Z celkového počtu sedmi svátostí jsou
tři z nich nazývány iniciačními, tzn. takovými, kterými se křesťanský život rodí, utvrzuje a živí. Křtem se křesťan narodí, biřmováním se v křesťanské víře utvrzuje a Eucharistie se pak stává jeho častým a vydatným duchovním pokrmem.
Podobně jako křest, se svátost biřmování přijímá jen jednou v lidském životě a její příjemce získává vnitřní nesmazatelné znamení – nezničitelný charakter.
V poslední době se u nás zdůrazňuje
zralost a zodpovědnost toho kterého křesťana a té které křesťanky, stávající se skrze biřmování
dospělým členem křesťanského společenství. A dospělým křesťanem je každý, kdo je ve své víře natolik utvrzen, že neodmítá brát na sebe
odpovědnost za šíření Kristova evangelia a je ochoten i nadále zrát a růst ve víře.
Co se děje v okamžiku udělování svátosti biřmování? Biskup, nebo jím pověřený kněz, vztahuje svou ruku nad biřmovance a následně ho maže křižmem, tedy posvátným olejem se slovy: „
Přijmi pečeť daru Ducha Svatého!“ Písmo popisuje Ježíšův křest v řece Jordánu a zmiňuje Ducha Svatého, jak na Krista sestupuje v podobě holubice. Duch Boží samozřejmě není holubička. Duch se vznášel nad Ježíšem tak, jak se vznáší holubice. Jen těžko ji můžeme chytit a lapit - stejně tak
Ducha Božího nevtěsnáme do prostoru, který mu vyhradíme. Popsat se nedá, ochočit také ne. Působí, jak chce, kde chce a kdy chce.
Biřmováním
se rozšiřuje poznání náboženských pravd a prohlubuje se i praktické chápání základních vztahů člověka s Bohem, i člověka s člověkem. Bůh, Tvůrce, miluje všechno, co stvořil. Kdyby to nemiloval, nestvořil by to. Zásadní postavení v tvorstvu má člověk jako Boží obraz. Bůh neohromuje nikdy nikoho svým úžasným dílem, ale ani nedovolí, aby kdokoliv sebenepatrnějším jednotlivým dílem stvoření pohrdal a jeho právo na existenci zlehčoval. Bůh je velký, ale jeho velikost lásky se projevuje mimořádným způsobem i ve skutečnostech nepatrných. Také člověk je jako zrnko, semínko - v nekonečném vesmíru téměř nepostřehnutelná bytost. A přece bytost tak důležitá a nezaměnitelná!
Svátostí křesťanské dospělosti, zodpovědnosti a zralosti, jsou biřmovanci obdařeni silou Ducha Svatého pro to, aby
více rozuměli, nikoliv aby si něco velikého v lidské domýšlivosti o sobě mysleli. Jedině v Duchu Svatém jsme schopni pochopit velikost Boží tak, že není na překážku, aby se tento nekonečně velký Bůh setkal s oním zrnkem, tedy s člověkem. V síle Ducha Božího vnímáme přítomnost osobního Božího vztahu k nám, lidem, bezmeznou lásku Boha k nám.
Ze slavnosti biřmování nemohou nikdy biřmovanci povýšeně odcházet jako lepší a kvalitnější lidé, ale jako
uvědomělejší synové a dcery dobrého Boha. Přijetím biřmování, dosažením křesťanské zralosti ve víře se mění náš postoj vědomého respektu vůči jedinému Bohu, jenž překypuje láskou, dobrotou a milosrdenstvím.
Dospělí a zodpovědní křesťané rádi přijímají Boha a jeho režii a plány, zákony, rady a přikázání (s vědomím), že není větší moudrosti, než je ta Boží.
Biřmováním se nikdo nezařazuje mezi elitu. Lidé, posilněni Duchem Božím, mají velkou výhodu v tom, že jsou schopni slyšet volání opravdu potřebných lidí a zahlédnout jejich bídu. Podle pokynů Ježíše Krista však máme usilovat o křesťanskou dokonalost: je to náročný výstup k výšinám. Na jedno však při tom nesmíme zapomínat - brát s sebou své drahé a blízké, naše přátele a známé i všechny nám tolik podobné slabé a hříšné lidi. Do nebeského Božího království chtějme vstoupit spolu s nimi.
biskup Jan Baxant
Převzato z
www.cirkev.cz,
článek z 25. 5. 2020 naleznete
zde.
