Čtvrtek 4.června 2020 byl neobyčejným dnem pro velkou část Pražanů a věřící křesťany po celé republice. Po letech ústrků a zákazů nastal tolik očekávaný den. Nad Staroměstským náměstím byl ten den vztyčen mariánský sloup s Pannou Marií na vrcholu monumentu.
Atmosféra na samotném místě byla krásná, nesla v sobě i známky určitého napětí a očekávání, někteří lidé se modlili, jiní zpívali písně. Počasí jakoby kopírovalo nesnáze a překážky, které museli nadšenci okolo sochaře Váni snášet po celá léta. Nejprve zataženo následované silným vichrem, který se pak přeměnil v prudký liják, po kterém řada z nás prochladla.
Pak ale se počasí zlepšilo, vykouklo občas sluníčko a odpoledne přišel konečně ten dlouhé roky očekávaný okamžik vztyčení poslední části Mariánského sloupu, nejprve hlavice a pak samotné sošky Panny Marie čekající 17 let u kostela Matky Boží před Týnem na převezení a osazení v horní části mariánského sloupu.
O mariánském sloupu v Praze bylo řečeno už téměř všechno, proto se omezím jen na fakta, která jsou někdy ze strany odpůrců přehlížena nebo záměrně zamlčována:
****************
Video:
Mariánský sloup
- Panna Maria znovu ochraňuje Pražany
po 102 letech
https://www.youtube.com/watch?v=MFHjMlrnOuk
(8. 6. 2020)
****************************
Předně byl mariánský sloup vystavěn v reakci na úspěšnou obranu Pražanů před Švédy, přesněji při jejich obraně pravého břehu Vltavy v roce 1648. Šlo o hrdinnou bitvu pražských studentů a jezuitů na Karlově mostě proti švédským vojskům. Obránci se vroucně modlili k Panně Marii, která jejich modlitby vyslyšela a pravý břeh Vltavy tak zůstal ušetřen rabování, zabíjení, znásilňování v důsledku statečnosti pražských obránců, někteří studenti byli dokonce povýšeni do šlechtického stavu.
Mariánský sloup nemá žádnou souvislost s Bílou horou, byl postaven na poděkování Panně Marii, ke které se obránci Prahy modlili. Bitva na Bílé hoře proběhla o 31 let dříve, takže šlo o úplně jinou generaci Pražanů než ve 20.letech 17.století.
Navíc bitva na Bílé hoře byla soubojem o moc mezi protestanty (hlavně německými) a císařskými katolíky, v císařské armádě bylo více Čechů než ve stavovské, proto je potřeba vyvracet hloupý Jiráskův mýtus o „české porobě na Bílé hoře“, který nemá s historickou pravdou nic společného.
Mariánský pomník znamená také
naše usmíření s habsburskou dynastií (neplést s touhou po jejím návratu). Hodně se opomíjí nesmírně důležitý faktor ohrožení Evropy islámskou agresí po celé 17. století, kdy byla zbídačená střední Evropa po vyčerpávající třicetileté válce permanentně ohrožována islámem, osmanskou rozpínavostí, kterou ukončila až porážka Osmanů ze strany Habsburků v památné bitvě u Vídně roku 1683 pod vedením polského krále Sobieského. Velký dík patří tehdejšímu papeži, který vytvořil Svatou alianci Poláků, Bavorů a Čechů. Zapomíná se také na
architekturu, pokud by nám vládl německý protestant Fridrich Falcký a jeho následovníci, naše města a vesničky by neoplývaly krásnou barokní architekturou, ale strohým protestanským (chcete-li německým) slohem.
A konečně nezapomínejme na samotnou uměleckou hodnotu sochařského díla. Pomník tvoří krásnou vertikálu ve vztahu k Husově pomníku na Staroměstském náměstí a oba pomníky se tak mohou ideálně doplňovat.
Je úsměvné, když probíhají emotivní výpady odpůrců a někdy i zastánců této krásné barokní stavby, ale přitom většinu obyvatelstva zajímá více cena banánů v nejbližším hypermarketu, je potřeba někdy i vypjaté emoce brát pozitivně. Pokud by byl Mariánský sloup postaven brzy po roce 1989 bez problémů, ani bychom si ho možná nevšimli. Takto se „přirozeně zviditelnil“ a můžeme si této ojedinělé stavby o to více vážit.
Mariánský pomník je tak důstojným místem, které bude nejen Pražanům poskytovat duchovní ochranu v časech nejtěžších.
Je smutné, že v odporu proti dostavění této kulturní a církevní památky se spojili do jednoho bojovného šiku militantní feministky, stalinističtí komunisté spolu s nacionalisty a pokrokovými neomarxisty promíchanými s některými věřícími protestanty. Dokonce se objevila výzva k násilnému stržení mariánského sloupu ze strany jedné radikální feministky.
Ještě malá perlička na závěr, zatímco spolek pro obnovu mariánského sloupu, kterému patří velké poděkování,
musí zaplatit za zábor pozemku na Staroměstském náměstí jeden milión Kč, ve stejnou dobu
vedení pražského magistrátu odsouhlasilo více než jeden milión Kč na podporu festivalu LGBT menšin Prague Pride. Z toho jsou vidět hodnotové priority dnešního vedení magistrátu.
Přejme si, aby Mariánský pomník byl do budoucna symbolem smíření, pokory a hrdosti. Po jeho dokončení se budou všichni jeho příznivci těšit na jeho vysvěcení, nejspíše pražským arcibiskupem.
Robert Troška
Převzato z portálu
Duše a hvězdy,
článek z 18. 6. 2020 naleznete
zde.
