randění, podělil jsem se i já o svůj pohled. I když ze strany ostatních padly divné pohledy, postupně jsem si na to zvykl.
Asi nejsilnější zážitek ze sdílení mého pohledu na chození s dívkou mám z autobusu cestou na fotbalový ligový zápas. Byl jsem v té době ještě na střední škole. Pustil jsem se do řeči s jedním spoluhráčem a jak se čas od času stane, přešlo se na téma dívek.
Poté, co jsem se mu přiznal, že s mou dívkou chceme žít vztah v čistotě, zakřičel na druhého spoluhráče, aby si mě přišel poslechnout. Ani jsem se nenadál a už kolem mě stáli téměř všichni spoluhráči a poslouchali, co říkám.
Vyprávěl jsem jim o tom, že mít sex s někým je to nejvíce, co člověk může darovat. Ptal jsem se jich, jestli by každý z nich chtěl raději dívku, která by se darovala pouze jemu, nebo takové, které se vyspaly s x klukama.
Odpověď byla jednoznačná. Říkal jsem jim, že dívku nelze brát jako věc, kterou mohu použít a nechat. Na to někteří oponovali, že si to chtějí vyzkoušet, aby si rozuměli i v posteli a podobně. Mnozí mi řekli, že se s mým postojem ještě nesetkali (to se nacházíme na křesťanské Oravě). U několika kluků to vzbudilo skutečný zájem a ptali se na mnoho otázek. Byl jsem tím velmi povzbuzen.
Kvůli tomuto postoji zažívám neustálý konflikt vlastních ideálů s "ideály" mnoha vrstevníků. Jakmile vyjdu ze své "bubliny", vidím, že
u drtivé většiny mladých lidí sex nemá velkou hodnotu. Spíše jej vnímají jen jako požitek nebo jistý druh zábavy. Samozřejmě, tato skutečnost není nic nového pod sluncem. Když jsem přišel na vysokou školu, zůstal jsem s mými hodnotami ještě více osamělý.
Mezi studenty mám pocit, že někteří berou sex dokonce jako sport. Paradoxní na tom je, že i mladí s takovým životním stylem mi řekli, že
chtějí najít lásku svého života. Někoho, s kým si budou věrní a šťastní do konce svých dní. Co ale k tomu často dodávají je, že to má ještě čas a zatím si chtějí užít.
Co mě ještě více znepokojuje však je, že u ne mála mých vrstevníků vnímám rezignaci na sny a ideály, pro které by mohli žít. Totéž platí i pro jejich vztahy.
Nemyslím to tak, aby byly zasnění, čekali na svého prince/princeznu a nežili realitu. Ale
aby měli dostatečnou sebeúctu a dostatečné nároky na sebe i druhé.
To neznamená, aby se nyní každý mladý člověk musel zdržet sexu do svatby (i když věřím, že je to nejlepší cesta).
Stačilo by, aby se dívky nesnažily zalíbit klukům za každou cenu a kluci, aby nezneužívali dívky pro vlastní potřeby.
Tak bych chtěl povzbudit všechny mladé lidi, kteří chtějí vydržet se sexem do svatby:
Nebojte se o tom mluvit, protože právě skrze vás se může vzbudit u někoho zájem jít podobnou cestou. A pokud ne, minimálně se nad tím může zamyslet a slyšet o jiné alternativě.
Snažit se o takový vztah je podle mě šlechetný cíl. A i když je to náročné, je to dobrodružná a hlavně krásná cesta. Osobně znám více párů, kteří razí podobnou cestu i v dnešní době a jsou mi svědky, že se to dá. Věřím, že stojí za to vytrvat a mít odvahu nestydět se před ostatními.
Autor: Matúš Čiernik - student Univerzity Komenského, hraje rád fotbal a zajímá se o dění v společnosti.
Převzato z
Blog.Postoj.sk
ze dne 21. 6. 2020, k dispozici
zde.
