Svatý Josef ochraňuje Církev jako její snoubenec a otec. Proto zvláště v této dramatické době je vhodné obracet se na závěr růžence na snoubence Panny Marie modlitbou papeže Lva XIII.:
„K tobě, svatý Josefe, přicházíme ve své tísni...“.
Výročí vyhlášení svatého Josefa za ochránce Církve
Dne 8. prosince 1870 blahoslavený papež Pius IX. dekretem
Quemadmodum Deus vyhlásil svatého Josefa za ochránce katolické Církve. Toho dne – o slavnosti Neposkvrněného početí Panny Marie – byl uvedený dekret promulgován během slavnostních mší svatých slavených v hlavních římských bazilikách, totiž v bazilice sv. Petra, v Lateránské bazilice a v bazilice Santa Maria Maggiore.
Blahoslavený Pius IX. tím vyšel vstříc velikému petičnímu hnutí v tomto směru, které vyvrcholilo žádostí 38 kardinálů a 218 biskupů během zasedání Prvního vatikánského koncilu v červenci 1870.
Na letošní rok tudíž připadá významné 150. výročí tohoto vyhlášení.
Modlitba Lva XIII. k svatému Josefovi
Nástupce blahoslaveného Pia IX. na stolci sv. Petra, papež Lev XIII., neváhal proto dovolávat se ochrany snoubence Panny Marie nad Církví ve své modlitbě, kterou připojil na závěr své encykliky o svatém Josefovi
Quamquam pluries, kterou jako první a prozatím poslední papežskou encykliku o svatém patriarchovi vydal o 19 let později, v roce 1889.
Mnozí tuto modlitbu dobře známe, protože se ji modlíme na závěr růžence nejen v měsíci říjnu, jak bylo původním přáním Lva XIII., ale během celého roku. Vzývání svatého Josefa v této modlitbě je zvláště naléhavé v současné situaci:
„K tobě, svatý Josefe, přicházíme ve své tísni... shlédni milostivě na dědictví, které si Ježíš Kristus získal svou krví, a přispívej nám v našich potřebách svou mocnou přímluvou... opatruj vyvolený lid Ježíše Krista. Odvrať od nás... všechnu nákazu bludů a mravní zkaženosti... milostivě nám z nebe pomáhej v tomto boji s mocnostmi temna... braň Církev Boží proti úkladům nepřátel a proti všemu protivenství.“
Snoubenecká a otcovská láska svatého Josefa k Církvi
Je velmi důležité, že o to všechno prosíme svatého Josefa, jak říkáme v modlitbě,
„pro lásku, která ho pojila s neposkvrněnou Pannou a Bohorodičkou a pro otcovskou lásku, s kterou objímal dítě Ježíše“.
Ano, láska svatého Josefa, pramenící z hlavní lásky k Bohu, měla v případě Panny Marie podobu lásky snoubenecké, třebaže se nejednalo o lásku tělesnou, a v případě Pána Ježíše podobu lásky otcovské, přestože svatý Josef nebyl Ježíšovým fyzickým otcem.
A také láska svatého Josefa k Církvi nepřestává být láskou snoubeneckou, neboť Maria je vzorem Církve; nepřestává být láskou otcovskou, protože Církev je mystickým tělem Ježíše Krista, jeho zákonného syna.
To, že láska svatého Josefa k Církvi je zároveň snoubenecká a otcovská, ji činí něčím zcela mimořádným, podivuhodným a také velmi účinným.
Vzývání svatého Josefa na závěr růžence
Když se nyní v rodinách, ve společenstvích či sami modlíme růženec – a která doba je pro tuto modlitbu vhodnější a potřebnější než právě tato! –, neopomeňme se na jejím závěru obrátit s prosbou na snoubence Panny Marie:
„K tobě, svatý Josefe, přicházíme ve své tísni...“
Tak k tomu již několik století před papežem Lvem XIII. prorocky vybízel italský dominikán Isidoro Isolani, autor
Sumy o darech svatého Josefa (1522), prvního teologického pojednání o pěstounu Páně:
„Proto, ó věrný a zbožný ctiteli svaté Panny, když se modlíš růženec, neopomeň na jeho konci připojit nějakou modlitbu ke cti jejího snoubence, svatého Josefa. Tím tvé modlitby budou milejší Bohu...“
P. Štěpán Maria Filip OP
Převzato z časopisu
RC MONITOR
ze dne 5. 4. 2019, str. 6-7, k dispozici ke stažení
zde.
