V těchto dnech jsem dostala od kněze ze Švýcarska velmi těžký a bolestný dopis. Píše: "
Vy,Rodina Neposkvrněné , žijete jako "andělé v nebi" nebo se k tomu blížíte silou víry a lásky. Západ jde duchovně stále více dolů vodou. V takové tzv. Katolické Itálii je přes 800 satanistických skupin, které duchovně ničí mládež.
Například: tři dívky ze satanistické skupiny v Chiavenne si dali závazek, že zavraždí jednu horlivou řeholní sestru, která byla v jejich kraji pokládána za anděla dobroty svou charitativní činností. Vylákaly ji večer telefonem na určité místo, kde ji třiceti třemi ranami nožem dobodaly k smrti. Před pár dny šestnáctiletá dívka se sedmnáctiletým milencem zavraždili vlastní 54letou matku a dvanáctiletého bratra, pobodajíc je nožem.
Satanisté platí až dvacet či třicet tisíc lir tomu, kdo jim z katolické mše donese proměněnou hostii, aby ji mohli v rámci svých orgií tupit a Krista opět takto usmrcovat a ukřižovat. Peklo v nich triumfuje. Strašné, byť jen pomyslet, že toto se chystá přenést i na Slovensko.
Prosím Vás, Rodina Neposkvrněné musí toto svými modlitbami a oběťmi překazit."
Nemocní a letošní lurdští poutníci z Rodiny Neposkvrněné, máte moc zachránit Slovensko silou obětavých modliteb, aby se vše u nás probudilo a aby nikdo nehledal vlastní a egoistické zájmy, ale aby se každý snažil sloužit celé společnosti v duchu Desatera!
Milovaní členové, sestry, bratři Rodiny Neposkvrněné, dobře jste si to přečetli?
Pojďme po přečtení alespoň v duchu do naší šaštínské baziliky, pojďme k Matce s růžencem v rukou a pozdravme ji ze srdce: Zdrávas, Maria, milosti plná ... Uvědomme si, že je opravdu Matka plná milostí, všech milostí, že je v nebi u Nejsvětější Trojici nejblíže i k vyslyšení, protože ona neodepřela dobrému Bohu nic na této zemi, proto ani Bůh neodmítne její prosbu nyní v nebi.
Nikdy nezapomenu na
list jisté naší členky, která za komunismu vstoupila do řady státní bezpečnosti, aby s nimi spolupracovala. V tomto dopise se přiznává ke všem podlostem. Když se vdala a měla dítky, začala pociťovat den co den vždy větší výčitky. Jednoho dne, když ukládala dítky k spánku, klesla i její hlava na dětskou postýlku. Usnula. Najednou viděla Boží trůn, ale nikoho na něm nezaregistrovala. Před Božím trůnem viděla pouze překrásnou ženu se zlatou korunou na hlavě, jak klečela a volala k tomu neviditelnému: "
Synu, odpusť jí!" Volala velmi úpěnlivě. A odpověď? "
Matka, nemohu, velmi mě zradila." Při vstupu do komunistické strany přísahala: "
Krista neznám a znát nechci!" Matka dále říkala: "
Synu, ale Tvé Milosrdenství je větší než její hřích!" V tom kdosi vstal z trůnu a slyšela jsem hlas: "
Matko, Tobě nic nemohu odepřít!" Vtom se probudila.
A co potom následovalo, to už patří na konto slávy Pomocnice křesťanů. Potvrzují to slova v modlitbě svatého Bernarda:
Rozpomeň se, o nejlaskavější Panno Maria,
že nikdy nebylo slyšet,
že bys někoho opustila,
kdo se ke Tobě utíkal ...
Ano, i tato naše členka se přiznala, že už dříve začala prosit Matku Boží, aby jí odpustila zradu jejího Syna - Ježíše. Opravdu, je málo papíru na světě, aby se daly popsat všechny vyslyšeny prosby, které Panna Maria předložila svému Synu. Připojuji se ke svatému Bernardovi, že od jejího Nanebevzetí ani jedna prosba nezůstala nevyslechnutá. Když to třeba nebylo podle naší vůle, bylo to ještě lepší podle Boží vůle.
Jak tedy zachránit Slovensko? A to nejen před vpády satanistů, ale ještě více před pomýleností křesťanů? Jak čelit pomýlenosti matek, které jsou schopné zabíjet vlastní děti ve svém lůně a pomýlenosti lékařů, kteří jim v tom pomáhají?
Stalo se, že mi kdosi osobně vyčítal, že jen proto se stavím proti tomu, že jsem zasvěcená žena ... Nevím, co je to život v rodině ... Nevím prý, jaká je to chudoba, kde je více dětí a podobně. Na takové a podobné připomínky
odpovím příběhem z vlastního života.
Za komunismu nás bylo přes šest řeholnic soustředěných ve Varnsdorfu. Bydlely jsme v svobodárně a chodívaly jsme na směny pracovat do továrny. Samozřejmě, že nad námi byl státní dozor - rada, která bývala hned u brány, aby nás dobře střežila. Přebírala nám poštu, peníze a co se jen dalo, to si i vzala. Nebyla věřící. Mezi námi nebyly zdravotnice. Tehdy tam soustředili většinou učitelky ze Slovenska i z Čech. My jsme byly nejmladší skupina sester. Naše provinciální představená - matka Vilanová, byť velmi nemocná a po operaci, nás neopustila, když nás odvezli ze Slovenska. Na smrt nemocná si sedla k nejmladší v autobuse a odcházela spolu s námi. Kvůli této nemocné jsem se co nejrychleji učila píchat injekce, aby nemusela denně chodit kamsi do neznámého zdravotního střediska. Tak mě tam měli za zdravotní sestru.
Naší státní referentce či zmocněnkyni, jak jsme ji říkaly, se stal úraz na ulici. Ošetřili ji v nejbližším zdravotním středisku, ale měla dostat ještě protitetanovou injekci za čtyřiadvacet hodin. Poslala po mě a prosila mě, abych přišla a píchla jí ji. Byla jakási bledá a najednou s pláčem volala: "
Ne! Ne, sestro, zůstaňte tady, já se moc bojím!" Zvědavě jsem jí položila otázku: "
A proč se bojíte, vždyť Vy tady máte nad námi dozor, máte nad námi moc?" Odpověděla: "
Sestro, já se moc bojím, já jsem zabila devět dětí! Já jsem vražedkyně!" A pak už jen plakala a ještě dodala: "
Všechny každou noc jezdí za mnou na otevřené autě anebo na žebřiňáku a jedno přes druhé na mně volá: Maminko! Maminko, proč jsi mi odřízla nožičku? ... a mně hlavičku? ... a mně ručičku, proč? Já se asi zblázním. To je strašné!"
Když jsem od ní odcházela, hlasitě jsem se u ní pomodlila Zdrávas Maria ... Bylo to přímo zázračné, jak se při této modlitbě utišila a nakonec jakoby jen pro sebe opakovala: "
A Maria nezabila Ježíše, ale zlí ..." Nechala jsem ji takto usnout a tiše jsem odešla.
A dnes? Přestože jsem zasvěcená řádová sestra, dnes opět přicházejí ke mně matky s prosbou: "
Pomozte mi, jsem vražedkyně ... Zabila jsem si děťátko ... Nemůžu spát ... Již kdyby jich bylo deset, nikdy víc to už nechci udělat. .. Jak to mohu ještě napravit? Poraďte mi, prosím ?!"
Když jen mohu, s každou jdu k Matce Marii. Podám jí růženec a otevřeně jí řeknu: "
Toto je Váš záchranný člun!"
Náš slovenský lékař MUDr. Benický mi o růženci napsal: "
Všichni se dnes už topím v moři morálního bahna. Růženec je však řetěz nebo pokud chcete silný provaz. Za tento provaz-řetěz Matka Boží si každého, kdo se ho drží, vytáhne nahoru do vysokého nebe!"
Volejme k Marii v každé úzkosti, volejme ke Královně května, k Matce milosti. Volejme, zpívejme: vinu se k Tobě, Růže duchovní! Oroduj za nás u Syna, nebes Královno!
sestra Bernadeta
Převzato z
FC - Biblia Jezis Maria Jozef RKC Modlitby,
článek z 20. 5. 2020 naleznete
zde.
