Zamyšlení nad evangeliem slavnosti Nejsvětější Trojice- cyklus A
Ježíš řekl Nikodémovi: „Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.
Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen. Kdo v něho věří, není souzen; kdo nevěří, už je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.“ (Jan 3,16-18)
TAJEMSTVÍ, Z NĚHOŽ ŽIJEME
Cesta Boha k člověku
Kdybychom si tu udělali dotazníkovou akci: „O čem si přejete, aby se kázalo?“ - pak otázka po Nejsvětější Trojici by se tam asi neobjevila. Máme problémy s hledáním smyslu života, máme problémy ve svědomí, v manželství, s dětmi, ale svatá Trojice? Co to může mít za význam pro můj každodenní život, - že je jeden Bůh ve třech osobách?
Jak by se nás to netýkalo, jestli Bůh je nebo není milující Otec, jestli se nám chce dát poznat v Synu, jestli chce s námi jít naším životem ve svém Duchu. To je cesta Boha k člověku.
Cesta člověka k Bohu
Týká se nás to i v opačném směru - jaká je cesta člověka k Bohu: Křesťan je ten, kdo s Ježíšem v síle Ducha jde svým životem k Otci. V Kristu a Duchu svatém se nám Bůh projevuje.
Řekneš si možná: „Dobrá, zní to takhle hezky, nic proti tomu. Ale nic konkrétního si pod tím zase představit nedovedu.“ - Jenže o Bohu se konkrétně mluvit vůbec nedá. Jakmile začneš nějak konkrétně vypodobovat Boha, už vyrábíš modlu. Naše výrazy na popsání Boha prostě nestačí. Boží jednání je neprobádatelné. Bůh je a vždy bude pro člověka tím největším tajemstvím.
Bůh je poznatelný
Ale jak se s tím srovnává, co říká Písmo, že Bůh je poznatelný, že Boha může každý poznat, a proto že nevěra nemá omluvy?
Rozeznávej: Nelze sice poznat, jaký Bůh je, ale je možné poznat, že Bůh je. Vždyť máme před sebou svět, jeho dílo.
Bylo i mínění že svět vznikl sám od sebe. Ale to nikdo rozumný už dnes nebere vážně. To si tak mohli myslet v minulém století, když ještě netušili, jak je svět složitý.
Dneska víme, kolik tisíc lidí muselo moc pracovat a vymýšlet, aby sestrojili umělou družici. Kdyby někdo řekl, že taková družice vznikne sama, náhodou, považovali bychom ho za žertéře nebo blázna.
Je tedy možné pochopit, že všude, kam se podíváme, jsou stopy inteligence Stvořitele, autora přírodních zákonů. Je možné poznat, že Bůh je.
Proč tedy lidé přesto nevěří?
Protože si nedovedeme představit, jaký Bůh je.
Téhle potíže víry si byl vědom už Mojžíš, proto jsme slyšeli v prvním čtení, jak se domáhá, aby se Bůh ukázal mezi lidmi, aby se dal vidět: „...ať jde Pán uprostřed nás! Tento lid je tvrdé šije...“ Nechtějí věřit v Boha, kterého nevidí. I dnes je mnoho lidí, kteří když slyší o Bohu, mávnou rukou a řeknou: „Ale, kdoví, jak to všechno je, žádný ho neviděl.“
Také apoštolové se domáhali na Pánu Ježíši, aby jim ukázal Otce, o kterém pořád mluví: Pane, místo mluvení nám ukaž toho svého Otce a stačí nám to. - Ale Ježíš jim odpověděl: Kdo vidí mne, vidí Otce. Kdy slyší mne, slyší Otce.
Máme evangelium, kde ústy Pána Ježíše mluví Boží hlas. Je to pomoc, ale zas to žádá víru!
Máme i další pomoc: Ducha svatého. Cítíme jeho dobrá vnuknutí, prožíváme chvilky radosti. Ale zas ho není vidět, zas si jej nedovedeme představit. I Duch svatý je tajemství, vyžaduje víru.
Tajemství Boží Trojice
A tak musíme říct: Trojjediný Bůh je ve svém Otcovství, v Synu i ve svém Duchu poznatelný, že je, ale zůstává tajemstvím, jaký je.
Slovo „tajemství“ někteří vědci neměli rádi, dávali mu podobný význam jako „nerozum, nesmysl“, dráždilo je. Kuzněcov píše: „Vědci minulého století si představovali, že neznámého, tajemného, bude kolem člověka stále ubývat, jak roste vědění a poznání. Že není nerozluštitelných tajemství. Dnes víme, že jsme tajemstvím všude kolem sebe obklopeni a že je nikdy beze zbytků neprožíváme.“ - Ano je to tak. Hmota je tajemství. Energie je tajemství. Život je tajemství. - A je Tajemství všech tajemství, dáváme mu starobylé jméno: Bůh.
Vidíme kolem sebe dílo Boha Stvořitele, slyšíme v evangeliu hlas Syna Božího, cítíme vanutí inspirace Ducha svatého v dobrých vnuknutích, ale Boha nevidíme.
Celý život žijeme v něm, v jeho lásce a milosti, ale skrze víru.
