Toto video zveřejnil na svém facebooku otec Matúš Marcin s doporučením, aby si hoí poslechli nejen laici, ale i kněží. Otec Glas v něm hovoří (nejen) o svých (mnohdy hororových) zkušenostech z exircizmů, o síle a působení Ježíše v Eucharistii a o moci Matky Boží, kterou má nad satanem. Stojí za pozornost. V článku najdete
odkaz videa a jeho přepis
V roce 2004 přišel mladý člověk, který si sedl u mě na podlahu a řekl mi, že se nepohne, dokud mu nepomůžu.
První věc, která mě napadla, byla… udělám mu čaj nebo si mám s ním chvíli povykládat? Říkám mu, tam mám volný pokoj, protože bylo čtyři ráno. Ještě jsem si myslel, že je opilý, že je zfetovaný, no nic z toho to nebylo.
Nevěděl jsem, co dělat “
Potřebuješ peníze? Taxík? Mám tě zavézt domů?“ „
Jak ti můžu pomoct?“
Víte, co mi řekl? „
Pomodli se nade mnou.“
Byl jsem udivený. Říkám si: "Ve čtyři ráno, že co? Otčenáš, Zdrávas Maria? No co se já mám nad tebou pomodlit?“ No úplně jsem stál jako (odpusťte mi ten výraz) duchovní de*il.
Říkám mu: „
No co mám s tebou dělat?“ Tak ho vezmu do kapličky, že se budeme spolu modlit. Tak mu říkám, pojďme do kapličky. Sedl si v kapličce, já jsem si sedl vedle a začal jsem říkat nějaké modlitby, už si nepamatuju co.
A začala se dít nějaká duchovní manifestace u mě, ale to nějakou shodou duchovních okolností, že před tímto prvním setkáním jsem začal číst všechny knížky na téma duchovního uvolňování, protestu, prostě jsem o tom nic nevěděl. Četl jsem všechny knížky, i anglické, i rakouské a polské. Určitou dobu byl slavný ten kněz Amort? Že. Nejsem tip, který má rád knížky, kvůli mému zraku, protože se mi rychle unavuje zrak, přečtu pouze pár stránek a hned mě bolí hlava. Nejsem teda žádný knihomol, ale pamatuji si, před touto návštěvou, pár měsíců před tím, jsem dostal jakési nadšení, abych si toto všechno přečetl. A opravdu jsem četl po nocích. Přemýšlel jsem nad tím, proč se to děje. Opravdu jsem neměl žádný úmysl. Snad jenom ten, že se mi to líbilo. Až do toho momentu, dokud nepřivedl Pán Bůh toho mladého člověka.
V tom okamžiku, kdy jsem se nad ním začal modlit, se jeho hlas změnil, vstal, začal mě bít, začal do mě strkat, no prostě ďábel vtělený. To je prostě pouze tělo a uvnitř se něco ozvalo. To je jako bych kopl rotvajlera. Do určité části těla, z hlouposti. Prostě ten člověk se změnil, zkrvavěly mu oči, vřískal, začal mě polévat … měl jsem na oltáři takové svíce s olejem. Začal rozlévat ten olej, otevřel svíce, začal lít a říká (odpusťte mi ten výraz): „
Já ti tady ten bordel spálím.“ Začal všechno ničit, vzal obraz Božího milosrdenství a třísknul mě s ním po hlavě. Ten obraz vyskočil a rám prošel až po břicho. A říká:
„No a kde ten tvůj Pán Ježíš teďkom je?“
Začal běhat po celém domě, rozbíjet všechno na co přišel, kopat. Pomyslel jsem si… Bože, to je konec, co já mám s ním dělat? Nějak se mi ho podařilo přivést zpět do kapličky. Panika. On mě v té chvíli udeřil, já jsem spadl, měl strašnou sílu, prostě jsem neměl šanci. A říká mi: „
Já tě tady teď zabiju!“ „
Oni tě tu najdou v kaluži krve a víš, jaké budou titulky, že?“
Víte co, nebál jsem se smrti, ale bylo by mi líto mých rodičů, protože si přečtou, že jejich syn…“
no, nevíme, co se přesně stalo,“ no a samozřejmě, že v sebeobraně, ten člověk zabíjí kněze, ne? No takový by byl přesně titulek. Novinový titulek. Tak by to ďábel udělal. A říkám si teda, že “Bože, jak to ti moji rodiče přežijí.“
(čas 3,50)
V tom momentě jsem nevěděl, co mám udělat a dostal jsem „cing“ od Pána Boha.
„Běž do svatostánku a vyndej mě“.
A svatostánek byl naštěstí… klíček býval vždy ve svatostánku. Vyndal jsem Pána Ježíše, který byl ve svatostánku.
A on se rozmáchnul mosazným svícnem, a kdyby mě s ním trefil do hlavy, tak nemám šanci. Věděl jsem, že moje sekretářka přijde dnes do práce v osm. Tak mě najde, přijde policie, bude z toho aféra. Už jsem si to celé představoval. Vůbec jsem se nebál smrti, on se už rozmáchnul a já jsem měl Pána Ježíše, takovou malou hostii. A tak jsem držel hostii, jako když ji držím při Beránku Boží (ukazováčkem a palcem).
(čas 4,54)
Jak to toho chlapa odhodilo, tak, že až vrazil do zdi a hned se vyvrátil. Bez mého dotyku.
To byla největší pravda, jakou jsem kdy zažil o Eucharistii. O skutečné přítomnosti Ježíše v Eucharistii. Žádné knihy, žádné spisy, žádné rekolekce, neukázaly mi v životě víc než tato jedna sekunda, co Pán Ježíš může udělat v Eucharistii, když je tam přítomný. To nebyl jenom kousek oplatku.
Jak praštil toho chlapa. Byl v bezvědomí. Já jsem schoval Pána Ježíše. Když se probral z bezvědomí, ptá se mě: „
Co se stalo?“ Byl úplně jiný, psychicky se vrátil „k sobě“. Už to byl zase on.
(čas 5,34)
Já mu říkám: „
Bože, zlato moje … jak to můžeš nevědět, co se stalo? Vždyť se podívej, cos udělal.“ Nic si nepamatoval.
Jasně, že jsem tomu nerozuměl, jak se to mohlo stát, teď už vím, že byl v démockém transu. A tak mu říkám, ať mi pomůže uklidit. Uklízeli jsme kapličku.
Já jsem se celý třásl a nepamatuji se, jestli zůstal nebo už šel domů. A ukázalo se nakonec, že byl velmi posednutý.
(6,00)
Poprvé jsem vysluhoval 5 exorcizmů, ale kdybyste je nahrávali, tak by vyšel hollywoodský trhák. Tam bylo všechno. Já jsem to předtím ještě nikdy neviděl. Byli tam tři silní chlapi, kteří mě asistovali, kteří létali vzduchem. Nebo chlapec, který se svinul v písmeno Omega. Přesně tak jako ty rumunské gymnastky, co se uměly hlavou dozadu se otočit. Byl též kluk, jehož záda se zkroutila, který plival na moje brýle ze vzdálenosti 10 metrů. Trefil se mi přesně na brýle.
A po pěti silných exorcizmech…. To, co se tam dělo, se nadá ani popsat. V opuštěném domě… nedaleko hřbitova… To je prostě, co se tam dělo, to by bylo fakt na další kapitolu…
(čas 6,40)
Dostal jsem povolení od biskupa a až tehdy jsem pochopil, proč jsem to všechno četl, ty knihy. To, co bylo představené v teorii, to bylo 5% z toho, co jsem zažil potom, ale jsem to využil, protože jsem věděl, co udělat. Aspoň mě to něčemu naučilo a Pán si mě na tuto roli přichystával.
A potom si pamatuji poslední exorcizmus … Bylo to strašné, noo … šou satanská, absolutní šou. V tom posledním mě kluk skoro zabil. Říkal mi, že: „
Všechny pošli pryč, zůstaňme tu ve dvojici sami, sami dva v kapličce." Já jsem se bál. Myslel jsem si, že když se na mě vrhne, tak mě nikdo nezachrání. Oni mají strašnou sílu. A tak jsme spolu seděli jako teď s tímto pánem (asi reportér) a já jsem se začal modlit exorcizmus, on upadl do transu, skončil jsem a nic se nestalo.
Říkám si… Pane Bože, co dál? Nevěděl jsem, co udělat. A říkám, co dál?
A v určitém okamžiku uslyším takový hlas: „Vezmi obrázek mojí Mámy.“ Byl tam takový paklík obrázků Matky Boží z Medžugorje. Pomyslel jsem si, že co s tím mám udělat? Položil jsem mu teda obrázek na břicho. A v tom momentě: řev, přibližně takový jako … asi nějaký takový „chrrr“, znělo to, jakoby vydechoval naposled. Já jsem se zhrozil a on proti mně otevřel oči a mluví na mě: „
Vyšel. Všichni vyšli.“ A najednou mi říká: „
Cos mi udělal?“ A já mu odpovídám: „
Nic“. A on mi říká: „
Já mám tak strašnou bolest, ty jsi mě praštil do břicha. Strašnou bolest jsem pocítil.“ A já mu říkám: „
Podívej se, co máš na břiše.“ A on říká: „
No, obrázek Matky Boží.“
Tento obrázek dal satanovi poslední ránu. Můžeme říci, že si vážíme obrázků, to je takové to naše „katolické“. Podívejme se, tento kousek papíru s portrétem Matky Boží, dokončil všechno.
(9)
To, co jsem já v té době prožil na exorcizmech, i předtím, i to, co se člověk naučil všechno v semináři, nebo to četl ve zbožných knihách, to bylo NIC… Zažil jsem Eucharistii v akci, Pána Ježíše a kousíček papíru – Matku Boží v akci.
Dnes je zdravým člověkem, úžasným dospělým mužem velké víry, ten chlapec. Ten člověk se stal velkým bojovníkem Pána Boha a Matky Boží. To byl můj začátek. Řekl jsem si: "Bože, jak jsem byl hloupý“.
Poděkoval jsem Bohu a kolenou a to byl začátek mého obrácení (uvědomění) tento příběh s Matkou Boží při exorcizmech.
A potom mě biskup poprosil, abych v tom pokračoval a těch 10 roků, které jsem tomu věnoval, nepokládám za ztrátu života. Dnes se mohu s tím vším, co se stalo, podělit. Už to tu nedělám sám, zdraví mě též opustilo. Nemohl jsem se o to velmi podělit, protože toho bylo na mě hodně. Nedalo se. A u nás to nebylo tak, že tě může biskup od všeho uvolnit, protože si neporadí, protože nemá kněze.
??? (Asi ze zdravotních důvodů) ??? Měl jsem, pěkný čas, rok volna, ale nyní mě Pán Bůh postavil do úplně jiné role. Ne že mohu jenom někoho školit, ale mohu se i dělit. Mohu svědčit o tom, co jsem viděl, o tom, co jsem nevyčetl z knížek. Jsem prostě jenom svědkem toho, co jsem viděl. Nezajímá mě to, co si dnes o mě ostatní myslí, nezajímá mě, jestli budou moje jméno tupit, jestli budou lhát na toto téma. To už mě opravdu nezajímá, to už je vlastně věc Pána Boha.
Ale vím, že se mohu postavit jako svědek se vztyčenou hlavou a říct: „Viděl jsem a dnes vám dávám svědectví.“ A to je to, co je v mém životě kněze. Nevím, jak dlouho bude trvat, to je pro mě právě to nejkrásnější.
Říct …vím, co je lež … vím, co je pravda … vím, kde je pravda… právě dnes v tom celkovém chaosu, který nás zaplavuje v Církvi. V tom zmatku, kde se lidé ptají: „Kdo má pravdu?“ Ti říkají to a ti mluví jinak.
(11,20)
Prostě vytrvejte u Matky Boží,
obraťte se, nebojte se,
(???),
staňte se služebníky Matky Boží
a ať je jakákoli víra na světě,
kdo bude u moci, kdo bude u kormidla,
kdo vám bude cokoli říkat,
nová evangelia hlásat…
NEVĚŘTE!!
Stůjte při Matce Boží
a Ona vás bude provázet v Pravdě.
90% exorcizmů, strašné věci, které jsem viděl, to bylo vítězství Marie. Tam, kde už nic nefungoval… když jsem vyslovil jméno Marie, Ona přišla.
(11, 52)
Pamatuji si: ještě při jednom exorcizmu… velmi silném… jednalo se o osobu duchovní nejvyššího kalibru… A pamatuji si, bylo to několik dní po osmi hodinách války… to nebylo nějaké přečtení ritu (modlitby) za půl hodiny… Prostě jsem si už sedl v košili, která byla už promočená od plivanců, připadal jsem si, jako bych spadl do fontány nebo se osprchoval…
A sedl jsem si, už byl poslední démon, z nejvyšší sorty…, ta osoba byla na zemi, strašný pohled na ni…
Se mnou bylo asi 10 lidí, modlili se vkuse 7-8 hodin, umíte si to představit?
Já byl zničený, bez energie. Sedl jsem si na postel a najednou slyším: (Odpusťte mi, že to zacituji, ale on to tak řekl, doufám, že se nikdo neurazí): Satan mi říká: „
Já už bych tě mnohokrát zabil, ty zku**ysynu a to bylo ještě jiné slovo, ale Ona tě ochránila.“
Víte co, jen jsem tam seděl a plakal.
Jsem si tak řekl, že kdo jsem? Že Ona mě tak ochraňuje.
V tom jsem se vzchopil, odhodil jsem všechny rity (modlitby), klekl jsem si nad tu osobu, položil jsem na něho ruce a říkám mu: „
Hajzle!“
„Teď ty, Matko Boží, to jsou tvoje ruce.“ Kdybyste viděli, jak vyšel s výkřikem. Ta osoba už je úplně osvobozená. Dodnes je úžasnou duchovní osobou, pracuje v Církvi, vydává ohromné svědectví a pro mě jsou to takové okamžiky, pro které se vyplatí žít!
ZDE naleznate video:
www.facebook.com/rudolf.gura/videos....
A toto jste už možná četli:
Nová kniha:
Boj Panny Marie a ďábla během exorcismu
www.fatym.com/view.php?nazevclanku=nova-kniha-boj-panny-marie-a-dabla-behem-exorcismu&cisloclanku=2016030031
(4. 3. 2016)
Koho se démoni nejvíc z lidí bojí?
http://www.fatym.com/view.php?nazevclanku=koho-se-demoni-nejvic-z-lidi-boji&cisloclanku=2016050052
(4. 5. 2016)
Není kámen jako kámen
aneb víte
na co reagoval ďábel při exorcismu?
http://www.fatym.com/view.php?nazevclanku=neni-kamen-jako-kamen-aneb-vite-na-co-reagoval-dabel-pri-exorcismu&cisloclanku=2019060027
(1. 6. 2019)
