Aliance pro rodinu je v novém sporu s prezidentským palácem.
Ještě začátkem března, kdy se nad Slovenskem již pomalu stahovala mračna korona restrikcí, konzervativce potěšila zpráva z prezidentského paláce. Šlo o prohlášení mluvčího prezidentky Zuzany Čaputové, že Radě Evropy odeslala dopis s informací o tom, že se Slovenská republika nemůže stát smluvní stranou Istanbulské úmluvy a úmluva tak nebude prezidentkou ratifikována.
Tehdy se zdálo, že zápas proti kontroverzní úmluvě je zpečetěn vítězstvím.
Jenže nedávno Aliance pro rodinu, jeden z hlavních oponentů úmluvy, přišla se zajímavou informací. Chromíkovi zkontrolovali krok prezidentky Čaputové přímo v Radě Evropy, které se ptali, jakou formu měl její dopis z března.
"Oznámení bylo přijato jako informace Slovenské republiky o současném stavu ratifikačního postupu Úmluvy Rady Evropy o předcházení násilí na ženách a domácímu násilí a boji proti němu bez konkrétních právních účinků a bylo odpovídajícím způsobem zpracováno," reprodukoval odpověď Rady Evropy předseda Aliance Anton Chromík.
Chromík to interpretuje tak, že prezidentka Čaputová oklamala odpůrce Istanbulské úmluvy a úmyslně poslala do Rady Evropy dopis, který nemá právní účinky. Aliance se totiž už déle domáhá, aby byl proces "vycouvání" Slovenska z úmluvy zpečetěn i stažením podpisu. Ten je pod úmluvou od roku 2011, podpis je předpokladem ratifikace.
Lídr Aliance na svém blogu vysvětlil, že nežádají doslovné "vyzmizíkování" podpisu, ale n
a stránce podpisů a ratifikací by se měl objevit záznam o tom, že podpis Slovenska ztratil právní účinky.
Za další překvapení lze označit reakci prezidentského paláce. Postoj se prezidentské kanceláře ptal, co říkají na zjištění a interpretaci Aliance. Mluvčí prezidentky Martin Strižinec vzkázal, že Aliance žádá precedens a že se ani jednou nestalo, že by některý členský stát chtěl takový podpis vzít zpět.
Podle prezidentského paláce tak náš podpis pod úmluvou zůstává a nic zásadního z něj nevyplývá.
Anton Chromík však tvrdí, že z mezinárodního práva je zřejmé, že kdo úmluvu podepsal, má povinnost zdržet se jednání, které by mohlo mařit předmět a účel dané úmluvy, dokud jasně neprojeví úmysl, že se nehodlá stát jeho smluvní stranou.
Abychom to odlehčili, pojďme na chvíli do Bulharska.
Bulhaři se podobně jako my postavili úmluvě zády. Jejich Ústavní soud v roce 2018 prohlásil, že Istanbulská úmluva je v rozporu s bulharskou ústavou, takže není možné ji ratifikovat.
Ptali jsme se proto, zda a jak se tato skutečnost dala na vědomí Radě Evropy. Odepsali nám, že od Bulharů nedostali k této věci žádnou formální, ani neformální informaci.
Naopak, z Ministerstva zahraničních věcí Bulharska přišla odpověď, že rozhodnutí Ústavního soudu 13/2018 bylo včas komunikováno Radou Evropy a členským státem EU.
Postoj zjišťoval více i v prostředí bulharského pro rodinného hnutí, ale zdá se, že otázka definitivního překonání Istanbulskou úmluvou tam nebyla tak silně přítomna a verdiktem Ústavního soudu bylo vlastně hotovo.
To samozřejmě neomlouvá tón reakce slovenské prezidentky na zjištění Aliance, mohla na požadavky odpůrců úmluvy zareagovat méně arogantně. A přestože jde v tomto bodě spíše o prostor ke sporu právníků, Istanbul může ožít i mezi veřejností. Záležet bude na aktivitě Aliance a případně konzervativních politiků na naší scéně.
Mimochodem, Aliance už ohlásila novou petici, kterou prezidentku vyzývají, aby Radě Evropy oznámila právně účinným způsobem, že se nehodláme stát smluvní stranou Istanbulské úmluvy.
Kromě toho, v úterý ohlásily dvě slovenské neziskovky podporu celoevropské petici, která odmítá snahu Evropské unie přistoupit k Istanbulské úmluvě jako celek.
Přes koronu sice o tomto tématu vládlo ticho, ale uvolňování opatření zřejmě otevřelo i tradiční zápasnický ring.
Napsal Pavol Rábara.
Převzato z
Postoj.sk
ze dne 11. 6. 2020, k dispozici
zde.
