Druhý pátek po pohyblivé slavnosti Nejsvětějšího Kristova těla a krve (mezi 29. květnem až 2. červencem) je v liturgickém kalendáři Římskokatolické církve vyhrazen slavnosti Nejsvětějšího Srdce Ježíšova.
V Ježíšově těle bije lidské srdce,
které miluje člověka nejen Boží láskou,
ale i tou nejčistší lidskou láskou.
V katolické církvi se Kristovo Srdce stalo předmětem zvláštní úcty. Už v raném středověku nacházíme úctu k Ježíšovu Srdci u některých mystiků.
Ve 12. století o Spasitelově Srdci často mluvili svatí Anzelm a Bernard. Kolem roku 1200 bl. Josef Hermann napsal hymnus
Sumni Regis Cor aveto (Zdravo buď, Srdce Krále Nejvyššího).
V polovině 13. století měla sv. Mechtilda Magdeburská první vidění modliteb k Nejsvětějšímu Srdci. O Kristově Srdci psala sv. Gertruda. Kult Nejsvětějšího Srdce Ježíšova v té době spoluvytvářeli i svatí Bonaventura a Albert Veliký.
V 14. století se v tomto směru vyznamenali bl. Henrich Suso a sv. Kateřina Sienská, v 16. století sv. Petr Kanízius a začátkem 17. století sv. František Saleský. Apoštolům liturgické úcty Božského Srdce Ježíšova byl sv. Ján Eudes († 1680).
Kristovo Srdce je předmětem víry
v jeho pravé lidství
Na základě zjevení, které měla sv. Markéta Marie Alacoque v letech 1673 až 1675, úcta k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu nabyla novou dimenzi horlivosti a spojila se s pobožností prvních pátků měsíce (přistupování ke svatému přijímání na první pátek devět měsíců za sebou).
V roce 1856 papež Pius IX. ustanovil svátek Nejsvětějšího Srdce Ježíšova pro celou západní církev. V roce 1899 Lev XIII. zasvětil Ježíšovu Srdci celý svět.
V roce 1928 Pius XI. zavedl na svátek Nejsvětějšího Srdce Ježíšova odprošující pobožnost za urážky, které se dostávají eucharistickému Kristu. Tato odprošující pobožnost se praktikuje i v první pátky měsíce.
V roce 1970 byl svátek Nejsvětějšího Srdce Ježíšova zapsán jako
slavnost do Římského misálu. Tomuto povýšení úcty k Ježíšovu Srdci zajisté dopomohla v roce 1956 vydaná papežská encyklika
Haurietas Aquas, kterou Pius XII. vlastně potvrdil akceptaci úcty k Ježíšovu srdci svým předchůdcem Piem IX.
Také v roce 1992 vydaný
Katechismus katolické církve zdůvodňuje úctu k Ježíšovu Srdci v Katolické církvi (478):
Ježíš nás všechny a každého z nás
miloval za svého života
i ve své agonii a smrti
a vydal se za každého z nás,
„protože on mě miloval a za mě se obětoval“ (Gal 2,20).
Miloval nás všechny svým lidským srdcem.
Proto Ježíšovo božské Srdce,
pro naše hříchy a k naší spáse probodené,
„je chápáno jako zvláštní znamení a symbol ... té lásky,
jíž božský Vykupitel neustále miluje věčného Otce
a všechny lidi bez výjimky. (Haurietis aquas: DS 3924).“
Lidské srdce Bohočlověka Ježíše Krista je pramenem milosti a symbolem lásky, kterou Boží Syn miluje všechny lidi. Slavností Nejsvětějšího Srdce Ježíšova se má ve věřících prohlubovat láska a díky za to, že vtělený Boží Syn si zamiloval lidí a obětoval se za ně:
"On se s nesmírnou láskou obětoval za nás,
když se nechal pozvednout na kříž.
Z jeho otevřeného boku vyšla krev a voda,
z něj pramení svátosti Církve.
Spasitelovo otevřené Srdce přitahuje všechny,
aby s radostí čerpali z pramenů spásy ... "
(mešní preface).
Z věroučného hlediska je Kristovo Srdce předmětem víry v pravé Kristovo lidství (DH 301 - 302). V Ježíšově těle bije lidské srdce, které miluje člověka nejen Boží láskou, ale i tou nejčistší lidskou láskou. Ježíšovo Srdce je součástí jeho lidské přirozenosti, která je spojena s jeho božskou přirozeností. Proto i označení "
Božské Srdce" je správné, neboť jde o jednu božskou osobu Krista, ve které jsou neoddělitelně spojeny lidská a božská přirozenost.
Úcta k Ježíšovu srdci
ve východních katolických církvích
Úcta k Ježíšovu Srdci je dlouhodobou
součástí liturgické praxe a lidové zbožnosti i v mnoha východních katolických církvích, mezi nimi i v Řeckokatolické církve na Slovensku.
Již v roce 1892 byl v Římě schválen Akatist k Božskému Srdci Ježíšovu a v roce 1903 i ostatní liturgické texty. V letech 1944/45 vatikánská Kongregace pro východní Církev schválila nový formulář tohoto svátku v církevní slovanštiině. Nepoužívá se v něm označení "Božské Srdce" a vynechává se také zmínka o zjeveních sv. Markétě Marii Alacoque. Současně se přikazuje slavit tento svátek v pátek po druhé neděli po Svaté Padesátníci - po sestoupení Ducha Svatého.
V liturgickém kalendáři Řeckokatolické církve na Slovensku jde o svátek Nejsladšímu Pána, Boha a Spasitele našeho Ježíše Krista, milujícího lidi. Na božské liturgii slovenští řeckokatolíci zpívají:
„Vo svojom najsvätejšom Srdci, Kriste Bože,
ukázal si hĺbku svojej lásky k nám.
Daj, aby sme teraz tvoje prikázania zachovávali
a tvoju lásku láskou oplácali.
V budúcom veku nám dopraj,
aby sme mali účasť na tvojej nekonečnej dobrote
a tešili sa z krásy tvojho božstva“
(Tropár).
„Svoje najsladšie Srdce, Spasiteľ,
ponúkol si ako prístav pokoja všetkým,
čo trpia a majú ťažkosti.
Uveď aj nás do jeho tíšin, aby sme v ňom život skončili
a stali sa hodnými jeho večnej lásky.
Dovoľ nám večne pozerať na jeho božskú slávu“ (Kondák).
K historii úcty k Ježíšovu Srdci patří i skutečnost, že v roce 1936 papež Pius XI. schválil takovýto úmysl apoštolátu modlitby: "
Aby se úcta k Božskému Srdci rozšířila i v rozsáhlých oblastech Ruska."
Mezi teology se dodnes diskutuje, jestli kult Božského Srdce Ježíšova neprotiřečí pravé tradici východní Církve. Pravoslavní teologové většinou odmítají pobožnost a úctu k Ježíšovu Srdci. Podle nich Kristova láska
nepotřebuje symbol, a pokud by byl zapotřebí nějaký symbol, tak zcela postačuje Kristův kříž.
P. Ján Krupa
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 19. 6. 2020 naleznete
zde.
