Zamyšlení nad evangeliem slavnosti seslání Ducha Svatého- cyklus A
Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se. Znovu jim řekl: „Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha Svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ (Jan 20,19-23 )
PŮSOBENÍ DUCHA SVATÉHO DNES
„Vyleji svého Ducha na všechny lidi ... Znamení způsobím na nebi i na zemi!“ Tak volal Joel v prorockém vyhlížení Mesiáše.
Mesiáš, Ježíš, volá: „Kdo žízní, ať přijde ke mně!“ - a evangelista dodává, že to mluvil o Duchu svatém, jehož se dostane těm, kdo v něj uvěří.
A svatý Pavel v epištole mluvil o Duchu svatém, který přichází člověku na pomoc - jako o něčem, co všichni víme.
Opravdu víme? Co se tím míní, když se mluví o působení něčího ducha?
Ležel jsem jednou v malé venkovské nemocnici. Dobře se mi tam stonalo, lékařská péče i obsluha byla svědomitá. Když jsem při odchodu šel poděkovat, řekli mi: „U nás ještě panuje duch zakladatele tohoto ústavu, kněze, který obětoval všechen čas i peníze, aby v tom zapadlém horském kraji neleželi nemocní doma bez pomoci. Snažíme se tu pracovat dál v jeho duchu.“ - Pracovat v duchu zakladatele - co tím chtěli říci? Řekli tím: Děláme to tak, jak to dělal onen kněz - pečujeme o nemocné s láskou.
Jiný příklad: V novinách se píše, že máme vychovávat děti v duchu vychovatelských zásad Komenského.
Zase je tu ten výraz: Jednat v duchu někoho, tj. jednat tak, jak by jednal on.
Když se Pán Ježíš loučil s apoštoly a přikazoval jim, aby v jeho díle pokračovali po celém světě, dobře věděl, že by to sami nezvládli. Slíbil jim, že jeho Duch bude stále s nimi: „Budu za vás prosit Otce, aby vám seslal Ducha pravdy.“ V té chvíli apoštolové asi sotva pochopili, co Pán Ježíš tím Duchem pravdy míní, ale pochopili později.
My to víme ze Skutků apoštolů, co se dělo asi za pět týdnů po zmrtvýchvstání Pána Ježíše, o svátku Letnic v Jeruzalémě. Tolikrát se Pán Ježíš apoštolům po zmrtvýchvstání ukázal, mluvil s nimi, jedl s nimi, ale oni se stále báli, stále krčili, schovávali. Vzpomínka na Velký pátek, na Golgotu, byla ještě příliš živá. Mysleli si: „Když zabili našeho Pána, zabijí i nás!“
A tak nemají odvahu jít lidem na oči, aby na ně neukazovali a neříkali: „Tys přece také chodil s tím Ježíšem z Nazareta, tys přece také uvěřil v Ježíše!“ A my se jim nedivíme, že se báli. Vždyť i dnes, i mezi námi jsou takoví, kteří leckdy nemají odvahu přiznat svou víru v Ježíše Krista.
A teď se stalo něco zvláštního. Ti bázliví, ustrašení apoštolové se najednou rozohní. Hoří touhou povědět všem lidem, že Pán Ježíš žije. Jdou ven, mezi lidi a mluví s takovým zápalem, že lidé žasnou. Žasnou a zahoří. Oheň nadšení se z apoštolů přenáší i na ně. Mnoho se jich dává ten den pokřtít na znamení, že věří v Pána Ježíše, že chtějí žít podle učení Pána Ježíše.
Takhle tedy působí v lidech Duch Svatý. Pán Ježíš jej slíbil a svůj slib plní. Posílá svého Svatého Ducha, aby dodal apoštolům sílu, radost, odvahu, nadšení pro dobrou věc Boží.
Dnes je doba apoštolského působení dávno za námi. Dnes je sotva kde na zeměkouli ještě místo, kam by zpráva o Pánu Ježíši dosud nepronikla. A můžeme si být jisti, že kamkoliv přišla zvěst evangelia a přijali ji tam, uvěřili, - bylo to dílo Ducha Svatého. Duch Svatý pomáhal a pomáhá všem, kdo hlásají víru v Krista kdekoli na světě.
Kdekoli je člověk pevné víry - je to síla Ducha Svatého, která ho drží. Jsi třeba sám mezi spolužáky či spolupracovníky, co chodíš do kostela:
To, že klidně a pevně zachováváš svou víru, je síla Ducha Svatého v tobě. Duch Svatý upevňuje tvou vůli svou silou.
To, že nejsi bručoun, ale veselý a radostný člověk, který se raději směje, než zlobí, raději žertuje než zuří, raději pomůže, než ublíží, - to je síla Ducha Svatého, který v tobě působí.
To, že umíš uznat svou vinu, když zhřešíš, že se od špatnosti odvrátíš a chceš se napravit, to je tím, že se necháváš vést Duchem Svatým.
Duch Svatý působí ve světě, v nás, stejně mocně jako za časů apoštolských. Vede a chrání Církev Kristovu, jinak by nebyla přestála všechny těžkosti, které za dvě tisíciletí zažila.
Působení Pána Ježíše za jeho života bylo omezeno. Mohl kázat jen tam, kde právě byl. Jeho Svatý Duch není omezen ani prostorově ani časově. Ježíšovo slovo mohli slyšet jen ti lidé, kteří byli kolem něho, v doslechu. Duch Svatý působí po celé zemi, v celém vesmíru, ten nijak a ničím omezen není.
Teď je nám Bůh Otec i Syn blízko ve Svatém Duchu.
Jak si tedy Ducha Svatého můžeme aspoň obrazně představit, pokud to vůbec jde? Snad jako Sílu, jako Energii vycházející z Boha.
V Duchu té síly jednal a jedná Pán Ježíš. Duch Svatý je vnímatelný - a přece nehmatatelný.
Je neviditelný - a přece každému blízký.
Kdosi přirovnal působení Ducha Svatého v nás k působení růže. Tak jako růže nepotřebuje lidských slov, ale osloví člověka svou vůní, tak přitahuje, ovlivňuje člověka Duch Svatý vůní svých sedmi darů: daru moudrosti, rozumu, rady a síly, daru umění, zbožnosti a bázně Boží.
Najděme si doma v kancionálu prastaré hymny k Duchu svatému, jsou mezi písněmi k Duchu svatému (pod číslem 422 a 423).
Měli bychom ve svatodušním týdnu o nich přemýšlet a jejich slovy prosit, aby i na nás sestupoval Duch Svatý v hojnosti.
