Nabízím ještě některé podněty k prvnímu čtení 7. neděle Velikonoční (Sk 1, 12 - 14), které krátkým a výstižným způsobem charakterizuje složení a život první komunity Ježíšových učedníků. - V našem úryvku si zaslouží zvláštní pozornost dvě zmínky. První je složení prvního společenství křesťanů a druhou je modlitba.
Apoštolové
Přestože šlo o jedno křesťanské společenství, úryvek nám jasně ukazuje jeho složení. Tvořili ho apoštolové, ženy, Ježíšova matka a jeho bratři. Na prvním místě jsou uvedeni apoštolové. Titul apoštolové dostalo dvanáct Ježíšových učedníků v okamžiku, kdy si je Ježíš vyvolil: "
Když se rozednilo, zavolal si učedníky a vyvolil z nich dvanáct, které nazval apoštoly." (Lk 6, 13) Autor Skutků je jmenuje zvlášť a po jménech. V dalším verši (Sk 1, 14) je odděluje od ostatních skupin výrazem "
tito všichni". Tím jasně ukazuje, že
apoštolové netvoří jednu skupinu z mnoha, ale jde o základní, nenahraditelné společenství, o svědectví kterého se opírají ostatní společenství a celá Církev. Apoštolové jsou zárukou autentického hlásání Kristova evangelia, předávání zdravé nauky a zachování jednoty Církve.
V evangelním úryvku na slavnost nanebevstoupení Pána jsme slyšeli o počtu jedenácti učedníků. Ve Skutcích apoštolů se popisuje volba Matěje, aby zaplnil místo po Jidášovi. Před volbou se mluví o Otcově zaslíbení, které mají apoštolové očekávat a kterým je dar Ducha Svatého. Počet jedenácti apoštolů je neúplný. Číslo dvanáct je symbolem dvanácti kmenů Izraele. Proto se počet apoštolů musí doplnit o novou osobu. Po volbě Matěje je jejich počet opět plný, jak bylo v době, kdy si je vyvolil Kristus, a nastává vylití Ducha Svatého na apoštoly v den Letnic (srov. Sk 2).
Ženy
Další skupinou jeruzalémského společenství jsou ženy. Jde o obecné označení bez bližšího určení. Můžeme však vycházet z Lukášova evangelia, kde se uvádí, že ženy spolu s apoštoly provázely Ježíše při jeho hlásání Božího království (srov. Lk 8, 1 - 3). Ženy byly přítomny na jeho křížové cestě a ukřižování a byly prvními svědky jeho zmrtvýchvstání (srov. Lk 23, 27. 49; 24, 10. 22 - 24). Prvotní společenství Ježíšových učedníků následuje vzor svého Učitele i v tom, že jeho součástí jsou také ženy. I oni představují kontinutitu mezi Ježíšovou osobou a jeho Církví. Duch Svatý, kterého přijme jeruzalémské společenství, nedělá rozdíly. Proto Petr na Letnice mluví o mužích a ženách: "
I na své služebníky a na své služebnice vyleji v těch dnech ze svého Ducha a budou prorokovat." (Sk 2, 18)
Ježíšova matka
Maria není součástí obecného označení "
ženy", ale je uvedena zvláštním označením "
Ježíšova matka Maria" (srov. Sk 1, 14). Určitě nejde o náhodu, že je v textu vyčleněna takovýmto způsobem. Je to důležitý detail, který má pro evangelisty Lukáše teologický a symbolický význam.
Maria stála na začátku pozemského života Božího Syna. Nyní stojí na začátku zrodu Církve. Jestli Lk 1 - 2 nazýváme, že jsou to kapitoly o Ježíšově zrození a dětství, pak Sk 1 - 2 můžeme nazvat kapitolami o zrození a dětství Církve.
Svatopisec chtěl vyjádřit
kontinuitu mezi pozemským Ježíšem, který se narodil působením Ducha Svatého z Marie, a Církví, která se zrodila působením téhož Ducha Svatého a za přítomnosti Marie, která je matkou téhož Ježíše, kterého první společenství křesťanů vírou vyznává jako svého Pána a o kterém budou vydávat svědectví až po samý kraj světa. Matka Boží se nachází v samém jádru první komunity Ježíšových učedníků a je tam přítomna v modlitbě.
Ježíšovi bratři
Konečně čtvrtou skupinou jsou Ježíšovi bratři. Římskokatolická církev pod výrazem "
bratři a sestry" chápe širší příbuzenství Krista - bratrance, sestřenice apod. V evangeliích je zmínka o tom, že
kolem Pána Ježíše se vytvořila nová duchovní rodina, která je silnější než pokrevní svazky (srov. Mk 3, 31 - 35).
Sjednocujícím poutem této nové rodiny je zachovávání Boží vůle. To vůbec neznamená odmítnutí Ježíšovy matky, bratrů a sester, ale pozvání, aby do tohoto nového společenství vstoupili i oni. Po Ježíšově nanebevstoupení je představeným jeruzalémského společenství Jakub, který nese označení "
Pánův bratr".
Jednota a vytrvalost
V případě našeho úryvku svatopisec nezachytil konkrétní slova, kterými se shromáždění věřících modlilo. Zachoval však důležité vlastnosti této modlitby. Text uvádí: "
Jednomyslně setrvávali na modlitbách" (srov. Sk 1, 14).
Nejde jen o jednotu mezi samotnými jedenácti apoštoly, ale mezi různými komunitami, které jsem charakterizoval výše.
Nejde o jednomyslnost, která by vyplývala z jednoho geografického místa ani ze stejného kulturního či jazykového prostředí, nebo ze vzájemné sympatie členů.
Jde o jednomyslnost, která je dílem Ducha Svatého a projevuje se ve vlastnostech společenství (bratrské soužití, stejná víra). Nejvýmluvnější způsob jednomyslnosti je zachycen v charakteristice prvního společenství věřících v Jeruzalémě: "
Množství věřících mělo jedno srdce a jednu duši" (srov. Sk 4, 32).
Tato jednota není jednorázová nebo chvilková, ale vyznačuje se vytrvalostí. Společenství "
setrvávalo" na modlitbách. Doslovný význam použitého řeckého slovesa "proskarteréo" je "pevně se něčeho držet", což v přeneseném významu znamená "být vytrvalý, pevný".
Lukáš ve Skutcích apoštolů klade důraz na to, aby ukázal, že první společenství Ježíšových učedníků autentickým způsobem pokračuje v díle Ježíše Krista. Dokazuje to přítomností těch osob a vlastností, které charakterizovaly i pozemský život a účinkování Božího Syna. V první řadě je to Duch Svatý, apoštolové, Ježíšova matka, důležitost modlitby, hlásání evangelia a vytváření společenství.
V těchto dnech, kdy se znovu vracíme do chrámů, je důležité, abychom se netříštili hašteřením, ale budovali naše společenství postavené na jednotě a lásce.
P. Prof. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 23. 5. 2020 naleznete
zde
