Evangelijní úryvek nejbližší neděle (11. v mezidobí, cykl. A: Mt 9, 36 - 10, 8) hovoří o povolání a vyslání dvanácti apoštolů.
Ježíš procházel městy a vesnicemi, učil o Božím království a viděl utrpení a bezmoc lidí. Pán Ježíš nereaguje hněvem nebo rezignací. Evangelista říká, že "slitoval se nad nimi" .Grécke sloveso "
splanchnízomai" znamená "
mít soucit, soucítit". Bůh je Otec, který je pohnut soucitem k člověku, který je jeho dítětem. Napodobujme našeho nebeského Otce!
Pastýř
Když Boží Syn mluví o sobě, používá také obraz pastýře. Vyjadřuje tím Boží péči. Pokud jsou ovce bez pastýře, hrozí, že zabloudí nebo že se stanou snadnou kořistí divokých zvířat. Matoušovo evangelium naráží i na situaci v izraelském národě, když z jeho pohledu chyběli skuteční vůdcové lidu - pastýři podle vzoru Mojžíše, který vyrůstal jako pastýř ovcí. Proto
evangelista Matouš na více místech představuje Ježíše Krista jako nového Mojžíše, který přišel shromáždit ztracené syny a dcery Izraele. Když chybí v Církvi a v celé společnosti skutečné osobnosti, hrozí, že lidé začnou bloudit, rozutečou se každý za svou představou, nebo se stanou snadnou kořistí ideologií.
Prvním Učitelem je Ježíš Kristus. Odejít od něj a od jeho evangelia znamená vystavit se riziku duchovních omylů a ztráty života.
Žeň
V mnoha biblických textech je žeň obrazem posledního soudu, avšak v našem úryvku práce dělníků při sklizni je obrazem jejich poslání ohlašovat Boží království. Je tedy symobolem nasazení. Učedníci mají pokračovat v díle svého Mistra. Pán Ježíš říká: "
Žeň je velká." Vyjadřuje tím jisté naléhání. Už je čas sklizně. Nelze čekat, ale pustit se co nejdřív do práce, neboť v opačném případě hrozí, že úroda vyjde nazmar. V těchto dnech jáhenských a kněžských svěcení pamatujme ve svých modlitbách na nové dělníky na vinici Páně.
V duchovním životě není dobré odkládat věci na potom.
Možná je žeň větší, než nám stačí síly, ale naším posláním je udělat to, co je v našich silách. Můžeme tato slova aplikovat i do naší angažovanosti za lepší společnost. Nikdy nebudou chybět hlasy, které varují, že teď není vhodný čas, že jiné věci jsou důležitější. Jednou je důvodem koronavirus, pak nezaměstnanost, propad ekonomiky atd.
Dvanáct
Ježíš si mezi učedníky vybral dvanáct mužů - apoštolů. Jde o důležité rozhodnutí, protože
apoštolové se stanou pojítkem mezi pozemským Ježíšem a pokračováním jeho společenství po Velikonocích, ale už bez jeho viditelné přítomnosti. Stanou se garanty autentičnosti Kristova evangelia, toho, co ve vyznání víry vyznáme o Církvi, že je apoštolská. Jejich počet je symbolický. Číslo 12 je číslem patriarchů, kmenů Izraele. Apoštolové představují nový Izrael. Evangelista uvádí o Ježíši "
dal jim moc ..." Slovo "
apoštol" pochází z řeckého slovesa "
apostéllo" = "
vyslat, poslat". Pojmenování chce vyzvednout klíčovou věc.
Poslání a moc apoštolů nepramení z jejich vlastního rozhodnutí, jejich názorů, ale jedině od Krista. Kolikrát v dějinách Církve vystoupili "apoštolové", kteří se bohužel stali vyslanci sebe samých. Přineslo to pohoršení, zmatek a rozkoly.
V našem úrvku není pouze obecné konstatování povolání, ale evangelista uvedl konkrétní jména dvanácti mužů, které si vybral Boží Syn za apoštoly. U Petra je použito označení "
prótos" = "
první". Petr však nebyl povolán jako první. Nebyl ani prvním, který se setkal se vzkříšeným Pánem.
Označení "první" vyjadřuje jeho privilegované postavení mezi apoštoly, je jejich vůdcem, je první mezi rovnými. I z této skutečnosti se odvozuje nauka o primátu papeže. Pokud prvním je Petr, posledním jmenovaným v seznamu je Jidáš, při kterém evangelista Matouš poznamenal "
který ho potom zradil." Cítíme napětí. Jistě, i Petr měl své slabosti, pochyboval, zapřel Krista. Jidáš však ze společenství vypadl svou zradou a jeho místo převzal Matěj.
Všechny národy
Ježíšův zákaz nejít k pohanům ani k Samařanům zní zvláštně. Je však třeba jej číst v kontextu celého evangelia a jeho záměru.
Poslední slova tohoto evangelia uvádějí misijní slova Ježíše Krista: "
Jděte tedy, učte všechny národy ..." (Mt 28, 16)
Evangelista Matouš svým dílem nabízí nové čtení dějin spásy.
Na jedné straně představuje Ježíše z Nazareta jako toho, který přišel naplnit starozákonní zaslíbení o židovském Mesiáši, čímž se dokazuje Boží láska k vyvolenému národu.
Jeho učedníci ve světle velikonoční víry poznávají, že Pánova smrt a zmrtvýchvstání není spásným úkonem jen pro židovský národ, ale jeho krev je novou smlouvou, která se prolévá za všechny na odpuštění hříchů (srov. Mt 26, 28). Chrámová opona se v okamžiku Kristovy smrti roztrhla, což je symbolem přístupu k Bohu pro všechny lidi (srov. Mt 27, 51).
P. Prof. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek ze 12. 6. 2020 naleznete
zde
